SLOVA: Co je Kobza?

SLOVA

Co je Kobza?

Můj tatínek se stal na základě zážitků z první světové války slavjanofilem. Věřil, že budoucnost bude patřit Slovanům. V únoru 1939 zemřel, čímž se pravděpodobně vyhnul důsledkům svého ideologického pochybení. Pod jeho vlivem jsem se ještě za války coby pachole začal z učebnic, které po něm zbyly, učit rusky. Během doby jsem rozšířil svůj zájem o další východoslovanské národy. Takže žádný div, že mi padlo nedávno v novinách do oka právě slovo Kobza. Vzpomněl jsem si totiž na české vydání básní ukrajinského klasika Tarase Ševčenka s názvem Kobzar; já bych spíše napsal místo r souhlásku ř, protože jde o hráče na ukrajinský strunný drnkací nástroj s loutnovou ozvučnou skříní (nebo přímo kobzista jako houslista).

A tak pod dojmem té kobzy jsem si přečetl, oč v článku běží. Ukázalo se, že samozřejmě nikoli o hudební nástroj. V češtině prostě vzniklo nové zkratkové slovo. Nepochopil jsem, zda bylo míněno vážně, nebo jako zlomyslný šťouchanec, ale stálo to tam vytištěno přesně v té podobě.

Proč vlastně ne? Slovo Kobza je celkem logicky vytvořeno ze zkratky KOBZ - Komise pro odstraňování byrokratické zátěže. Byrokratických institucí přibývá a jejich názvy je třeba přibližovat lidem. Proběhl tedy běžný proces, který jazykovědci nazývají univerbizace, přechod sousloví v jednoslovné pojmenování. A současně zapůsobila tendence k tvoření zkratkových slov.

Vladimír Šmilauer k tomu píše: Nové slovo se tvoří z částí (počátků, konců) jednotlivých slov souslovného názvu; podle toho, jaké jsou prvky nového slova, lišíme zkratky:

(1) slabičné (nejsou to vždy slabiky ve smyslu fonetickém);

(2) hláskové;

(3) písmenné (z názvů jednotlivých písmen);

(4) smíšené (slabičné a hláskové).

Některé zkratky zůstávají pouze grafickými, jiné se stávají zkratkovými slovy, a to někdy spisovně, někdy jen hovorově; někdy se skloňují, jindy jsou nesklonné.

Kobza by tedy nebyla nic nového. Odedávna přece známe - a nepřipadají nám zvláštní ani nepřirozené - například názvy Čedok, Četka, Piska, k nimž čerstvě přibyla také Biska. Kdopak by se obtěžoval se zdlouhavým vyjmenováváním Česká dopravní kancelář, Česká tisková kancelář, Pražská informační služba, Bezpečnostní informační služba... Zkratkové slovo je praktické a výstižné.

Přece jenom poznámku ke dvěma posledním příkladům. Tady jde o termíny patřící spíše do odborného slangu a povýtce hovorové. Existuje i tvar (ten) Pis, který se skloňuje do Pisu atd. K ženské podobě asi přispěla vedle přirozeného rodu (ta služba) také vzor Četka; koncovka -ka se ke zkratkám BIS i PIS tedy přidává víceméně mechanicky.

Ostatně - pomineme-li jazykové úvahy - pak se zdá, že Komise pro odstraňování byrokratické zátěže, tedy ona nová instituce s dlouhým názvem (jak se za bývalého režimu z úsporných důvodů přezdívalo federálnímu ministerstvu pro technický a investiční rozvoj ČSSR) se mohla docela klidně jmenovat jednoslovně. Jak? No přece ombudsman; jde totiž vlastně v podstatě o totéž. Ačkoliv přece jenom s malým rozdílem: ombudsman by musel být nezávislý. IVO VACULĺN