Komu vyhovuje nově založený Ústřední energetický dispečink (ÚED)

Komu vyhovuje nově založený Ústřední energetický dispečink (ÚED)

Po vytvoření základních podmínek pro podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích byl v roce 1994 přijat zákon č. 222/1994 Sb. Součástí tohoto zákona jsou i instrumenty nahrazující tam, kde je monopol, tržní podmínky a zároveň chránící účastníky energetického systému proti jeho možnému zneužití dominantními výrobci a distributory elektřiny. Těmito instrumenty jsou regulační orgán, který je v působnosti státu, a nezávislý Ústřední energetický dispečink, jehož zakladatelem má být ze zákona Sdružení výrobců a distributorů elektřiny.

Protože je zákon č. 222 v některých částech nedůsledný - např. právě v ustanoveních týkajících se regulace a ÚED - dochází mezi ČEZ, rozvodnými energetickými společnostmi (REAS) a Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) k jejich rozdílným výkladům. Z toho vyplývá, že je možné citovaný zákon velice snadno zneužít. Praktickým příkladem jeho zneužití pod rouškou "dobré vůle" je právě forma vzniku ÚED z 27. 6. 1996.

Iniciativy zřídit ÚED se původně v souladu se zákonem chopilo Sdružení (které již neexistuje) a nechalo připravit dvě varianty. První variantu vypracoval ČEZ a druhou variantu REAS. Protože obě varianty byly velice odlišné, navrhlo MPO vlastní variantu, kterou doporučilo jak REAS, tak ČEZ a nezávislým výrobcům elektrické energie. Následně měly valné hromady výrobců a distributorů tuto variantu schválit. Vzhledem k tomu, že opět nedošlo ke shodě v názoru na stanovy a zřízení ÚED mezi REAS, ČEZ a MPO, vyzval ČEZ pouze "nezávislé výrobce" (v uvozovkách, protože i oni prodávají energii prostřednictvím ČEZ) k založení ÚED a nepřizval k jednání ani MPO, ani REAS. K založení ÚED pod taktovkou ČEZ došlo 27. 6. 1996. Je samozřejmé, že stanovy a zakládající listina tohoto ÚED vyhovuje ČEZ a ne ostatním. Reakcí REAS na založení ÚED bylo svolání generálního jednání zástupců REAS na 2. 7. 1996. Je zarážející, že jak ČEZ, tak REAS jednají o strategickém odvětví národního hospodářství bez přítomnosti zástupců MPO a pouze následně informují státní správu o dohodě nebo nedohodě k projednávanému záměru, protože stát je majoritním vlastníkem akcií v těchto společnostech.

Co z toho vyplývá?

Protože již byl ÚED založen, musí ze zákona 222/1994 Sb., ostatní účastníci, tj. v tomto případě REAS, vstoupit do takto zřízeného ÚED, který plně ovládl ČEZ.

Protože je zákon č. 222/1994 Sb. v pasáži o zřízení ÚED (§ 13) velice nepřesný, nelze jednoznačně hovořit o tom, že byl zákon porušen. Dá se však hovořit o tom, že byl velice šikovným způsobem zneužit v době politických jednání ve státě (volby), kdy byla minimalizována akceschopnost MPO, která ovšem i v době "politické jasnosti" byla v oblasti energetiky bezzubá. Vytěsnění REAS ze založení ÚED a následné využití zákona č. 222/1994 Sb. k donucení REAS vstoupit do takto konstituovaného ÚED je ve zřejmém rozporu s řídící a podnikatelskou etikou. Popsaný vývoj zřízení ÚED a zneužití zákona je čítankovým příkladem ukazujícím, jak se chovají společnosti s dominantním postavením, kdy mají k dispozici děravé zákony a státní správa je netečná. Dosavadní vývoj vyvolává dojem, že MPO není pro tuto oblast dostatečně profesně vybaven, a proto příliš podléhá vlivu ČEZ.

Je rovněž zajímavé, že do první fáze privatizace nebyl Ústřední energetický dispečink součástí ČEZ, ale byl podřízen ministerstvu, a to jako státní dispečink. Je zřejmé, že jeho přičlenění k ČEZ bylo krokem proti liberalizaci, krokem, který k současné situaci jednoznačně přispěl. Nový ÚED má z vůle svého samozvaného zakladatele značně omezené pravomoci.

Přes rozsáhlé a obšírné diskuse v evropské Energetické unii se všechny státy, ať zastánci systému jednoho obstaratele elektřiny, nebo zastánci přístupu třetích stran k sítím zcela shodují v jednom: je nezbytné prosadit konkurenci mezi výrobci a neumožnit jednomu z nich privilegované bezkonkurenční postavení. Vývoj, ke kterému u nás v poslední době došlo, této zásadě evidentně odporuje. Jaromír Mikušek,

poradce místopředsedy vlády,

KDU-ČSL