Přehlížíme nezřídka i vlastní lidi, kteří žijí v této zemi pod hranicí chudoby

Chudoba zasahuje i do zemí střední Evropy

Přehlížíme nezřídka i vlastní lidi, kteří žijí v této zemi pod hranicí chudoby

* Otázka, zda lze zvládnout lidskou chudobu, se netýká jen rozvojového světa, ale i našich českých Romů. Koncem století se zdá, že vymýcení totální chudoby je v silách lidstva. Zatím ale jsou stále rozsáhle zubožené části jižní Asie a subsaharské Afriky.
Pražská konference Forum 2000 věnovala určitou pozornost vztahu mezi bohatými a chudými zeměmi. Podobně jako v roce 1995 v Kodani na světové konferenci o boji proti lidské chudobě někteří účastníci připomínali naléhavost této otázky. Současně avšak dávali najevo, že mají značné pochybnosti o účinnosti metod boje proti chudobě.
Z rozsáhlého dokumentu Zpráva o vývoji lidstva (Human Development Report 1997), vydaného v Oxfordu pro OSN v květnu tohoto roku, vyplývá mnoho poznatků, které stavějí současnou ekonomickou filozofii před řešení mnoha problémů ekonomické regulace.
Ke konci 20. století tři až čtyři miliardy světové populace budou moci zaznamenat značné zlepšení životní úrovně. Zdá se, že vymýcení lidské chudoby je přece jen v silách této planety.
Za něco více než jednu generaci klesla dětská úmrtnost v rozvojových zemích na polovinu. Podvýživa se snížila o třetinu. Podíl dětí zbavených možností školního vzdělání klesl v rozvojových zemích z více než 50 % na méně než 25 %. Čína a dalších 14 zemí Asie s počtem obyvatel více než 1,6 miliardy snížily na polovinu počet těch, kdož žijí pod hranicí chudoby.
Bilance přetrvávající chudoby na konci dvacátého století je tato: Asi třetina, tj. 1,3 miliardy lidí, má denní příjem nižší než jeden USD. Nejvíce lidí zasažených chudobou, tj. 515 miliónů, má jižní Asie. Největší procento chudých, v absolutním čísle 220 miliónů, má subsaharská Afrika. V Latinské Americe a v Karibské oblasti je 110 miliónů chudých lidí, a jejich počet roste. Ve východní Evropě a následovnických zemích SSSR bylo zaznamenáno ještě zhoršení situace. Jedna třetina obyvatel tohoto regionu, tj. 120 miliónů lidí, se tu dostala pod denní příjem čtyři USD na hlavu. V průmyslově rozvinutých zemích žije 100 miliónů lidí v chudobě, která se zde měří nedosahováním poloviny průměrného příjmu obyvatelstva. Je tu dnes 37 miliónů nezaměstnaných.

Vícerozměrnost kritérií

Chudoba musí být hodnocena ve všech souvislostech, nejenom na základě nízkých příjmů. Jedna miliarda lidí je negramotných, více než miliarda nemá přístup k zdravým zdrojům vody, 840 miliónů lidí hladovějí. Třetina lidí v nejméně vyvinutých zemích se nedožívá 40 let.
Pokud jde o 78 rozvojových zemí, je zde k hodnocení používán INDEX LIDSKÉ CHUDOBY, spočívající na hodnocení údajů vztahujících se k základním kritériím chudoby: délka života, chybějící základní vzdělání, chybějící přístup k veřejným a soukromým majetkovým zdrojům.
Úspěšný vývoj a umístění na prvých místech tabulky, sestavené podle tohoto indexu, docilují Trinidad a Tobago, Kuba, Chile, Singapur a Kostarika. Thajsko je na 11. místě, ČLR na 18., Tunisko na 31., Vietnam na 33., Egypt na 44. a Indie na 47. místě. Na posledních pěti místech se umístily Mali, Etiopie, Burkina Faso, Sierra Leone a Niger.
Jen 30 zemí rozvojového světa má programy ke snížení chudoby. Jednou z metod jejího snižování je silná podpora malého zemědělského podnikání, která měla značný dopad na snížení chudoby v ČLR, Malajsku a v posledním desetiletí i v Indii.
Při nedávných oslavách 50. výročí existence svobodné Indie byl ekonomický a politický vývoj země srovnáván s vývojem v ČLR. Financial Times uveřejnily 15. 8. 1997 porovnání ekonomických ukazatelů obou subkontinentů (viz tabulka).

Předpoklady transformace a rozvoje

Zdá se, že v období transformace rozvojové ekonomiky musí být na jedné straně zachována otevřenost vůči světu a všemožně podporována výměna zboží. To nebylo dodržováno v Indii, avšak i za pomoci Hongkongu uplatňováno v ČLR a ještě mnohem více např. v Jižní Koreji. Rozhodně se nelze spoléhat jen na působení tržních sil bez jakékoliv regulace. Předčasný odklon od regulace vede k velké destrukci hodnot a značnému poklesu životní úrovně, jak to dokazuje vývoj ve střední a východní Evropě a již dříve v řadě postkoloniálních zemí.
Představa odborníků z OSN, jak vést boj proti chudobě, uveřejněná ve zprávě o vývoji lidstva, se zdá nereálná. Je formulována v poněkud mlhavých doporučeních. Podle autorů zprávy by stačilo na vymýcení nejhorší chudoby jedno procento z globálního světového produktu (25 biliónů dolarů), tedy asi 250 miliard amerických dolarů. Ty by bylo možné získat úsporou nákladů na zbrojení ve vyspělých i rozvojových zemích. Tím by 1,3 miliardy lidí žijících za méně než jeden dolar denně obdrželo navíc asi 200 dolarů na rok.
Zdá se, jako by problematika chudoby se naší země netýkala. Ve skutečnosti tomu tak není. Ze 300 tisíc u nás žijících Romů, tj. asi 100 tisíc v aktivním věku, je 70 % bez práce. Náš politický a ekonomický systém nepokročil při řešení sociálního postavení těchto našich občanů. Řešení není ekonomická podpora vystěhování Romů do Kanady. Ostatně nežijí u nás pod hranicí chudoby jen Romové. Stejně jako v jiných průmyslových zemích koncepce liberálně tržní ekonomiky se nedokáže v období transformace s problémem chudoby vypořádat. Kvalifikovaní zahraniční pozorovatelé tohoto procesu konstatují, že nestačí jen měřit růst národního produktu. Záleží na tom, jak se rozděluje.

Oldřich Schwarz,
ředitel kursů Libry MG
Porovnání "chudoby"
Indie ČLR
Počet obyvatel
v miliónech 960 1 200
HDP na hlavu
1995 (USD) 340 620
% lidí pod 1 USD
denně 52,5 29,4
Délka života (roky) 62 69
Negramotnost % 48 19
Podvýživa do 6 let (%) 63 17
Dětská úmrtnost
na 1000 narozených 68 34
Veřejné výdaje na zdraví
(% z HNP) 1,3 2,1