Drobní akcionáři zaplakali...

ke dni

Drobní akcionáři zaplakali...

Jistá míra nadsázky, kterou firma Motoinvest vtělila do svého sloganu Drobní akcionáři, plačte, jímž se snažila kupónové diky přimět k odprodeji jejich akcií, se stala v řadě případů skutečností a drobní akcionáři zaplakali. Do této kategorie lze zařadit i osud akcionářů Agrobanky, kde největší odpovědnost za jejich slzy padá právě na hlavu společností kolem firmy Motoinvest.
Jejich zástupci měli dominantní zastoupení v dozorčí radě Agrobanky, odkud dohlíželi na to, aby majetek akcionářů rostl. Po loňském uvalení nucené správy se zjistilo, že majetek nejen nerostl, ale že fakticky žádný neexistuje. Potenciální ztráty ústavu ve výši deseti miliard korun totiž vysoce převyšují hodnotu, kterou do banky akcionáři vložili.
Velkou část ztrát lze přičíst starým nedobytným úvěrům, které pocházejí z doby před nástupem Motoinvestu. Nemenší objem ztrát je však poměrně novodobým výsledkem účasti Agrobanky na řadě operací, jako byl například nákup úvěrového portfolia a akcií Plzeňské banky či akcií IS Creditanstalt. Mnohasetmiliónové či miliardové ztráty v těchto případech padají na hlavu firem Motoinvestu, které do těchto operací Agrobanku zatáhly a nechaly v nich utopit. Nejčastější argument šéfa Motoinvestu Pavla Tykače, že dotažení operací (např. u nákupu IS Creditanstalt) znemožnila nucená správa, nemůže obstát. Nucená správa nikterak neovlivnila praktické fungování ústavu, a jestliže Motoinvest operace nedotáhl do konce podle původních dohod, učinil tak s plným vědomím ztrát, které budou Agrobanka a potažmo její akcionáři inkasovat. Snad přetrvávající "ohromení nad vlastní velikostí", jak nedlouho po ovládnutí Agrobanky Tykač popsal své vnitřní pocity, dává tomuto finančníkovi odvahu volat po likvidaci Agrobanky ve jménu záchrany majetku akcionářů. Tragikomicky pak působí reakce akcionářů, kteří mu za to ještě tleskají. Lze to přičíst snad jen nepochopení příčin, které dovedly Agrobanku na pokraj krachu, a neochotě připustit si, že ve slepé víře vložili důvěru do nesprávných rukou.
Čisté svědomí však nelze v kauze Agrobanka přiznat ani protistraně, kterou je Česká národní banka a jejíž odbor bankovního dohledu monitoruje zdraví jednotlivých ústavů. Agrobanka byla od konce roku 1993 pod zvýšeným dohledem a loni na jaře v ní proběhla hloubková kontrola. Kontrolní tým nikdy nedospěl k jednotnému názoru při hodnocení nálezu. Podle dostupných pramenů jej lze označit jako velice rozporuplný. Skeptičtí kontroloři s varovně vztyčeným prstem však prý byli překřičeni a posléze umlčeni optimisticky naladěnými kolegy. I v těchto kalných vodách je možné vidět příčiny ne-ochoty centrální banky razantněji reagovat mnohdy na osobní útoky představitelů Motoinvestu a raději se držet politiky "čím méně slov, tím lépe".
MARTIN JAŠMINSKÝ