Povodí v dur...

Povodí v dur...

[*] Rozdílné podoby, jeden společný jmenovatel - voda

[*] Ochrana toků obnáší víc než pouhý dozor

[*] Tradice přenesená do současnosti

Kaskádovité tóny lidového popěvku Kočka leze dírou, pes oknem, transponované do mollové tóniny otevírají Smetanovu symfonickou báseň Vltava. Jediné a jedinečné dílo svého druhu oslavující "nejčeštější" z českých řek spolu s krajinou, jíž protéká. Vltava v moll je plná romantických proměn, mírná i bouřící, ale především laskavá, přátelská, na konci své pouti takřka majestátní. Skutečná řeka však dokáže téci i v dur. A proměny v této stupnici dokáží být i všechno možné, jen ne přátelské.

O tom, co dokáže voda, vědí z dlouholeté profesní zkušenosti asi nejvíc pracovníci našeho největšího povodí - lidé z Povodí Vltavy, a. s. Mají totiž ve své působnosti síť potoků, říček, i řek na území o rozloze přes 28 000 čtverečních kilometrů, což reprezentuje prakticky polovinu Čech. Pod patronaci Povodí Vltava, a. s., spadá 4632 km vodních toků, z nichž 889 km nese přívlastek upravené, a to znamená, že se řadí mezi vodohospodářsky významné. Má ve své správě 342 jezů, z toho 45 pohyblivých, a 58 přehrad a vodních nádrží o celkové kapacitě 1834 miliónů krychlových metrů. Obhospodařuje 19 plavebních komor a stará se o provozuschopnost vodní cesty Mělník - Slapy. Summa summarum majetek této společnosti, v níž dnes pracuje asi 800 lidí, představuje zhruba 18 miliard korun a její roční obrat se pohybuje na hranici půl miliardy.

Mezi všemi jejími víceméně všedními a každodenními povinnostmi se ale také skrývá jedna noční můra.

Zkázonosný potok

Večer 25. června 1995 byl v okolí Brd stejný jako kterýkoliv jiný. Možná trochu podmračený, ale slibující klidnou noc. Ta nastala všude jinde, ale v oblasti Valdeku, Komárova, Zaječova, Cerhovic, Bzové a Bavoryně, nad plochou zvíci všeho všudy pár stovek čtverečních kilometrů, počasí zešílelo. Během apokalyptických dvou hodin tu napadlo 70 až 140 mm srážek. To je množství, na něž i v deštivých létech nestačí ani dva měsíce. Liják pokračoval ještě další čtyři hodiny, ale to už "jen" pršelo. Červený, Jalový a Mourový potok se rozvodnily.

Rozběsněný živel rval břehy, vytvářel nové meandry, podemílal pobřežní komunikace, obnažoval kabely. Náměstí v Oseku zaplavila voda do výše jednoho metru, v Hořovicích strhla garáž a smetla jednu stěnu obytného domku. Ve zpěněných vodách uvázla auta i pod dálničním mostem v Berouně. Litavka, kam Červený potok ústí, obrátila na několik hodin proud Berounky v délce několika kilometrů opačným směrem.

Takový jev dokáže člověk pochopit u Amazonky, jejíž proud zatlačuje slanou vodu více než 160 km zpět do oceánu. Jenomže její delta vylévá každou vteřinu takřka 200 tisíc krychlových metrů vody, což je pětina průtoku všech světových řek. Těžko se dá představit, že totéž způsobí ani ne dva metry široký potok, v němž je sotva nad kotníky vody a jehož průtok se normálně měří na desítky litrů za sekundu. A už vůbec se nechce věřit, že se tudy mohlo v době, kdy povodeň kulminovala, řítit 300 kubíků vody za vteřinu, což je zhruba dvakrát víc, než kolik protéká Vltavou v Praze - Troji.

"Nejhorší je, že zpočátku nevíte, co se doopravdy děje," řekl Bohumil Nekud, vedoucí provozního střediska Beroun Povodí Vltavy, a. s. "Povodně začínají zpravidla v noci a zprávy, které se k vám dostanou, bývají útržkovité a často si protiřečí. Nikam se nemůžete dovolat, protože voda strhne telefonní vedení. Přesto již druhý den byli v klíčových úsecích naši lidé s pilami a traktory a začali uvolňovat řečiště zablokované vyvrácenými stromy a naplaveným dřevem. Pak postupně přicházelo na řadu zpevňování kriticky poškozených břehů, úpravy koryta, opravy silnic a tak dále. Na posledních zbytcích vlastně děláme dodnes."

Celková škoda přesáhla 75 miliónů korun. Stát přispěl na likvidaci následků 49 milióny Kč. Zbývající částka jde z konta Povodí Vltavy.

Staletá tradice...

Povodně však představují v rámci působnosti a. s. Povodí Vltava - a vlastně v činnosti ostatních čtyř společností, tedy Povodí Labe, Ohře, Moravy a Odry, které se ochranou toků a péčí o jejich hospodářské využití zabývají - jen jakéhosi "nezvaného hosta", který se naštěstí nezjevuje často. I když letošní záplavy na Malši, a především na severní Moravě, toto pravidlo zrovna nepotvrzují. Hlavní poslání jejich práce spočívá v pružném udržování našich toků "v moll", a to znamená starat se o veškerá zařízení a objekty vodohospodářského charakteru, udržovat je provozuschopné, modernizovat či budovat nové, pečovat o průchodnost koryt, mít přehled o stavu a kvalitě povrchových vod a možnostech jejího využívání. Není toho málo a jde o činnost, která má staletou tradici.

V roce 1340 zřídil Karel IV. Cech přísežných mlynářů zemských jako nejvyšší vodohospodářskou státní instituci. Jeho osm členů jmenoval pražský magistrát. Jako znalci vodního práva byli také nejvyššími soudci ve sporech týkajících se vody. Dávali povolení ke stavbě jezů, mlýnů, hrází, propustí, vodních příkopů, ale také mostů, lodí a vorů. Každoročně prováděli pravidelné kontrolní projížďky po Vltavě a Labi až k zemským hranicím. Nechávali zřizovat koše pro potápění "šibalů, chlebaškudlířů a hejsků všelikých". Potápění lidí z trestu bylo tehdy zejména v Praze takřka národním zvykem a poprava utopením nebyla nic nevšedního.

Jediný zdroj - déšť...

Dnes je situace - alespoň co se týče postihů - přece jen trochu jiná. Jediným praktickým represívním prostředkem se stala pokuta.

Česká země sice možná oplývá "mlékem a strdím", ne však vodou. Atmosférické srážky jsou v podstatě jejím jediným zdrojem. Dlouhodobý roční průměr dešťových srážek činí 668 mm, což reprezentuje v přepočtu asi 52,7 miliardy krychlových metrů.

Celková délka našich řek, říček a potoků měří asi 75 tisíc km a v přepočtu na kilometr čtvereční splétají pavučinu z vláken dlouhých 950 km. Jejich řečištěm odtéká v průměru 15 miliard krychlových metrů vody, takže na jednoho obyvatele připadá zhruba 1400 kubíků vody, která odteče pryč. Toto číslo je zajímavé jednak vzhledem ke spotřebě na hlavu, a také proto, že vypovídá, jak jsme na tom s vodou celkově, jaké jsou potenciální možnosti jejího dalšího využití. Zmíněné množství představuje pouhopouhou třetinu evropského a pětinu celosvětového průměru.

Kapacita podzemních zdrojů se odhaduje na 1,5 miliardy krychlových metrů. Tyto zásoby jsou však rozděleny nerovnoměrně. Přibližně polovina z nich se nachází v křídových a kvartérních sedimentech, zbytek je rozptýlen po celém území a má většinou jen lokální význam.

Ochrana vodních toků je tedy úkol nanejvýše aktuální. To platí nejen pro chráněné oblasti přirozené akumulace povrchových a podzemních vod - mimochodem: Je jich osmnáct a zabírají území o více než 18 000 čtverečních kilometrech - nebo ochrany povrchových toků určených k zásobování pitnou vodou - plocha těchto povodí zabírá 2700 kilometrů čtverečních - ale všech našich toků.

Zakalená třetina

"S čistým svědomím můžeme prohlásit, že se v posledních létech kvalita a čistota vody v našich řekách zlepšila," řekl ing. Václav Kulhánek, technický ředitel Povodí Vltavy, a. s. "Řeky zařazené do IV. a V. třídy jakosti, to znamená nejšpinavější, představují asi 34 procent z celkové délky sledovaných toků. To sice není žádná sláva, ale ještě před necelými deseti léty to bylo tak půl na půl. Zásluhu na této změně mají nejen nová a přísnější legislativní opatření, ale především to, že platí pro každého, že zmizely proslulé výjimky. Kdysi stačily samy papírny ve Větřní udělat z Vltavy takřka mrtvou řeku. Svou roli sehrál i pokles průmyslové výroby a samozřejmě rekonstrukce, modernizace a výstavba nových čističek."

V rámci své působnosti správy vodohospodářsky významných a jmenovitě určených vodních toků vytváří Povodí Vltavy, a. s., nový informační systém. Jeho součástí jsou nejen stanice kontrolní a měřící jakost vody na Vltavě a dalších řekách, ale také způsoby zpracování a předávání informací. Podílí se rovněž na zpracování rozsáhlé studie, která má poskytnout podrobný hydrologický přehled o našich tocích a území, jimiž protékají. Její výsledky by měly poskytnout nejen obraz o aktuálním stavu, ale naznačit, kde a hlavně do jaké míry se vodní zdroje dají využít. Jinými slovy řečeno umožnit lepší a účelnější hospodaření s vodou na jedné straně, na straně druhé postavit bariéry proti jejímu zneužívání a následné devastaci okolního prostředí. Ať již z nevědomosti, lhostejnosti, či bezohlednosti.

Koryto je, když...

Stejně důležité, jako "chránit" vodu před člověkem, je chránění člověka před vodou. A právě tato činnost je úzce spjata s národohospodářskými možnostmi využití povrchových vod toků, s regulací jejich toků, stavbou, modernizací a provozem jezů, plavebních komor, přehrad, hydroelektráren. Do této sféry spadá těžiště aktivit všech našich Povodí a zde leží i nejvíce problémů. Kořeny některých z nich spočívají v legislativních nejasnostech.

"Ze zákona jsme pověřeni odbornou správou hospodářsky významných toků, vytvářením podmínek pro jejich využívání a zajišťováním provozu vodohospodářských zařízení," řekl generální ředitel Povodí Vltavy, a. s., ing. Petr Hudler, "Jenže co je to třeba koryto řeky? Každý si ho sice dovede představit, potíž spočívá v tom, že ho zatím nikdo jednoznačně nedefinoval. Je to řečiště, jímž řeka protéká za normálních okolností, anebo se jeho rozměry, tvar i profil mají vztahovat k pěti-, deseti-, či stoleté vodě? Škody napáchané povodněmi hradíme, pokud nepřispěje nějakým dílem stát, z vlastní kapsy. Na úkor jiných věcí - například modernizace, oprav či výstavby nových provozních objektů, které jsou pro vodní hospodářství a ochranu toků životně důležité."

Základním zdrojem příjmů Povodí Vltava, a. s. - obdobně jako ostatních sesterských společností - jsou tržby za odběr povrchové vody. Jako samostatně hospodařící subjekt však hledá Povodí Vltavy, a. s., i další podnikatelské aktivity. Mezi ně patří např. nájmy z provozu hydrocentrálen. Na celkové produkci elektřiny se vodní elektrárny podílejí asi třemi procenty. To je ve srovnání s vyspělými státy světa poměrně málo. K mírnému zlepšení této bilance by měla přispět nově budovaná hydroelektrárna v Libčicích nad Vltavou, která po svém dokončení by měla produkovat ročně téměř 27 000 MWh. Tato stavba, jejíž rozpočtové náklady dělají 300 miliónů korun, je spolu s rekonstrukcí a novou výstavbou velké plavební komory v Praze-Podbabě zároveň největší současnou investicí Povodí Vltavy.

Jednotlivá Povodí také vybírají poplatky za vypouštění odpadních vod do řek. A právě kolem této činnosti, ale také okolo otázek způsobu privatizace někdejšího majetku a vzniku akciových společností samých, jež ho nyní mají ve vlastnictví, se v poslední době vynořila řada otázek a pochybností. Ing. Petr Hudler zaujal k tomuto tématu ryze profesionální postoj:

"Otázky privatizace a vlastnictví spadají do kompetence právníků. Jsme akciová společnost, jejímž zřizovatelem a jediným vlastníkem je Ministerstvo životního prostředí. Do jeho fondů také odevzdáváme beze zbytku poplatky za vypouštění odpadních vod. V tomto směru vlastně poskytujeme státu servis. Pokud jde o náš status quo, byli jsme už hospodářskou, státní i příspěvkovou organizací. Dnes jsme akciová společnost. Tento model byl po zvažování různých alternativ vybrán na základě zkušeností z Kanady, kde obdobný systém funguje dlouhá léta. Na celé věci mě zaráží to, že se nikdo neptá, jestli pracujeme dobře nebo špatně, ale jak se zdá, pro některé lidi je důležitější vědět, co jsme, proč jsme takoví, jací jsme, a proč nejsme něco jiného. Podle mého soudu je ale podstatnější to, jak se staráme o svěřený majetek, jaké máme výsledky, jak dokážeme pečovat o naše řeky a vodu v nich. Petr Rampír