Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v zápase o novou prestiž učitelství

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v zápase o novou prestiž učitelství

[*] S financemi, které škola má, zajistí sotva udržení současného stavu, nikoliv rozvoj
Zejména ekonomické podmínky nedovolují, aby škola myslela na optimální rozvoj, řekl nám v rozhovoru o problémech Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy její proděkan doc. RNDr. Jiří Jarník. Mnohé problémy této vysoké školy, jedné z největších fakult v zemi, jsou obecné a podobají se problémům jiných vysokých škol, jiné jsou specifické. Pravě ve vedení této školy je zvlášť silně soustředěna odpovědnost za budoucí vzdělanost národa.

Jste škola, která má mimořádný vliv na celý proces vzdělávání lidí v republice. Kolik příštích pedagogů připravujete na vaší fakultě a v kolika oborech?

Ve všech ročnících máme 3700 studentů. Letos jsme jich přijali 1200 z 6400 uchazečů.
Obory dělíme do tří základních skupin: příprava učitelů "elementaristů" pro první stupeň ZŠ. Druhý velký souhrn oborů je speciální pedagogika, péče o handicapované děti. Třetí skupina je učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. stupeň ZŠ a pro střední školy. Do první skupiny patří i bakalářské studium učitelství pro mateřské školy a obor předškolní pedagogika, který už není zaměřen čistě učitelsky.

Řekl bych, že to je značně tradiční struktura.

Je relativně tradiční. Nejméně tradiční je speciální pedagogika, to je poměrně nový obor. Nový je také přístup k samotnému studiu.

V čem spočívá novost přístupu?

V loňském roce jsme zahájili přechod na tzv. modulový systém. Studium už není rozděleno do ročníků, ale do dvou cyklů. Po prvním cyklu skládá student soubornou zkoušku. Byli bychom rádi, kdyby tato zkouška měla takovou váhu, jakou kdysi měla první státnice. Po druhém cyklu následuje obhajoba diplomové práce a státní zkouška. V rámci cyklů jsou předepsány tzv. moduly, což jsou soubory kursů. Tyto moduly jsou jednak povinné, jednak povinně volitelné. Povinné musí student absolvovat během určité doby, z povinně volitelných si musí vybrat určité stanovené penzum. Může si do značné míry volit trajektorii čili cestu studiem samostatně. My vypisujeme tzv. standardní trajektorii, která zhruba odpovídá bývalému ročníkovému systému. Jestliže si student myslí, že pro něj bude výhodnější postupovat jinak, tak může třeba urychlit či zpomalit své studium. Když jeden semestr zanedbá, dřív to znamenalo opakovat celý ročník, dnes může opakovat jen to, co nestihl. Tento přístup vyžaduje od studentů větší samostatnost a odpovědnost.

Co čeká většinu studentů po skončení studia? Pedagogická dráha? Nevolí vaši absolventi příliš často jiné kariéry?

Jsou připravováni na pedagogickou dráhu. Často se nám vytýká, že poměrně velké procento studentů buď vůbec nejde na pedagogickou dráhu, nebo ji časem opustí. Na to my nemáme žádný vliv, kromě morálního. To je trochu málo. Na druhé straně, jestliže se naši absolventi uplatní dobře jinde, tak to není pro fakultu tak špatná vizitka. Uznávám, že naším prvním úkolem je připravovat učitele, ale ovlivnit jejich setrvání v oboru může spíše stát tím, že vytvoří lepší podmínky, nejen platy, ale i možnostmi kariérového postupu. Kariéra je záležitost zejména pro muže důležitá. Již po dvou letech praxe vidí, že jejich postup je minimální. Ředitelských míst je málo a získat významnější postavení jako učitel je dnes problematické.

Sdílíte názor, že poslání a postavení učitele v naší společnosti bylo spíše oslabeno?

V průběhu posledních 47 let bylo určitě oslabeno. Autorita učitele byla velmi oslabena.

Mění se situace? Může se osobnost učitele prosazovat dnes energičtěji?

Ano, učitelé mají větší možnosti postupovat samostatně, volit si svou dráhu výuky na škole volněji. Osobnost se dnes již může projevit. A tím se pozdvihne také jeho autorita v komunitě. Ale to trvá delší čas. Snad se dá říci, že nastává určité zlepšení.

Dá se ovšem stále ještě hovořit o feminizaci pedagogiky jako oboru?

Myslím si, že ne, ale mužští absolventi jsou více náchylní k odchodu do jiných oborů.

Jaký je zájem o vaši školu?

Veliký, ale nerovnoměrný. Je obrovský zájem o humanitní předměty, o speciální pedagogiku a psychologii. Vedle Filozofické fakulty jsme na UK druhá fakulta, která učí psychologii. Máme dobré odborníky. Hlásí se k nám v některých oborech i dvacetinásobky uchazečů, než můžeme přijmout. Máme na fakultě angličtinu, němčinu, francouzštinu a ruštinu. O ni zájem upadl, přitom je to jazyk, který bude mít vždy svůj význam. U jazykářů je nebezpečí odchodu z učitelství veliký.
Je to možná dočasná záležitost.
Velmi doufáme, že trh se naplní. Odcházejí ti velmi dobří.

Ale nehrozí, že by se naplnil trh pedagogů?

Myslím, že nezaměstnanost mezi mladými pedagogy nehrozí. Může to být regionální problém, ale celostátní nikoliv.

Na co kladete v pedagogickém procesu hlavní důraz?

Zdůrazňujeme, že příprava učitele má dvě stránky - oborovou, budoucí učitel se musí naučit svému oboru, musí do něho proniknout a umět všechno, co by potom jako profesor na střední škole učil a ještě o stupeň víc. A druhá stránka je pedagogicko-psychologická příprava. Pedagogickou přípravu lze opět do určité míry rozdělit. Absolvent musí ovládat svůj obor nikoli jen po stránce odborné, věcné, ale také didaktické, jak ten obor učit. A pak je tu vztah učitel a žák. To je pro všechny víceméně stejné, i když se snažíme, aby i tady prosvítala výukou specifika oboru. Oborová didaktika řekněme u matematiky, občanské a tělesné výchovy a třeba angličtiny je velice odlišná. Všechny naše katedry mají odborníky na didaktiku svého oboru. V tom se lišíme kladně od některých fakult, kterým se nepřesně říká odborné a které také připravují učitele.

Jak se vyrovnáváte s výchovou studenta jako člověka, osobnosti budoucího pedagoga?

To je problém. Jsem profesí matematik a katedra matematiky má v ročníku 60 posluchačů. To je zvládnutelný počet. Naproti tomu katedra pedagogiky nebo psychologie má 500 až 600 posluchačů, čili proniknout ke každému studentovi je obtížnější. Naší snahou přesto je dostat se studentům do jejich vnitřního života. V seminářích jsou studenti děleni do relativně malých skupin 25 studentů a s těmi už se dá pracovat individuálně. Samozřejmě nikdy nemáme záruku, stejně jako při přijímacím řízení, jestli jejich zájem o učitelství je skutečný, nebo jen deklarovaný.

Jaké máte nároky na přicházející lidi? Jak jste spokojeni s jejich středoškolskou přípravou?

V jazykových kombinacích máme možnost klást vyšší nároky, zatímco v některých přírodovědných oborech, do nichž se počítá i matematika, musíme počítat s tím, že postupně doplníme, co studentům ze střední školy chybí.

Jak vidíte vyhlídky vašich absolventů, perspektivu a prestiž vaší školy v praxi?

Domnívám se, že PedF UK má pověst velmi slušnou. V řadě oborů se nám podařilo vybudovat kolektivy, které dovedou odvést dobrou práci, dovedou studenty připravit i vzbudit aspoň u velké části z nich opravdový a hluboký zájem o obor. Takže myslím, že pohled na naše absolventy je na školách, kam přicházejí, v zásadě kladný. Rádi je přijímají: Nechci nás stavět do protikladu s ostatními fakultami. Poměřujeme-li se s ostatními pedagogickými fakultami, tak je skoro naší povinností být nejlepší.

Daří se vám udržet pohromadě váš pedagogický sbor?

Jakž takž, protože stále naštěstí existují vynikající "blázni", kteří jsou ochotni dělat za minimální plat spoustu práce. Ale v žádném případě je tu nedržíme ekonomickými výhodami. Úsporná opatření ministerstva nás naopak naplňují obavami, kolik jich tu ještě bude ochotno zůstat. A kolik mladých odborníků bude ochotno na fakultu přijít učit, to je ještě horší. Jestliže je člověk na fakultě 10 - 15 let a je mu padesát, tak se s fakultou sžil a neodejde. Je-li ovšem slabý, tak tu zůstane spíše jako sociální případ. Nemůžeme mít samé vynikající odborníky, to nemá žádná škola, ale většina kateder má dobrou úroveň. Bohužel, na některých velmi dobrých nastupuje generační problém.

Co se pro získání budoucích odborníků dá udělat?

Možností mnoho nemáme. Nemůžeme je lákat platem či mimopražské získáním bytu. Argumentujeme možnostmi růstu a tím, že se dostanou na řadě kateder k vynikajícím odborníkům. Dnes tu máme akreditovaných sedm oborů doktorandského studia. To také hraje svoji roli. Doktorandi se jistým způsobem identifikují s fakultou a mají potom zájem pokračovat. I když otázka je, jestli je nejzdravější, aby student od maturity do důchodu byl pořád na jedné škole. V některých státech to nevidí rádi. Třeba v Německu se nemůžete habilitovat tam, kde absolvujete. Musíte se habilitovat na druhé škole, což zajišťuje určitou nezávislost posuzování. Bohužel, akreditace habilitací na pedagogických fakultách mimopražských není zatím příliš rozsáhlá, takže možností mimo mateřskou fakultu je relativně málo.

Co byste rádi pro školu získali, co vám chybí?

V tomto okamžiku se nezmohu na jiné přání než dosti přízemní - zlepšení ekonomických podmínek. Z toho vyrůstá všechno ostatní. Jsme ve velice těžké pozici. V posledních letech jsme dostali určité finanční prostředky na rekonstrukci, resp. na přístavbu, která nám velice pomohla. Okamžitá situace je bohužel tristní, je to na udržení, zakonzervování, nikoliv na rozvoj školy.
Především bych přesto chtěl, aby se postavení učitele vrátilo na takový status, který by získal pro toto povolání kvalitní uchazeče, aby učitelství mělo prestiž společenskou, ekonomickou, aby se vyřešily i problémy kariérového postupu v učitelském zaměstnání.
VLADIMÍR BRABEC