Habsburkové, hroby, učenci

Habsburkové, hroby, učenci

Na přelom třináctého a čtrnáctého století zavádí návštěvníky výstava, jenž je do 12. května k vidění v prostorách Starého královského paláce na Pražském hradě. Představuje předměty z výbavy hrobů dvou dávných reprezentantů habsburského rodu, kteří byli pochováni v Praze. Jde o rakouského a švábského vévodu Rudolfa Habsburského a jeho synovce Rudolfa I. Habsburského, který se nakrátko stal i českým králem (do dějin vešel s přívlastkem Kaše). První z nich zemřel na pražském dvoře svého švagra Václava II. roku 1290. Druhý usedl na český trůn roku 1306, kdy se také oženil s vdovou po Václavu II. - Eliškou Rejčkou. Padl v tažení proti odbojné šlechtě v následujícím roce.

Oba Habsburkové byli pochováni do románské baziliky sv. Víta. Roku 1373 byly pak jejich hroby přeneseny do kaple sv. Šimona a Judy v nově stavěné katedrále sv. Víta. Během staletí se však na ně zapomnělo, náhodně byly objeveny až roku 1870. V polovině 30. let našeho věku byly pak ostatky přeneseny do nově rekonstruované hrobky českých panovníků a uloženy do jedné rakve společně s pozůstatky Eleonory, dcery Maxmiliána II.

Roku 1991 byl hrob znovu otevřen - tentokrát v souvislosti s antropologickým výzkumem. Po jeho ukončení se do rakve vrátily již jen moderně ošetřené kosterní pozůstatky. Ostatní předměty, součást pohřební výbavy, prošly nejen restaurací, ale i podrobným výzkumem technologickým a mikrobiologickým, který se navíc spojil s bádáním archívním. O tom přináší svědectví nejen samotná expozice, ale zejména podrobný a nápaditě upravený katalog.

Vedle stříbrných pohřebních klenotů, jedněch z mála, jež se v našem regionu z daného období dochovaly, a vedle vévodova meče, patří k nejdůležitějším pozůstatkům spojeným s hrobem obou Habsburků zejména fragmenty textilií. Jejich nález byl natolik vzácný, že ke spolupráci na průzkumu a rekonstrukci bylo přizváno i špičkové světové pracoviště, renomovaný restaurátorský ateliér nadace W. Abegga ve švýcarském Riggisbergu. Na základě jednotlivých útržků se pak podařilo rekonstruovat téměř kompletní mužské oblečení - luxusní, nikoli však majestátní. Což je o to významnější, že v Evropě se z daného období dochovalo jen malé množství původních oděvů.

Pražská výstava tak na jedné straně přináší zcela unikátní doklady o středověké hmotné kultuře z prostředí královského dvora. Na straně druhé seznamuje s unikátními postupy současné vědy, které nám umožňují podrobněji nahlédnout do zákulisí historických dějů. (im)