SLOVA: Co rve uši

SLOVA

Co rve uši

Začnu opět dopisem čtenáře. Ing. Otakar Chochola z Českého Těšína do redakce napsal:

Za prvé Vám děkuji, že jste zachovali jazykový sloupek - takových novin už je maličko - a že vůbec dbáte na správnou a pěknou češtinu. Za druhé mám problém. Pošta na mně vyžaduje "právoplatný" podpis, a já nevím, co to je. Vím například, že rozhodnutí, proti kterému není opravný prostředek, nabývá moci práva, je tedy pravomocné, a tím i vykonatelné, i když jeho výkon lze odložit... Unesl bych, řekne-li se o dokladu, že je pravoplatný (ač by stačilo pouhé "platný"), ale falšovaný, prošlý či poškozený doklad není nepravoplatný, ale jen neplatný. Rve to uši stejně jako "neusnášeníschopný" - to slovo jsem fakt několikrát v novinách četl. Věcně vím, že ten trouba, který vydává poštovní tiskopisy, nemůže chtít ani právoplatný, ani pravoplatný podpis; může chtít jen podpis odpovídající podpisovému vzoru. Ale štve mě, že si tak velká a bohatá instituce nenajde pár korun, aby zaplatila penzionované učitelce základní školy jazykovou korekturu miliónů tiskopisů, které vydává. Vždyť je používají jako pomůcku na obchodních školách.

Potud tedy rozhořčený čtenář. Souhlasím, že jazyková kultura se má projevovat i na takových drobnostech, jako jsou nejrůznější předtištěné doklady. A měrou snad ještě větší v oficiálních dokumentech všech úrovní.

Zdá se mi, že stylizaci zákonů je věnována patřičná jazyková péče. Musí to být obtížné proplout byrokratickými peřejemi, vyhnout se právnickým úskalím a nehodit přes palubu češtinu. Na té divoké vodě lze pochopit i některé navyklé podivnosti. Je například nějaký rozdíl mezi sdělením, že zákon se ruší - a důsledně používaným nedokonavým tvarem zrušuje se? Asi není a zrušuje se mému vkusu příliš nelahodí už proto, že se tak tvrdošíjně stereotypně opakuje. Dokážu se s ním však smířit jako se svého druhu juridickým svérázem - či jak se poslední dobou módně říká - folklórem. Ostatně nic ani proti slovu folklór, kdyby z publicistiky zcela nevytěsňovalo - a ne vždy vhodně nahrazovalo - právě onen svéráz. Prostě synonyma jsou od toho, aby zpestřovala a kořenila řeč, dokonce i úřední.

S horšími poměry se už setkáme v různých výkladech a směrnicích "na nižší úrovni". Tam bývá toho, co rve uši i oči, přemíra. Co se děje například se slovem řešit, už nazrálo natolik, že by se to snad skutečně řešit mělo. Používá se sadisticky všude a ve všech tvarech: řešit důchodce jako řešit vepřové maso či řešit burzu. Nedá se to nazvat jinak než češtinářská nedbalost a pohodlnost. A jak se úřední dokument dále rozpracovává, tedy opisuje, ty různé stylistické - mírně řečeno - nedokonalosti se šíří.

Stejně tak se mohou každodenním používáním fixovat v "jazykovém citu" veřejnosti termíny přibližné, nepřesné, či přímo nesprávné. Což je problém onoho pravoplatného podpisu (pravidla připouštějí právoplatný i pravoplatný). Podle Trávníčkova slovníku toto adjektivum znamená platný podle práva. Kdyby autor tiskopisu považoval za prospěšné zamyslet se na okamžik nad takovou banální maličkostí, jako je výplatní šek, nejspíš by se rozhodl jinak. Buď pro onen platný podpis, jak navrhuje pan inženýr, nebo pro podpis oprávněné osoby, což asi měl autor textu na mysli. IVO VACULÍN