Trendy v ekonomice českého stavebnictví v letech 1993 - 1996

Trendy v ekonomice českého stavebnictví v letech 1993 - 1996

[*] Podniky vstupují do nynějšího období s vysokou zadlužeností
České stavebnictví obdobně jako jiná odvětví prochází od počátku 90. let poměrně složitým transformačním vývojem. Dosavadní trendy vývoje výrazně ovlivnily především systémové změny v české ekonomice, jako privatizace, daňový systém, cenová deregulace, rozměr domácího trhu, legislativní, právní prostředí apod. Postavení českého stavebnictví v ekonomice nelze zúžit pouze na vyjádření jeho podílu na tvorbě HDP (ta osciluje okolo 6 %), resp. zaměstnanosti (asi 9 %). Stavebnictví indikuje hospodářský cyklus celé ekonomiky a výrazně ovlivňuje řadu dalších odvětví.
K základním makroekonomickým vývojovým trendům stavebnictví v letech 1993 - 1996, které ovlivňují i jeho ekonomiku, patří:

Na straně poptávky:

Obnovení růstu české ekonomiky v letech 1994 - 1995 mělo příznivý vliv na rozsah stavební produkce a její růst. Stavební produkce rostla meziročně rychleji proti dynamice HDP.
V roce 1996 poklesla dynamika (meziročně) HDP o 0,4 procentního bodu, dynamika stavebních prací se snížila o 3,7 bodu.
Růst míry investic v České republice ( 1993 - 26,6 %, 1994 - 30,0, 1995 - 31,0, 1996 - 32,6) a jejich dynamika příznivě ovlivnily poptávku po nové investiční výstavbě. Podíl stavebních prací na nových investicích se však snížil z 44,7 % v roce 1993 na 39,5 % v roce 1994, v roce 1995 na 38,0 % a v roce 1996 na 39,9 %.
Negativně v letech 1993 až 1996 působilo:
Neobnovení výraznější dynamiky bytové výstavby a v roce 1996 pokles stavebních investic v bankovním sektoru a snížení rozsahu veřejných investic.
Nízký (pouze 2 - 3% podíl) vývozu stavebních prací.
Vzhledem k potřebám nízký podíl oprav a údržby.

Na straně nabídky:

V důsledku procesů transformace, privatizace a běžného fungování tržního prostředí vznikla velikostní, organizační struktura, která se neodlišuje od běžných tržních ekonomik. Ve stavebnictví v současné době podniká více než 100 tisíc malých firem s 24 a méně zaměstnanci včetně fyzických osob a zhruba 1850 firem s více než 25 pracovníky. V souvislosti se změnami vlastnických forem, které ve stavebnictví proběhly relativně bezproblémově, je podíl státního sektoru zanedbatelný, dosahuje necelých tří procent.
Přínosem byl i vstup zahraničního kapitálu do stavebnictví, i když nikterak v masívním měřítku. V současné době mají více než 10% podíl zahraniční firmy asi u 20 akciových společností. Na trhu působí více než 70 firem zahraničních a se zahraniční účastí.
Potenciální převaha nabídky nad poptávkou a vznik velkého počtu podnikatelských subjektů vytvářejí ve stavebnictví rámec konkurenčního prostředí, pro které je zejména v období ztráty dynamiky poptávky charakteristické zostření konkurence a ve svém důsledku i diferenciace v ekonomice firem.
Růst cen vstupů do stavebnictví spolu s požadavky investorů na kvalitu a termíny dokončování ovlivňuje i vývoj cen stavební produkce, a tím i lukrativnost podnikání na stavebním trhu.
Stavební firmy, ve snaze diverzifikovat podnikatelské riziko, podnikají jak v oblastech souvisejících se stavební činností (stavební materiály, nemovitosti, půjčovny stavebních mechanismů), tak i v jiných oblastech (ubytování, pronájem apod.).
U akciových společností probíhá proces "hledání" konkrétních vlastníků, dochází ke kapitálovému propojování větších stavebních firem jak po stránce obchodní, tak i výrobní a regionální.

Finanční stabilita, likvidita podniků

Finanční stabilita vyjádřená celkovou zadlužeností za odvětví jako celek dosáhla v roce 1993 hodnoty asi 69 %, v roce 1994 asi 74 % a v roce 1995 zhruba 75 %. Dochází tedy k jejímu celkovému zhoršení na relativně vysoké hodnoty. Zadlužení nad 80 % vykazovala v roce 1994 i v roce 1995 polovina stavebních podniků, zatímco v roce 1993 se jednalo o hodnotu asi 70 %. Odvětví zvyšuje závislost na cizích zdrojích, zejména v důsledku růstu podílu dlouhodobých závazků a v roce 1995 i v důsledku růstu podílu krátkodobých úvěrů.
Krátkodobá finanční stabilita vyjádřená pohotovou, resp. peněžní likviditou, má sestupnou tendenci. Zejména pak hodnoty peněžní likvidity v roce 1993 - 7,6 %, 1994 - 7,2 % a v roce 1995 - 6,5 % byly pod obecně doporučovanou hodnotou.
Podíl bankovních úvěrů na cizích zdrojích se v odvětví stavebnictví v letech 1993 - 1995 prakticky nemění a dosahuje úrovně zhruba 17 %, přičemž úroková míra v roce 1993 činila 14,7 %, v roce 1994 - 13,5 % a v roce 1995 - 13,7 %.

Rentabilita a řízení aktiv ve stavebních podnicích

V porovnání s rokem 1993 se v roce 1994 snížila doba obratu zásob z asi 116 dnů na zhruba 87 dnů a tato pozitivní tendence pokračovala i v roce 1995 (asi 80 dnů). Zkracuje se tak doba inkasa pohledávek ze 74 dnů na 70 dnů a snižuje se potřeba finančních zdrojů.
"Produkčnost" aktiv vyjádřená podílem výnosů k aktivům, která charakterizuje uplatnění ekonomického potenciálu odvětví na trhu, se zvýšila z 1,1 v roce 1993 na 1,3 v roce 1994 a v roce 1995 na 1,4, což souvisí s nárůstem objemu výnosů, který byl větší než zvýšení aktiv. U více než poloviny podniků v roce 1993, 1994 i v roce 1995 překročil tento poměr hodnotu 2,2.
Vlastní "ekonomický" přínos produkčnosti aktiv signalizuje rentabilita výnosů. V roce 1994 dochází k jejímu výraznému zvýšení z 0,5 %, v roce 1993 na 1,93 % a v roce 1995 k poklesu na 1,3 %. Nejvyšších hodnot rentability výnosů dosahují podniky orientované na stavbu komunikací a specializované stavební činnosti a podniky velikostní kategorie s 25 až 50 a 1000 a více pracovníky. Tento vývoj se odrazil i v relativním snížení počtu ztrátových podniků (HV před zdaněním) z asi 37 % v roce 1993 na 35 % v roce 1994. Zatímco v roce 1993 celková ztráta ztrátových podniků činila 4,2 miliardy Kč, v roce 1994 jde o 2,8 miliardy Kč. V roce 1995 dochází ve srovnání s rokem 1994 ke zvýšení podílu ztrátových podniků na 37 % a celková ztráta dosáhla hodnoty 3,6 miliardy Kč.
Kromě podílu ztrátových firem poklesla v roce 1994 výrazně i ztráta v průměru na podnik (ztrátové podniky), z 2,1 miliónu Kč (1993) na 1,5 miliónu v roce 1994, resp. na 1,8 miliardy Kč v roce 1995.
Vývoj rentability výnosů se odrazil ve vývoji reprodukční doby aktiv (v letech). V roce 1993 byla tato hodnota 41,2 roku a v roce 1994 se snížila na 26,7 roku, v roce 1995 pak došlo ke zvýšení na 31,4. Situace je značně diferencovaná. Zřejmý je relativní nárůst počtu podniků s extremními hodnotami (přes 50 let).
Rentabilita aktiv vzrostla z 0,55 % v roce 1993 na 2,51 % v roce 1994, přičemž 25 % podniků dosáhlo v roce 1994 vyšší rentability než 9,7 %. V roce 1995 poklesla rentabilita aktiv na 1,8 %, avšak 25 % podniků dosáhlo rentability vyšší než 10,3 %.
Rentabilitu celkového kapitálu (ekonomickou produkčnost odvětví) vyjadřuje schopnost aktiv podniků vytvářet zisk (před zdaněním) před zaplacením úroků. Rentabilita celkového kapitálu dosahuje u těchto podniků hodnot 1,6 % v roce 1993, 4 % v roce 1994 a 3,3 % v roce 1995, což odpovídá trendu vývoje rentability aktiv.
Rentabilita vlastního jmění vyjadřující míru zhodnocení majetku ve vyjádření HV před zdaněním/vlastní jmění dosahovala roce 1994 úrovně 9,5 % a v r. 1995 - 7,1 %, což při zohlednění daně z příjmu signalizuje nízkou hodnotu ve srovnání s alternativními možnostmi alokace kapitálu (úrok asi 13 %).
Ve struktuře aktiv nedošlo v průběhu let 1993 - 1995 k výrazným změnám v podílu stálých a oběžných aktiv na celkových aktivech. Podíl stálých aktiv osciluje okolo 32 % a oběžných aktiv okolo 65,5 %. U stálých aktiv roste podíl finančních investic z 1,3 % v roce 1993 na 4,6 % v roce 1995.
Ve struktuře pasív se s růstem počtu malých firem snížil podíl vlastního jmění z 31,2 % v roce 1993 na 25,3 % v roce 1995.
Roste podíl dlouhodobých cizích zdrojů na zdrojích celkem, a to z 8,8 % v roce 1993 na 12,3 % v roce 1995, přičemž relativně nejrychleji roste podíl dlouhodobých závazků.
V nákladových položkách roste podíl výrobní (výkonové) spotřeby. V roce 1993 byl podíl výrobní spotřeby na nákladech 66,9 %, v roce 1994 - 69,1 % a v roce 1995 - 70,5 %. Výrobní spotřeba negativně ovlivňuje tvorbu zisku (HV před zdaněním) s ohledem na to, že ostatní nákladové položky relativně klesají, resp. stagnují.
Zatímco podíl (na celkových nákladech) nakupovaných materiálů a energií přímo stavebními firmami klesá (v roce 1993 - 35,7 %, v roce 1994 - 33,8 %, v roce 1995 - 32,1 %), roste rychleji podíl nakupovaných služeb (v roce 1993 - 31,2 %, v roce 1994 - 35,3 %, v roce 1995 - 38,4 %). To vede k růstu podílu výrobní (výkonové) spotřeby na nákladech celkem s negativním dopadem na tvorbu HV.
Celkové náklady příznivě ovlivňují osobní náklady, které relativně od r. 1993 klesají (v roce 1993 - 17,9 %, v roce 1994 - 17,3 %, v roce 1995 - 15,8 %). To platí i o mzdových nákladech, jejichž podíl na celkových nákladech rovněž klesá (v roce 1993 - 12,6 %, v roce 1994 - 12,2 %, v roce 1995 - 11,2 %).
Základem pro stanovení velikosti hospodářského výsledku, který zůstává podnikatelské sféře, je dělení HV před zdaněním a splacením úroků (HV před zdaněním + úroky). Situace je v jednotlivých letech za větší stavební firmy je následující:
Rok 1993 byl v souhrnu za odvětví ztrátový. Podnikové sféře v roce 1994 zůstala asi jedna miliarda Kč a v roce 1995 0,5 miliardy Kč. Úroky, které podnikatelské sféře odebírá bankovní sektor, přednostně a výrazně ovlivňují její podíl na vytvořených zdrojích.

Ekonomické výsledky

Podniky orientované na inženýrskou výstavbu dosahují v souladu s vyšší poptávkou výrazně příznivějších ekonomických parametrů v jednotlivých letech v porovnání nejen s podniky pozemního stavitelství, ale i v porovnání s podniky, které jsou orientovány na opravy a údržbu.
Rok 1996 navázal svými trendy v ekonomice stavebnictví na předchozí období. U velkých a ekonomicky rozhodujících stavebních firem (s 25 a více zaměstnanci) došlo ke ztrátě dynamiky stavebních prací a následně i výnosů.
Růst výkonů a výroby o zhruba 17,5 % signalizuje rychlejší nárůst výnosů mimo hlavní výrobní činnost. Rychlejší nárůst nákladů (20,2 %) proti výnosům se odrazil v nárůstu HV před zdaněním v úrovni asi 6,7 %, hodnota HV dosáhla úrovně 7,3 miliardy Kč.
Výrobní spotřeba vzrostla mírně pod úrovní růstu celkových nákladů. Nižší nárůst mezd a odpisů příznivě ovlivnil celkový růst nákladů. Ve struktuře nákladů vzrostl podíl nákladů na prodané zboží a ostatních nákladů včetně finančních.
I přes nárůst vytvořených vlastních zdrojů (zisk + odpisy) o 10,7 % dochází k poklesu investiční aktivity v roce 1996 na 95,8 % roku 1995. Pokles investic do strojů a zařízení je ještě výraznější a tvoří pouze 89,1 % roku 1995 (b. c.)
Vzrostl podíl ztrátových podniků o 2,7 % bodu. Jejich celková ztráta dosáhla úrovně asi 4 miliard Kč, avšak v důsledku diferenciace firem je koncentrovanější do menšího počtu podniků.
Přes nárůst závazků po lhůtě splatnosti (o 17 %) je pozitivním jevem zastavení růstu počtu podniků v prvotní platební neschopnosti i poklesu hodnoty prvotní platební neschopnosti (koncem roku 1996 došlo meziročně k jejímu poklesu zhruba o třetinu). Platební neschopnost se koncentruje do relativně úzkého okruhu podniků. I přes nominální růst výnosů o 19,8 % došlo v roce 1996 k poklesu jejich rentability.
U podniků s převažující produkcí v pozemním stavitelství došlo v roce 1996 k poklesu rentability a investiční aktivity. K nejvýraznějšímu poklesu rentability došlo v rámci pozemního stavitelství u podniků orientovaných na bytovou a průmyslovou výstavbu. I přes snížení úrovně rentability dosahují podniky s převažující produkcí v inženýrském stavitelství rentability 4,23 % a současně dosahují nejvyšší produktivity z výnosů v úrovni 1463 tisíc Kč. Dochází však u nich k extrémnímu nárůstu závazků po lhůtě splatnosti. Relativně příznivá je ekonomická situace u firem orientovaných na opravu a údržbu a specializované stavební práce.
Firmy zahraniční a se zahraniční účastí představují ekonomicky stabilní skupinu podniků s nadprůměrnou produktivitou, rentabilitou i příznivou finanční situací vyjádřenou podílem pohledávek a výnosů na výkonech, i když nárůst objemu jimi realizovaných prací se pohyboval v roce 1996 pouze v úrovni průměru odvětví.
Pohled na mikroekonomiku stavebních podniků ukazuje,
že: nejúspěšnějším rokem stavebnictví byl v letech 1993 - 1996 rok 1994, následný vývoj přináší zhoršování ekonomiky firem,
velkou diferenciaci v ekonomických výsledcích stavebních podniků, což znamená, že proces vytváření standardní podnikatelské struktury v odvětví stavebnictví nebyl ještě ukončen,
že stavební podniky vstupují do nynějšího obtížného období (restrikce veřejných zakázek) s vysokou zadlužeností a nízkou mírou rentability, což dále výrazně ovlivní jejich ekonomiku.
JOSEF VLÁŠEK,
ředitel odboru statistiky investic, stavebnictví a energetiky ČSÚ
ZDENĚK KUNC,
ÚRS Praha, a. s., inženýrská a poradenská organizace