B. Poslední se dočkal triumfu v MS

B. Poslední se dočkal triumfu v MS

SEMILY (rab) - Až do svých pětatřiceti let, tedy do věku, kdy většina sportovců s nostalgií vzpomíná na nejúspěšnější roky své kariéry, čekal jeden z nejlepších soutěžáků české historie Bohumil Poslední na chvíli, kdy poprvé vystoupí na pomyslný stupeň vítězů v soutěži mistrovství světa. Dočkal se až druhou květnovou neděli, kdy triumfoval v Semilech.
"Je pravda, že mistrovství světa jsem nikdy nevyhrál, vždycky se našel někdo, kdo mi to překazil, nejčastěji asi Libor Podmol," přiznává jezdec, který nesčíslněkrát podržel český i československý tým na Šestidenní a jenž má za sebou i start v dakarské rallye. Před dvěma roky vážně uvažoval, že vymění řídítka motocyklu za místo manažera reprezentace endura, naštěstí pro české enduro si to nakonec rozmyslel. "Věřil jsem i teď před soutěží v Semilech, že bych mohl vyhrát. Ale není to věc pocitu, formy ani techniky. Někdy vám šlape motorka jako hodiny, a výsledek neuděláte, jindy vyhrajete, i když cítíte, že není všechno tak, jak má být," vysvětluje Poslední, který sice přijel do Semil s výborně připravenou motorkou, po úvodu soutěže však musel čelit drobným technickým problémům s výkonem motoru. Svůj nejnovější triumf, kterého navíc dosáhl s naštípnutou kostí pravého zápěstí, přičítá nesrovnatelně lepším letošním podmínkám: "Nikdy jsem neměl podobné podmínky jako v letošním roce. Od fabriky mám speciální motorku, zbytek od Sette Vlašim, a nemám si opravdu na co stěžovat."
Poslední přiznal, že jej horší podmínky v předchozích letech výrazně nemotivovaly k nějaké intenzívní přípravě, kterou prošel letos: "Po odchodu z Dukly v roce 1989 jsem na tom nikdy nebyl tak dobře, nikdy jsem tak nemakal," přiznává jezdec, který má ve světě endura pověst skutečného mazáka v tom dobrém slova smyslu. Neblázní, nezmatkuje, těží z letitých zkušeností a jeho slovo i přirozenou autoritu respektují i soupeři. Radost z vítězství na něm neviděl v neděli nikdo, kdo jej opravdu nezná. Jako typický introvert ji skrýval kdesi hluboko v srdci: "Už jako kluk, když jsem hrál fotbal a dali jsme gól, tak ostatní jásali, já se otočil a šel k naší bráně. A nic už se na tom do dneška nezměnilo. To ale neznamená, že bych se nedovedl radovat."