Pro kariéru diplomata je třeba se rozhodnout v mládí

Pro kariéru diplomata je třeba se rozhodnout v mládí

[*] S náměstkyní ministra zahraničí Helenou Bambasovou o přípravě na zahraniční službu
Pojem "diplomat" má ve veřejnosti prestiž a zvuk, co ale tato profese vlastně obnáší, co vyžaduje a jak moc těžké je stát se pracovníkem zahraniční služby? Na otázky spojené s profesionální a personální stránkou diplomacie nám odpovídala náměstkyně ministra zahraničí ČR Helena Bambasová.

Můžete nám stručně přiblížit, co znamená lidský faktor v resortu zahraničí a co se od něj očekává?

Ministerstvo zahraničních věcí se od ostatních úřadů státní správy liší tím, že je zde daleko větší pohyb lidí než jinde. Vedle osob působících v ústředí totiž máme stále několik set lidí venku - na zastupitelských úřadech, generálních konzulátech a stálých misích. Úřadů v zahraničí je více než stovka, takže dvojnásobek lidí máme roztroušených na 110 úřadech v 80 zemích. Střídají se po dvou až čtyřech letech, každoročně tak vyšleme do světa více než 200 rodin a stejný počet se jich vrací. Personál se stále obměňuje, navíc tu a tam někdo odejde. Neustále tedy máme potřebu přijímat nové lidi. Stinnou stránkou této situace je, že jsme jakoby méně stabilní než jiné instituce. Má to ale i obrovské klady v tom, že tak vzniká jakási vnitřní konkurence, že nikdo nemá žádný post jistý nebo rozhodně ne na dlouho.

Jak získáváte nové lidi a jaká kritéria musejí splňovat?

Z důvodů, o nichž jsem se už zmínila, se snažíme náš "ansámbl" zkvalitňovat, a to tak, že zcela pravidelně děláme velké konkursy. Ze zkušenosti a ze statistik nám vyplývá, že za rok můžeme přijmout přibližně 25 až 40 lidí. Chceme jednoznačně přijímat lidi mladé. Proto se používá slovní spojení "kariérní diplomat", což je člověk, který se stává diplomatem svou pracovní dráhou, kariérou. Slibujeme si od toho neustálé zlepšování kvalit těchto lidí a vnitřní konkurenci i pro ty, kteří už u nás pracují. Nezbytným pracovním nástrojem je u nás znalost nejméně dvou cizích jazyků. Zdá se mi, že alespoň co do jazykové vybavenosti se rok od roku zlepšuje vzorek kandidátů, kteří se sem hlásí.

Zmínila jste se o konkursu - jak v praxi vypadá?

Chceme, aby se konkurs stal "institucí", aby se konal každoročně pokud možno ve stejnou dobu. Loni se ovšem nekonal, protože se krátil rozpočet a snižoval se počet zaměstnanců. Letos se jako by vracíme k tradici a máme za to, že nejvhodnější termín je někdy před koncem školního roku na univerzitách. Nejbližší konkurs se uskuteční již tento měsíc, je tedy otevřen i lidem, kteří teprve letos končí. Termín přihlášek je do 15. dubna, výběrové řízení o třech kolech bude uzavřeno do konce května. Oslovujeme věkovou kategorii lidí mladých právě proto, že nám jde o dlouhodobý program.

Obracíte se tedy přímo na vysoké školy?

Spolupracujeme s některými fakultami, naši lidé například přednášejí a účastní se vědeckých rad na těch oborech, které se zaměřují na zahraniční politiku. Čili máme určitou možnost věci ovlivňovat.

Co když někdo pocítí zájem vstoupit do zahraniční služby až ve zralém věku?

Maximální věková hranice pro účast v konkursu je 35 let. Zde je navíc třeba zdůraznit, že konkurs není na konkrétní místo, nýbrž je obecně definován - na profesi kariérního diplomata. Kdo uspěje, projde základním školením a teprve pak jsou jednotlivci zařazováni podle toho, k čemu tíhnou, kde jsou zrovna potřeba a podobně. Vedle toho se samozřejmě někdy objeví akutní potřeba mít konkrétního specialistu na konkrétním místě, v tom případě se koná výběrové řízení nebo bereme i starší kandidáty a zařazujeme je do velkého konkursu, ale těchto případů by mělo ubývat. Mělo by ubývat možností přijít sem uprostřed kariéry a téměř jedinou šancí by mělo být rozhodnout se pro to v mládí.

Je u nás vůbec o kariéru diplomata zájem?

Zájem se až překvapivě zvyšuje. Předloni, kdy byl poslední konkurs tohoto typu, se o 30 míst ucházelo více než 300 kandidátů. Vysvětlujeme si to tak, že profese diplomata má ve společnosti jistou prestiž. Zdá se, že mnoha mladým lidem připadá atraktivní.

Lze považovat za přednost znalost národních jazyků?

Diplomacie se za poslední roky změnila v tom, že diplomatickým jazykem už není jednoznačně francouzština, ale čím dál výrazněji se i zde, stejně jako v dalších sférách života, prosazuje angličtina. My tedy vyžadujeme angličtinu povinně plus jeden další světový jazyk. Znalost řeči nějakého hodně malého národa nebo znalost méně frekventovaného jazyka angličtinu nenahradí, ale určitá výhoda v daném roce to být může.

Stává se, že někdo vyjede ven bez rodiny, protože ta ho nechce doprovázet? A co ženy v diplomacii?

Všem zájemcům dáváme určitou představu, co ta profese obnáší, tedy že její samozřejmou součástí je ochota cestovat po světě. Obvykle je diplomat dva roky v ústředí a čtyři roky v zahraničí. To znamená, že zájemci by se měli rozhodovat po dohodě s partnerem.
Dívek nám přibývá. Jsou dobré, kvalifikované, v konkursu uspějí a jsou přijaty. Bývají svobodné a berou všechny podmínky, jak jsou dány. Za tři roky se třeba vdají - některé změní názor a odejdou. Nedáváme ale přednost mužům nebo třeba Pražákům. My stanovujeme pravidla hry a jestliže ti lidé za daných podmínek kandidují, pak věříme, že je to výsledek jejich zralého rozhodnutí.

Určitým, dnes už vžitým stylem české diplomacie je její ekonomizace. Jakým způsobem se to promítá do vaší práce?

Absolventi Vysoké školy ekonomické a jiných škol ekonomického zaměření jsou hodně žádaní. Oni sami také někdy mívají dosti vysoké představy o své kariéře, ať už mluvíme o hmotných statcích, nebo o jiných aspektech. Není tedy snadné získat záplavu kvalitních ekonomů, jazykově vybavených, inteligentních, flexibilních, společenských a tak dále. Profese diplomata totiž klade nároky poměrně vysoké a navíc podobné tomu, co požadují třeba zahraniční firmy nebo banky. A přitom všude ve světě to chodí tak, že soukromý sektor vždy státní správu "přeplatí". Máme velký zájem o ekonomy, hlásí se k nám, ale přicházejí i lidé z humanitních oborů. My nicméně máme systém dalšího vzdělávání a snažíme se každého mladého diplomata přivést k poznání, že nedílnou součástí jeho kvalifikace je i porozumění pro ekonomiku.

V čem toto další vzdělávání spočívá?

V České republice dnes nemáme žádnou školu, která by se specializovala jen na přípravu budoucích diplomatů, byť na různých vysokých školách vznikají katedry, které mají zájem částečně se specializovat i na zahraniční politiku a zahraniční službu. Cítíme tudíž potřebu poskytovat adeptům další vzdělání. Máme nabídky na spolupráci ze zahraničí a posíláme naše lidi na Diplomatickou akademii do Vídně, do Německa, Nizozemska, Francie a dalších zemí.
Od letošního září by pak i u nás měla být otevřena Diplomatická akademie MZV, která úspěšným absolventům konkursu poskytne půlroční intenzívní školení, zaměřené již dosti prakticky. Snažíme se také nové lidi posílat ke krátkodobému působení na některé z našich zastupitelských úřadů, například formou tzv. konzulární výpomoci, kdy v létě posilujeme některé úřady z důvodu zvýšeného turistického ruchu. Tam mají možnost poznat, jak takový úřad funguje včetně toho, že vedle nesporně zajímavých momentů je to také každodenní dřina a mnohdy nutnost řešit skutečně složité situace.
MARTA STOLAŘOVÁ