PRACOVNÍ PRÁVO: Neomluvené absence a sankce

PRACOVNÍ PRÁVO

Neomluvené absence a sankce

Nepřítomnost zaměstnance v práci může mít různé důvody. Většinou se z hlediska práva bude jednat o překážku v práci na straně zaměstnance. Tím se rozumí právem uznané skutečnosti, které brání zaměstnanci v plnění pracovních povinností, a to většinou jen dočasně. Jedná se o nemoc, doprovod dítěte k lékaři, volno na svatbu, účast svědka u soudu apod. Pokud je zaměstnanci překážka v práci předem známa, musí rovněž předem požádat zaměstnavatele o pracovní volno. Neučiní-li tak, musí o překážce v práci uvědomit zaměstnavatele bez zbytečného průtahu. Zaměstnanec je povinen existenci překážky v práci prokázat, včetně délky jejího trvání. Jednotlivé druhy překážek v práci jsou uvedeny v § 124 a násl. zákoníku práce a v nař. vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce, resp. v jeho příloze.

Pokud zaměstnanec neprokáže, že jeho nepřítomnost v práci lze kvalifikovat jako překážku v práci, může zaměstnavatel usoudit, že se jedná o neomluvenou absenci. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje zaměstnavatel v dohodě s příslušným odborovým orgánem (§ 40 odst. 5 nař. vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce). U zaměstnavatele, kde nepůsobí odbory, rozhoduje o tom, zda jde o neomluvenou absenci, zaměstnavatel sám.

Za neomluvené absence lze zaměstnanci krátit dovolenou. Podle § 11 odst. 2 cit. nařízení vlády za každou zameškanou směnu (pracovní den) může zaměstnavatel krátit zaměstnanci dovolenou o jeden až tři dny. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají. Zaměstnavatel není ze zákona povinen dovolenou z těchto důvodů krátit, pouze tak může nebo nemusí učinit. Dovolenou pro neomluvenou absenci nelze krátit zcela. Zaměstnanci musí být poskytnuta dovolená alespoň v délce jednoho týdne, u mladistvého pracovníka v délce dvou týdnů, pokud pracovní poměr zaměstnance u téhož zaměstnavatele trvá po celý kalendářní rok.

Neomluvená nepřítomnost v práci je porušením pracovní kázně. Zaměstnavatel může s takovým zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí podle § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce nebo po posouzení intenzity porušení pracovní kázně s ním může zrušit pracovní poměr okamžitě. Podle § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Okamžitě lze však zrušit pracovní poměr jen ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy se zaměstnavatel o důvodu okamžitého zrušení dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Výpověď i okamžité zrušení pracovního poměru musí být dány písemně a doručeny zaměstnanci.

JUDr. Štěp. Wiesnerová,

komerční právník