Teng Siao-pching změnil Čínu

komentář

Teng Siao-pching změnil Čínu

Když se koncem roku 1978 ujal faktické moci nad Čínou Teng Siao-pching, byla to šedá a neutěšená, cizincům na sedm zámků uzavřená země plná lidí v uniformách, mlčících, pokořených a hladových, v níž citáty Mao Ce-tunga platily jako jediný absolutní zákon. O necelá dvě desetiletí později, když už jako křehký stařík ztrápený Parkinsonovou nemocí definitivně opustil "podnebesí", život na ulicích bujících čínských velkoměst alespoň na první pohled už nic neodlišuje od ruchu jiných asijských velkoměst.
Byl to Teng Siao-pching, kdo stanovil nová hesla: "Osvoboďte myšlení!", "Buďte věcní a konkrétní!", která v prvních letech mnoha Číňanům, přivyklým hromování maoistické propagandy, zněla jako svatokrádež a nejlahodnější hudba sfér. I jeho další cíl, poprvé formulovaný v lednu 1980, - zvýšit do konce století hrubý národní produkt na čtyřnásobek - zněl jako utopie. A mezinárodní scénu velice potěšilo jeho další heslo: "Otevřít se světu." Národ to přijal velice ochotně a skutečně téměř celá osmdesátá léta se země pohybovala od fanatické diktatury k dost osvícenému autoritářskému režimu.
Ačkoli požíval velikou autoritu, nikdy se nestal samovládcem a ani neovládl zemi úplně. Naopak v souladu s asijskými tradicemi přenechal každodenní rozhodování dvěma mužům, kteří se měli stát jeho nástupci - Chu Jao-pangovi svěřil řízení strany a Čao C'-jangovi vládu. První však brzy onemocněl a umřel a druhý podlehl v mocenském konfliktu s představiteli armády a mnohem ortodoxnějších sil, který vyvrcholil událostmi na náměstí Tchien-an-men. Tengovi tehdy zřejmě nezbylo nic jiného, než aby dal souhlas k masakru demonstrující mládeže podporující další demokratizaci a oblíbeného premiéra Čaa, pokud nechtěl, aby situace dopadla ještě hůř.
Od té doby se Teng Siao-pching objevoval na veřejnosti jen výjimečně a zřekl se i posledních úřadů, které mu zůstaly, jeho slovo však mělo velkou vážnost, a politickou scénu, která se ne vždy vyvíjela podle jeho představ, dokázal citelně ovlivňovat.
V posledních několika letech mu choroby a vysoký věk nedovolovaly příliš zasahovat do politického dění. Proto jeho úmrtí pravděpodobně na politické orientaci země a na rovnováze sil, která se tam utvořila, už nic podstatného nezmění.
Teng Siao-pching asi nesplnil všechny naděje, které do něj někteří lidé, zřejmě bláhově, vkládali. Jisté je, že právě on má největší zásluhy na tom, že jeho země šla - byť někdy možná pomalu a po klikatých cestičkách - směrem, který stanovil, a jeho koncem sedmdesátých let nesmírně opovážlivé plány se v podstatě splnily. JAROSLAV HÖFER