Volební systém Spojených států patří k nejsložitějším na světě

Volební systém Spojených států patří k nejsložitějším na světě

Protože je dnes úterý po prvním listopadovém pondělku přestupného roku, jdou Američané k volebním urnám. Tedy abychom byli přesnější, v souladu s Ústavou Spojených států amerických a zároveň i s moderní dobou přistoupí spíše k volebním automatům a počítačům, aby kromě velké části guvernérů a dalších činovníků v jednotlivých státech unie zvolili všechny členy Sněmovny reprezentantů (dolní komory), třetinu členů Senátu (horní komory) Kongresu USA, a hlavně prezidenta.

Což je funkce zvlášť důležitá už proto, že ve Spojených státech na rozdíl od Evropy prezident vybírá a jmenuje kromě vedoucích úředníků exekutivy i vládu (a je tedy zároveň i jejím předsedou), a hlavně proto, že hlava státu spolu s Kongresem a Nejvyšším soudem tvoří základ veřejné státní správy a že v rámci systému americké demokracie se tyto tři pilíře státní moci navzájem vyvažují. Nutno dodat, že spolu s prezidentem volí Američané i viceprezidenta, který rovněž představuje významný úřad. Je totiž statutárním zástupcem hlavy státu a v případě nouze i jeho nástupcem. Navíc mu podle ústavy přináleží funkce předsedy Senátu (horní komory), kde při vyrovnaném hlasování má rozhodující slovo.

Přestože (či spíše protože) je americký volební systém až na výjimky do nejmenších podrobností stanoven téměř dvě stě let starou ústavou (má pouhých sedm článků a šestadvacet dodatků), pro běžného Američana, natož pak cizince, je nadmíru komplikovaný. Proniknout do všech tajů výběru vrcholných orgánů Spojených států vyžaduje velké úsilí. A to tím spíš, že jde vždy i o rituál velmi dlouhý.

Dlouhý rituál výběru

V první fázi prezidentských voleb, která začíná vždy počátkem února a končí na začátku června, se uchazeči o kandidaturu na nejvyšší americký úřad snaží získat v jednotlivých státech unie, a především v nejlidnatějších z nich, co nejvíce delegátů na letní nominační sjezdy jedné ze dvou hlavních politických stran. Tato část probíhá podle místních zvyklostí v jednotlivých státech buďto formou volebních shromáždění stran (caucus či convention), nebo primárních voleb (primaries).

Výsledky primárek naznačují soupeřícím táborům - především hlavním demokratům a republikánům -, kdo z jejich kandidátů má největší naději v prezidentských volbách, a podle toho také tyto strany postaví své "jedničky". Děje se tak na letních národních stranických sjezdech - konvencích - kde jsou nejnadějnější kandidáti nominováni za svoji politickou stranu oficiálním kandidátem pro listopadové volby. Vybraní kandidáti si podle vlastního uvážení určují spolukandidáta na viceprezidentské křeslo, ovšem i jeho nominace musí být národním sjezdem potvrzena.

Vzdor tomu, že volební kampaň ve Spojených státech probíhá vlastně nepřetržitě, teprve po nominačních sjezdech politických stran pak začíná v USA v první zářijové pondělí oficiálně. Toto období "cestovatelské vášně kandidátů, televizních debat (ty letos začaly proti zvyklostem s měsíčním zpožděním) hlavních protagonistů, velkých slov a gest, i potřásání rukou s tisíci řadových občanů trvá ve Spojených státech až do voleb.

Rozhodnutí není přímé

Americký prezident a viceprezident však nejsou voleni přímo, ale dvoustupňově. Dnes Američané rozhodnou "pouze" o 538 členech sboru volitelů, v němž má každý stát unie tolik členů, kolik má zástupců v obou komorách Kongresu USA (tedy 535), přičemž výjimku tvoří District of Columbia s hlavním městem Washingtonem, který nemá zastoupení v Kongresu, ale má tři volitelské hlasy. Volitelé pak v pondělí po druhé prosincové středě (letos 16. 12.) v hlavních městech jednotlivých států hlasovacími lístky pro prezidenta a viceprezidenta rozhodnou o nové hlavě státu a jejím zástupci. Nicméně hlasovací lístky volitelů jsou uloženy u předsedy Senátu a k oficiálnímu vyhlášení výsledků volby dochází teprve na společné schůzi obou komor Kongresu 6. ledna.

Přesto už dnes pozdě večer washingtonského času bude rozhodnuto, kdo 20. ledna příštího roku vstoupí do Bílého domu. Neboť volby volitelů probíhají ve všech státech USA podle zásady "vítěz bere všechno". Znamená to, že ti kandidáti na úřad prezidenta a viceprezidenta, kteří v daném státě získají nejvíce hlasů, získají hlasy všech volitelů (výjimku tvoří státy Maine a Nebraska, které rozdělují hlasy podle vítězů ve volebních obvodech). Tak může být zvolen prezidentem kandidát, který dostane více hlasů volitelů, přestože se pro něj v celostátním měřítku vysloví méně voličů.

Kdo může být zvolen

Prezident je volen na čtyřleté funkční období, přičemž podle 22. ústavního dodatku z roku 1951 nesmí žádná osoba zastávat více než dvě funkční období. Prezidentem může být zvolen pouze rodilý Američan. Tento požadavek se běžně vykládá způsobem, že kandidát na prezidentský úřad musí být narozen v USA a žít zde alespoň 14 let. Další podmínkou je věk nejméně 35 let.

Pokud jde o volby do Kongresu, pak pro Sněmovnu reprezentantů musí být kandidát nejméně sedm let občanem USA a musí mu být nejméně pětadvacet let, pro Senát jsou limity ještě přísnější, když každý senátor musí být americkým občanem alespoň devět let a spodní věkovou hranicí je třicet let.

Jak jsme podotkli v souvislosti se třemi pilíři státní moci na počátku, neméně důležité jsou i volby kongresové. Do Sněmovny reprezentantů, která má dvouleté funkční období a kde počty poslanců jsou dány lidnatostí každého z padesáti států unie, se bude volit všech 435 členů. Do Senátu, kde funkční období trvá šest let, avšak každé dva roky se třetina "obměňuje", se bude tedy volit třetina členů. Těch je celkem sto, protože každý stát - bez ohledu na lidnatost a velikost - zastupují dva senátoři.

A ještě o financích

Složitost volebního systému Spojených států se promítá i do jeho financování. Jestliže za prvních amerických prezidentů stály volební kampaň i volby doslova pár dolarů, dnes jdou celkové volební náklady do stamiliónů. V roce 1992 přišla prezidentská volební kampaň Američany na 550 miliónů dolarů, volby kongresové na 678 miliónů, a u státních a místních činitelů dokonce na 865 miliónů dolarů.

Část financí pro volby a volební kampaně plyne z federálních zdrojů, část z dobrovolných pří-spěvků. Obojí je však omezováno zákonem, například v přednominačním období jsou individuální příspěvky omezeny výší 250 dolarů na osobu. Částky z veřejných prostředků i z "darů" se při každých volbách liší, a to nejen pro různý počet soukromých přispěvatelů, ale i vzhledem k počtu kvalifikujících se kandidátů a jejich žádostí o získání finančních prostředků.