Před sto lety byla objevena radioaktivita

Před sto lety byla objevena radioaktivita

Pojem "becquerel" jakožto jednotku radioaktivity zná většina lidí přinejmenším deset let - od katastrofy v Černobylu, od níž letos na jaře uplyne deset let. Název dal této jednotce francouzský fyzik Henri Becquerel, který před sto lety, 24. února 1896, referoval na francouzské Akademii poprvé o záření, které některé prvky vydávají bez jakéhokoli dodání energie nebo jiného podnětu zvenčí, a vešel tak do dějin jako objevitel přirozené radioaktivity.

Radioaktivita je vlastnost řady atomových jader transmutovat bez přispění zvenčí v jiná atomová jádra a uvolňovat přitom energii ve formě částic či záření. Této energie využívá lidstvo od počátku tohoto století; objev umělé radioaktivity a zejména možnost štěpení uranu a řetězové reakce pak otevřel dveře jak jaderné pumě, tak jaderným elektrárnám.

Přirozenou radioaktivitu objevil Becquerel (1852 - 1908), který stejně jako jeho otec a děd, přednášel na katedře experimentální fyziky v Národním muzeu historie v Paříži, vlastně náhodou. Inspirací se pro něj stal referát o záhadných "paprscích X" schopných prostupovat hmotou, které v listopadu 1895 objevil Němec Wilhelm Conrad Röntgen, přednesený 20. února na francouzské Akademii. Becquerelovi, který se v souladu s rodinnou tradicí už léta zabýval fluorescencí, nedala nová informace spát: ještě večer po návratu z Akademie začal okamžitě testovat, zda by některé fosforeskující krystaly nebyly s to rovněž vydávat záření i bez katodové trubice, s níž pracoval Röntgen. K experimentu použil fotografické desky, na něž nasypal fluorescentní uranové soli a jež na několik hodin vystavil na slunce, aby akumuloval světlo k fluorescenci - a zjistil, že tam, kde byly uranové soli, deska zčernala.

24. února 1896 pak Becquerel referoval o překvapivém výsledku svého pokusu na Akademii: "Uran vydává záření i bez vysokého napětí katodové trubice," oznámil.

Kdyby se ovšem spokojil pouze s tímto zjištěním, nevešel by zřejmě do dějin jako objevitel radioaktivity. Další posun nadešel 2. března 1896, kdy Becquerel v Akademii informuje: "Protože v minulých dnech nesvítilo slunce, nechal jsem své zabalené vzorky ve tmě v zásuvce a 1. března jsem při vyvíjení desek konstatoval, že v rozporu se všemi očekáváními byly patrné zcela ostré kontury uranu." Tím objevil přirozené záření uranu, které mohlo stejně jako Röntgenovy paprsky X pronikat pevnými tělesy.

Becquerel v následujících letech svůj objev systematicky rozvíjel: vyvrátil původní předpoklad o tom, že by uranové záření souviselo se sluneční energií, demonstroval, jak na záření působí magnetické pole. Jeho jménem pak byla nazvána jednotka radio- aktivity (jíž se původně říkalo "Becquerelovy paprsky"): jeden becquerel odpovídá záření, při němž se jeden atom rozpadne v průměru za jednu sekundu. O dva roky později pak Marie Curieová izolovala ze smolince nový prvek, který nazvala polo- nium (radioaktivita byla 150krát vyšší než u uranu) a společně se svým manželem, Pierrem Curiem, také radium, jež mělo 900krát vyšší záření než uran; nový jev pak dostal název "radioaktivita".

Za tyto revoluční objevy dostali Becquerel a Curieová v roce 1903, dva roky po Röntgenovi, společně Nobelovu cenu za fyziku. O pouhých pět let později, 25. srpna 1908, zemřel Becquerel ve věku 55 let na následky ozáření. (ČTK)