Opatření ČNB ovlivní chování bank na kapitálovém trhu

Opatření ČNB ovlivní chování bank na kapitálovém trhu

[*] Možné přesuny méně kvalitních papírů mimo banku ochrání klienty
Minulý týden vydala Česká národní banka opatření o zásadách vytváření portfolií cenných papírů bankami, kterým chce docílit větší regulace dosud neprůhledného trhu a omezit rizika vyplývající pro vkladatele z mnohdy neopatrných investičních kroků tuzemských bankovních domů. Toto opatření upravuje pravidla pro vytváření portfolií a mění způsob tvorby opravných položek k drženým cenným papírům, jejich oceňování a nakládání s nimi. Nová pravidla pro vytváření opravných položek však nejsou plně kompatibilní s mezinárodními standardy pro oceňování cenných papírů. Opatření bude mít mnoho důsledků jak pro banky, tak i pro ekonomické subjekty přicházející s nimi do styku. Banky mají půlroční lhůtu, aby zavedly opatření do praxe. Zejména v tomto období je možné očekávat majetkové přesuny v mezích finančních skupin jednotlivých bankovních domů. Nová pravidla přinášejí i důsledky pro tvorbu kontrolních mechanismů v bankovních domech a pro zkoumání jejich kvality v rámci auditu účetních výkazů.

Čeho se opatření týká

ČNB stanoví bankám povinnost rozdělit svá portfolia cenných papírů na obchodní a investiční. Obchodní portfolio se musí skládat pouze z veřejně obchodovatelných cenných papírů. Pravidla pro vytváření opravných položek v případě obchodního portfolia jsou přísnější než pro portfolio investiční. Investiční portfolio může obsahovat jak veřejně obchodovatelné, tak i ostatní cenné papíry a majetkové účasti. Pravidla pro vytváření opravných položek jsou mírnější, ale banka nemůže cenné papíry z investičního portfolia prodat bez předchozího vyjádření ČNB.
Je třeba si však uvědomit, že regulační opatření se vztahuje jen na banky. Tedy nikoliv na bankovní finanční skupiny, dceřiné společnosti bank atd. Banky budou moci čelit dopadu regulace kromě jiného přesunem rizikových investic do nebankovního subjektu, čímž vyhoví požadavkům opatření. Riziko ztrát z nekvalitních investic v takových případech bude odsunuto mimo banku, nikoliv však zcela eliminováno.
Ke každému dni vytváří banka pro papíry v obchodním portfoliu opravné položky na rozdíl mezi cenou pořízení a tržní cenou (pokud je tato nižší), a to ke každému papíru jednotlivě. Není tedy možné kompenzovat zisky a ztráty ve skupině papírů. V investičním portfoliu se nacházejí papíry sem umístěné v souladu s předem vypracovanou investiční strategií, předloženou ČNB. Banka vytváří opravné prostředky k těmto papírům ke konci roku, a to celkově za skupinu. Je tedy povolena kompenzace zisků a ztrát jednotlivých titulů. Tyto dva faktory jsou velmi důležité. Viz srovnání stavu u nás a v zahraničí.

Čeho se opatření netýká

Centrální banka se snaží svým krokem vymezit obchodní riziko komerčních bank, plynoucí z operací s cennými papíry na kapitálovém trhu. Banky podstupující riziko investic do nekvalitních, či vysoce spekulativních papírů, je přenášejí na vkladatele v podobě rizika vysokých ztrát a možného kolapsu bankovního domu. Opatření ČNB riziko z investic do fundamentálních cenných papírů reguluje.
Nevztahuje se však na finanční deriváty, což má důsledky dvojího charakteru. V případě spekulativních obchodů ke zvýšení výnosů nebudou tyto transakce regulovány tímto opatřením ČNB, přestože logicky souvisí s investicemi do fundamentálních cenných papírů. V případě zajišťovacích operací naopak regulace penalizuje banku, která bude využívat derivovaných prostředků jako opce, swapy apod. ke snížení rizika spojeného s pohybem cen na trhu.
Na jedné straně v případě spekulativních investic může banka nést vstupem do operací s opcemi a podobnými instrumenty riziko značně převyšující riziko ztrát u nekvalitních fundamentálních cenných papírů. Z opatření ČNB však pro banku uzavírající tyto obchody neplynou žádné sankce a obchody s deriváty nejsou ani regulovány. Pro vkladatele to znamená možnost zatížení značným rizikem.
Na druhé straně v mnoha případech mohou bankovní instituce využít derivátů k bona fide zajišťovacím účelům pro eliminaci rizika. Například, disponuje-li banka opčním kontraktem, opravňujícím ji prodat určitý papír za stanovenou cenu, nepodstupuje žádné riziko ani při pádu tržní ceny tohoto papíru značně hluboko. Banka však bude při poklesu ceny tohoto papíru opatřením ČNB penalizována povinností vytvářet opravné položky a udržovat zdrojové krytí i přes zajištění rizika ztrát.

Změny proti minulé úpravě

Rozdíl ve způsobu vytváření opravných položek mezi oběma portfolii jednoznačně zvýhodňuje umístění cenných papírů do investičního portfolia. Možnost kompenzací zisků a ztrát a celoroční vytvoření opravných položek ovlivní zisky a ztráty banky méně negativně než nutnost každodenního vytváření opravných položek bez možnosti kompenzace v portfoliu obchodním. ČNB se snaží dát bankám nepřímý návod, jak hospodařit. Preferuje investice strategické (v investičním portfoliu) před spekulativními. V případě spekulativních nákupů se snaží navést banky k investicím do více bonitních papírů, kde je menší riziko, že by ztrácely hodnotu a negativně tak ovlivňovaly ziskovost banky.
Omezení lehkých převodů papírů mezi portfolii je dalším novým aspektem. Pro banku bude obtížné s méně kvalitními papíry manipulovat a bude muset ztráty ze svých pozic řešit ihned bez odkladu, který by byl možný při méně striktních pravidlech týkajících se výše uvedených opravných položek v portfoliu obchodním.
Důležitým faktorem z hlediska obezřetného přístupu banky k investičnímu riziku je oceňování cenných papírů držených v portfoliu. Pravidla pro ocenění papírů cenou pořízení (u dluhopisů nominální hodnotou) zůstávají nedotčena, velkou roli však budou hrát oceňovací pravidla pro tvorbu opravných položek. Ocenění akcií v obchodním portfoliu je založeno na cenách veřejných trhů za předpokladu dostatečného objemu obchodů. Nepřímo tak nutí banky, aby v obchodním portfoliu držely zejména kvalitní tituly. V případě méně likvidních papírů musí banky vytvářet opravné položky.
Ve vztahu k investičnímu portfoliu jsou metody oceňování liberálnější. Obchodovatelné papíry se oceňují tržní cenou. Neobchodovatelné papíry a majetkové účasti se oceňují nižší hodnotou z ceny pořízení a ceně rovné podílu vlastního jmění na akcii. Tato metoda odpovídá postupu konsolidace ekvivalenční metodou a je konzistentní s mezinárodními standardy. Problém zde pro banku vyvstává v podobě dostupnosti informací o výši vlastního jmění společností v portfoliu při zpracování účetní závěry. Informace, které banka získá, nemusí být úplné, auditované, či nemusí být k dispozici včas.

Srovnání stavu u nás a v zahraničí

Nové opatření ČNB zavádí do bankovní praxe elementy, které se neshodují s mezinárodní praxí. Je to především jiné dělení papírů pro příslušnost v jednotlivých portfoliích, rozdílné způsoby vytváření opravných položek a jejich odlišná kvantifikace.
Banka bude dělit papíry mezi obchodní a investiční portfolio na základě vypracované investiční strategie. Podle mezinárodních účetních standardů je běžné, že banky dělí papíry do obchodního a investičního portfolia na základě předpokládané délky držení papíru. Papíry s předpokládanou dobou držení kratší než jeden rok patří do obchodního portfolia, ostatní do investičního portfolia. Je jisté, že zařazení individuálního papíru do toho kterého portfolia je lépe dokumentovatelné a odůvodnitelné na základě zpracované investiční strategie než předpokládané doby držení. Přesto by předpokládaná doba držení měla být jedním z hlavních kritérií pro zařazení do příslušného portfolia.
Způsoby vytváření opravných položek jsou nyní v porovnání ČR a mezinárodní praxe přesně obrácené. Zatímco české banky budou nyní vytvářet opravné položky způsobem popsaným ve změnách proti minulé úpravě, platí podle mezinárodních účetních standardů vytváření opravných položek v investičním portfoliu individuálně a pro papíry v obchodním portfoliu na skupinovém základě s možností kompenzace zisků a ztrát.
Důvodů, proč mezinárodní praxe aplikuje tyto postupy, je několik. Především pro papíry držené v obchodním portfoliu většinou platí, že se jedná o likvidní tituly, které je v případě potřeby možno lehce směnit za hotovost za přibližně kumulativní hodnotu celého portfolia. Proto vytváření opravných položek připouští kompenzaci zisků a ztrát. Naopak v investičním portfoliu se jedná o strategické investice, kde může mít každý titul zvláštní význam, a proto je vhodný vytvářet opravné položky k těmto titulům na jednotlivé bázi, i když mezinárodní účetní standardy připouštějí i zde kompenzaci na skupinové bázi. V českých podmínkách však výše uvedené předpoklady nejsou vždy pravdivé. Zejména likvidita trhu pokulhává. Proto pravděpodobně ČNB zvolila striktnější regulaci obchodního portfolia a méně striktní regulaci portfolia investičního.
Posledním rozdílem je výše předepsaných opravných položek vytvářených bankami na základě likvidity papíru a dalších faktorů. Zde má centrální banka k dispozici mocný nástroj k ovlivnění míry ochoty bank akceptovat riziko vyplývající z investic do jednotlivých papírů. Čím vyšší je předepsané procento povinně tvořených opravných položek, tím více se bude banka zamýšlet před investicí do rizikového papíru. V případě dosavadního opatření je výše opravných položek stanovena velmi vysoko, tj. restriktivně. ČNB se tak snaží reagovat na situaci na kapitálovém trhu v ČR a její motivace k tomuto kroku je pochopitelná.
Výše uvedené odlišnosti však budou mít jeden závažný důsledek pro české banky. Jejich působením totiž nejsou finanční výkazy českých bank vypracované podle tohoto opatření kompatibilní s finančními výkazy vypracovanými podle mezinárodních účetních standardů, čímž také nejsou srovnatelné. Tento problém bude nabývat důležitosti s postupem evropské integrace a přibližováním českých účetních standardů standardům mezinárodně akceptovatelným.

Možnost chování bank

Banky mohou reagovat na opatření čtyřmi způsoby: Nechat horší papíry v obchodním portfoliu, převést tyto papíry do investičního portfolia, prodat tyto papíry třetím osobám či převést tyto papíry do společností ve finanční skupině nepodléhající regulaci.
V případě, že si banka ponechá problematické emise v obchodním portfoliu, bude za tento krok pykat v případě cenových ztrát povinnou tvorbou opravných položek. Tento krok je pravděpodobný pouze v případě, že banka věří, že na rizikových investicích vydělá díky příznivému pohybu cen individuálních papírů.
Banka může problematické papíry převést do investičního portfolia. Tímto krokem se vyhne okamžité realizaci ztrát a zachová si případný ziskový potenciál z těchto investic plynoucí. Možnost skupinové kompenzace zisků a ztrát také bance umožní tyto papíry v investičním portfoliu držet s menšími důsledky než v portfoliu obchodním. Těmito papíry však banka nebude moci volně nakládat a tak případná pozdější likvidace těchto investic s sebou ponese pro banku problémy. Než banka získá vyjádření ČNB k prodeji, může být vhodný okamžik dávno pryč a cena papíru může klesnout.
Cenné papíry horší kvality však také banka může před rozdělením portfolia prodat třetím (nepřidruženým) osobám. Tento krok má ve své podstatě důsledky identické, jako ponechání papíru v obchodním portfoliu, ale i absolutní. Banka do budoucna nemusí vytvářet opravné položky k papíru, který již nevlastní, ale musí ihned při prodeji realizovat ztrátu. Tento krok tedy sám o sobě také není příliš pravděpodobný v rozsáhlejším měřítku.
Poslední a také nejdůležitější alternativou je možnost prodeje cenných papírů firmám ve finanční skupině banky. Tímto krokem se banka vyhne regulaci, neboť na nebankovní instituce se opatření nevztahuje. Důsledky tohoto kroku pro vkladatele budou dvojího druhu. Například při recipročním převodu akcií na dceřinou společnost v kompenzaci za úvěr poskytnutý bankou dceřiné společnosti, banka expozici fluktuací cen cenných papírů odsouvá do své dcery, tedy o krok níže. Tím však ale sama stále pociťuje důsledky možných ztrát, nicméně zprostředkovaně a v závislosti na celkové finanční situaci dceřiné společnosti. Riziko pro vkladatele se ale neeliminuje, naopak se může zvýšit díky tomu, že pro nebankovní subjekty neplatí pravidla obezřetného podnikání. Proto se bude kromě jiného zvyšovat význam kvalitních auditů všech firem v bankovní skupině.

Pravděpodobné chování bank

Důležitým obdobím pro banky bude doba před 1. červencem, do kdy musí tyto instituce zformulovat investiční strategii a ustanovit první dělení dosavadního portfolia. Po uplynutí této lhůty a začlenění papírů do dvou portfolií budou přesuny obtížné. Velké přesuny tedy nastanou v následujících pěti měsících. Pro banky, které budou pociťovat z jakýchkoliv důvodů riziko ztrát z investic do cenných papírů, bude pravděpodobně nejlákavější alternativou přesun těchto papírů do společností ve své finanční skupině.
Dá se očekávat, že prodeje ve skupině budou dominovat. Banky také budou motivovány k uzavírání kvazitermínových a dalších nestandardních operací. Striktní regulace zažehne větší potřebu termínových operací, swapových operací a využívání dalších derivovaných instrumentů finančního trhu. Z tohoto důvodu přispěje toto opatření k většímu rozvoji sektoru derivovaných instrumentů na tuzemských finančních trzích.

Čeho chce opatření dosáhnout

Centrální banka jednoznačně usiluje o lepší ochranu vkladatele před riziky plynoucími z bankovní investiční činnosti. Je samozřejmě možné očekávat úhybné manévry na straně některých bank ve formě převodů papírů subjektům ve skupině, čímž bankovní instituce mohou částečně negovat úsilí opatření. I tak však tento krok přispěje k ozdravení situace.
Velkým pokrokem je možnost okamžité preventivní reakce ČNB na hospodaření banky s papíry v investičním portfoliu. Banka bude centrální banku muset informovat o plánovaných operacích s papíry zahrnutými do investičního portfolia. Tyto operace budou muset korespondovat s předem vypracovanou a odsouhlasenou investiční strategií banky. ČNB právě díky této větší informovanosti bude moci reagovat v případě nesprávného vývoje v bankovní instituci a nastolit tak ihned své donucovací prostředky (restriktivní opatření, nucená správa apod.) ještě předtím, než dojde k významným operacím, které by mohly banku poškodit. Tento faktor se projeví na snížení rizik bankovního sektoru.

Otázky auditu

Opatření centrální banky mimo jiné obsahuje povinnost banky pověřit auditora, aby se vyjádřil, zda systém pro sledování a oceňování cenných papírů je vybudován tak, že věrně zobrazuje skutečnosti a tvorbu opravných položek k těmto cenným papírům. Banka samozřejmě musí takový systém vybudovat nebo upravit existující systémy, což se týká i úprav v informačním systému banky. Význam auditora se zvýší i z pohledu pravděpodobných transakcí ve skupině. Důležitá bude dobře provedená konsolidace a také provázanost auditu všech firem ve skupině tak, aby se ztráty přesunuté mimo banku opět vrátily tam, kam patří.
Neméně podstatným faktorem je účelnost opatření. Jeho příspěvek ke zlepšení situace bude mít i dopad na chování managementu a případné "tuneláře" bank. Vytunelování banky však toto opatření nemůže zcela zabránit právě díky možnosti přesunu investic mimo banku do osob ve skupině. V případě, že dceřiné společnosti mají další dcery na několika úrovních, je proces absolutní kontroly téměř nemožný. Důležitý je konzistentní audit všech společností ve skupině.

Hodnocení

Celkově je třeba říci, že i přes dílčí problémy je tento krok pozitivním posunem k většímu zdraví bankovního sektoru. Opatření není samospásné a není zcela v souladu s mezinárodními účetními standardy. Samo o sobě však pomůže posunout české bankovnictví blíže k lepšímu stavu věcí a dále od současných neduhů.
KAREL HAMPL, MICHAL PETRMAN, JAROSLAV POŘÍZ, Deloitte and Touche