Olympijský gigantismus není na dohled

Olympijský gigantismus není na dohled

PRAHA (ČTK) - Olympijské hry v Atlantě lámaly rekordy. Přes 10 tisíc sportovců ze 176 zemí bojovalo o 271 sad medailí ve 26 odvětvích. Náklady 1,7 miliardy dolarů byly poprvé kryty výhradně ze soukromých prostředků. Hlavním zdrojem příjmů byl prodej televizních práv. Jen od Evropské vysílací unie (EBU) získali pořadatelé za práva pro Evropu 250 miliónů dolarů. Prodáno bylo také více než 80 procent z 11 miliónů vydaných vstupenek za zhruba půl miliardy dolarů. Přesto našly atlantské OH více kritiků než obdivovatelů.

První novodobé olympijské hry v Aténách (1896) přivítaly na 300 sportovců ze 13 zemí. Financovány byly sbírkou, k níž vyzval řecký princ Konstantin, prodejem poštovních známek a z loterie. Stockholm v roce 1912 poprvé naznačil, že olympijské hry mohou významně propagovat pořadatelskou zemi a vládní finanční garance se poté staly pravidlem. Na OH 1932 v Los Angeles Kalifornie uvolnila půl miliónu dolarů. Olympijské hry v Římě 1960 byly finančně zabezpečeny hlavně výnosy ze sázkové hry Toto calcio a televize je přenášela do celého světa. V Sydney 2000 se plánuje rozpočet dvě miliardy dolarů.

V porovnání s letními působí zimní OH jako chudší bratříček. Zimní olympijská historie se začala psát v roce 1924, kdy v Chamonix proběhl Týden zimních sportů, o rok později prohlášený MOV za první Zimní olympijské hry (ZOH). Hry v Cortině d'Ampezzo (1960) přenášela italská televize RAI jako první ZOH živě. ZOH v Lake Placid (1980) byly prvními hrami na umělém sněhu. Jeho výroba stála pět miliónů dolarů. V Sarajevu (1984) občané přispěli na hry jedním procentem svého hrubého ročního příjmu. V roce 1986 MOV upravil svou chartu, protože televizní společnosti již nedokázaly sehnat potřebný počet firem pro reklamu na zaplacení práv za dvoje hry v jednom roce. Zatím poslední ZOH se konaly již po dvou letech v Lillehammeru (1994), kde se prodejem televizních práv, díky sponzorům a prodaným vstupenkám podařilo získat 355 miliónů dolarů. Přenosy ze ZOH v Naganu (1998) budou pro televizní společnosti podstatně dražší než dosud.