Padesátiletí vzniku Trumanovy doktríny

Padesátiletí vzniku Trumanovy doktríny

Dnešními aktuálními pilíři americké zahraniční politiky jsou dialog a zapojování. Izolace a zadržování platí už jen pro pár zemí: Kubu, Írán, Irák. Pouhá existence komunistického systému už k tomu nestačí, jak ukazují americké vztahy k Čínské lidové republice nebo Severní Koreji, napsal Herbert Winkler pro agenturu DPA.
Okolnosti to umožňují. "Pro současnost je naštěstí charakteristické, že mezi velmocemi nejsou velké konflikty," uvádí diplomat George F. Kennan. Před 50 lety se Kennan, jako poradce na ministerstvu zahraničí, stal "otcem" politiky zadržování, která vstoupila do dějin jako Trumanova doktrína a vtiskla svou pečeť studené válce.
12. března 1947 ohlásil 33. americký prezident Harry Truman okamžitou hospodářskou a vojenskou pomoc Řecku a Turecku, které byly ohroženy sovětskými expanzionistickými choutkami. Washingtonský Kongres schválil na tento účel uvolnění 400 miliónů dolarů.
Stalinismus byl považován za podobně velké nebezpečí jako právě poražené Hitlerovo Německo. Cílem "dlouhodobého, trpělivého, ale pevného a pozorného zadržování ruských expanzionistických tendencí" podle Kennana bylo podkopání nebo svržení režimu v Moskvě. Když se cestou komunismu vydala v roce 1949 Čína, stala se i ona objektem této strategie.
Důležitou součástí celé koncepce byl Marshallův plán na obnovu západní Evropy z roku 1948. Jejími důsledky se pak staly korejská a vietnamská válka. Byl to Truman, kdo v roce 1950 vyslal do Vietnamu prvních 35 amerických poradců.
Trumanova doktrína však neměla jen politické, nýbrž i hospodářské pozadí. V čelných amerických kruzích se prosadilo přesvědčení, že je důležité získat volný přístup na kapitalistický světový trh.
Truman měl pro svůj postup solidní vnitropolitický podklad. Sovětské územní zisky v Evropě a sílící konfrontace s někdejším spojencem z druhé světové války zapůsobily na USA poplašně a vyvolaly strach z pronikání komunismu do vlastní země.
Když byla v roce 1946 odhalena sovětská špionážní skupina v Kanadě, ustavil americký prezident komisi pro vyšetřování loajality vládních zaměstnanců. Ta navrhla zřízení prověrkových komor. Do roku 1951 bylo propuštěno 212 zaměstnanců, přes 2000 jich volilo dobrovolný odchod.
V roce 1949 bylo na základě zákona, zakazujícího šíření revolucionářských učení, odsouzeno k trestům vězení 11 komunistů. O rok později byl z křivopřísežnictví obviněn Alger Hiss, pracovník ministerstva zahraničí, podezřelý ze špionáže. V roce 1953 byli za vyzrazení jaderných tajemství Moskvě popraveni Julius a Ethel Rosenbergovi.
V této epoše si senátor Joseph McCarthy vysloužil jméno lovce komunistů. Jako předseda výboru pro vyšetřování "neamerické činnosti" vznesl nikdy neprokázané obvinění, že na americké ministerstvo zahraničí infiltrovalo až 205 komunistů. Do víru vyšetřování byly vtaženy tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně Hollywoodu.