Horní komory ve světě

Horní komory ve světě

Rovných devadesát z celkem 232 zemí na světě má ve svém zákonodárném sboru nějakou protiváhu dolní komory. Kromě tradičních "senátních" zemí typu Spojených států, Velké Británie či Německa mají dvoukomorové sněmy naopak i země docela maličké, jako například ostrovy Antigua a Barbuda v Karibiku či mikronéský ostrov Palau.

V Evropské unii mají horní komoru dvě třetiny zemí. Zatímco volby do dolních komor probíhají v zásadě podobně, tedy tak, že poslance volí občané, formování horních komor má v Evropě velmi různé podoby - od britské Sněmovny lordů, jejímiž členy jsou příslušníci šlechty a vysocí duchovní, až po norský Lagting, do něhož volí sami sebe poslanci dolní komory - Odelstingu.

Francouzské senátory nevolí, podobně jako členy německé Spolkové rady, přímo občané, nýbrž sbory volitelů v departementech, a to na devět let. Voliteli jsou poslanci Národního shromáždění (dolní komory parlamentu), členové generálních rad departementů a osoby vybrané obecními radami měst. Celý sbor 321 senátorů se obnovuje po třetinách každé tři roky.

Francouzský Senát však nemá v rámci francouzského parlamentního systému tolik pravomocí jako Národní shromáždění. Prakticky může zablokovat jen zákony, které znamenají zásah do existující ústavy. A co je hlavní, na rozdíl od Národního shromáždění, nemůže svrhnout vládu.

Z 325 členů italského Senátu volí 315 občané podle systému, který kombinuje většinové a poměrné zastoupení. Navíc ve sněmu zasedá celkem deset doživotních senátorů z řad bývalých prezidentů republiky a osobností jmenovaných prezidentem republiky. Funkční období je pět let.

Španělským zákonodárným orgánem jsou dvoukomorové Generální kortesy složené z Kongresu poslanců a Senátu. Občané volí většinu - 208 - senátorů, a to podle systému většinového zastoupení na čtyři roky. Dalších 47 členů Senátu volí zákonodárné sbory jednotlivých autonomních oblastí.

Senáty mimoevropských zemí fungují vesměs podobně jako v Evropě. Na americkém kontinentě má federální Senát Brazílie 81 členů volených podle většinového systému na osm let. Po každých čtyřech letech se obnovuje třetina členů a po dalších čtyřech zbylé dvě třetiny. Každý stát zastupují tři senátoři. V Argentině volí 48 senátorů takzvané provinční shromáždění tak, aby byli po dvou z každé provincie i z federálního distriktu hlavního města. Funkční období je devět let, přičemž každé tři roky se obnovuje třetina senátorů. Předsedou Senátu je viceprezident republiky. Sto čtyři členy kanadského Senátu, kteří zastupují jednotlivé provincie, jmenuje generální guvernér.

Senáty mají i u protinožců. V Austrálii funguje dvoukomorový Federální parlament tak, že návrhy zákonů musí nejprve třikrát projednat Poslanecká sněmovna, teprve pak jsou schvalovány Senátem. Ten může zákon odmítnout a vrátit ho Poslanecké sněmovně k novému projednání, a odmítne-li Senát i po druhém přijetí návrhu v Poslanecké sněmovně zákon přijmout, má generální guvernér právo rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vypsat nové volby. Senát tu má 76 členů volených obyvatelstvem na šest let v přímých volbách systémem poměrného zastoupení. Každý třetí rok se obnovuje polovina Senátu. Každý stát je zastoupen dvanácti senátory. Území hlavního města a Severní území volí po dvou senátorech. (ČTK)