Jednotkové mzdové náklady

Jednotkové mzdové náklady

Poradce výkonného ředitele MMF Jiří Jonáš, jehož ekonomických statí publikovaných v HN si vážím, mě poněkud překvapil některými myšlenkami v článku Konkurenceschopnost podniků (HN 11. 2. 1997). Jde v prvé řadě o definici reálných jednotkových mzdových nákladů. Definice, resp. vzorec, který J. Jonáš uvádí (relace průměrných nominálních mezd a reálné produktivity práce), je definicí nominálních jednotkových mzdových nákladů, nikoliv jejich reálného vyjádření, jak je v článku uvedeno. K tomu lze doplnit, že zkratka RULC je odvozena od anglického "real unit labour cost" (reálné jednotkové mzdové náklady) a zkratka NULC (nebo jen ULC) od "nominal unit labour cost" (nominální jednotkové mzdové náklady).
Tvrzení o tom, že ukazatel porovnávající nominální mzdy a produktivitu práce je holý nesmysl a ČR je první zemí, která podobný nesmysl zkonstruovala, patrně překvapil nejen mne. Porovnávání vývoje mezd ať už v nominálním, nebo reálném vyjádření a produktivity práce (ta je vyjadřována vždy z údajů ve stálých cenách, tedy reálně) je podle mých znalostí naprosto běžné. Problém je jen v tom, k jakému účelu tyto ukazatele užíváme a jak je jejich vývoj interpretován. Vedle českých pramenů, na které J. Jonáš upozorňuje v souvislosti s šířením údajného nesmyslu (bulletin ČNB, analýza MPO, týdeník Ekonom), můžeme nalézt údaje o vývoji jednotkových mzdových nákladů, a to jak v reálném, tak i v nominálním vyjádření, například v pravidelných ročních zprávách European Economy Evropské komise. Jsou zde vyčíslovány jak za členské země EU, tak i za Japonsko a USA. Časové řady těchto ukazatelů jsou zpracovány již od roku 1960. Snad to postačí pro přesvědčení, že nejde o nesmysly vynalezené v poslední době některými českými ekonomy.
Rovněž úvaha o tom, že rychlejší růst nominálních vyplácených mezd na fyzickou jednotku produkce nemusí mít nic společného s inflačními tlaky, by patrně měla být podrobněji okomentována. Domnívám se, že právě rychlý předstih vyplácených mezd před fyzickým růstem produkce, ke kterému u nás v uplynulých letech docházelo, byl velmi významným stimulátorem inflačního vývoje v České republice. Vývoj mezery mezi nominálními příjmy a fyzickým objemem produktu dovoluje odhalovat trend vývoje inflace. Ceny tuto mezeru totiž vždy velmi "ochotně" vyplní, samozřejmě za jediného předpokladu, a to, že nejsou svázány regulací.
Musím uvést, že za nesporný považuji závěr J. Jonáše v tom smyslu, že pro posouzení rizika inflačních tlaků je zapotřebí porovnávat změny reálných mezd se změnami reálné produkce na pracovníka. Dodávám, že k tomuto porovnání může dobře posloužit právě ukazatel reálných jednotkových nákladů (RULC). Podle mého mínění není žádný vážný důvod k tomu, aby jeden z diskutovaných ukazatelů byl považován za lepší a druhý za horší. VLADIMÍR SEIDL,
odbor analýz, Ministerstvo průmyslu a obchodu