Druh práce v pracovní smlouvě

Pracovní právo

Druh práce v pracovní smlouvě

Pracovní smlouva, kterou se zakládá pracovní poměr, musí obsahovat tři podstatné náležitosti - druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce. V praxi vznikají někdy problémy s uplatněním první z náležitostí - druhu práce. Druh práce může být sjednán úzkým nebo širokým vymezením. To záleží na vůli smluvních stran. Úzké vymezení druhu práce je výhodné pro zaměstnance, širšímu určení druhu práce dávají přednost zaměstnavatelé. Je nutné si totiž uvědomit, že ke změně pracovní smlouvy, tedy i druhu práce, je nutný souhlas zaměstnance i zaměstnavatele. Zákoník práce sice v § 37 vymezuje převedení na jinou práci i bez souhlasu zaměstnance, jedná se však jen o případy v tomto ustanovení přesně určené. Převedení na jinou práci nemusí vždy znamenat změnu pracovní smlouvy. Většinou půjde o změnu pracovní smlouvy, je-li druh práce formulován úzce.
Právní úprava nebrání tomu, aby v pracovní smlouvě měl zaměstnanec uvedeno i více druhů práce. Není ale možné, aby druh práce nebyl ve smlouvě uveden vůbec. V praxi se ve smlouvách vyskytují např. formulace, že se zaměstnanec zavazuje konat práci podle pokynů zaměstnavatele nebo že rozsah pracovních povinností bude určen v pracovní náplni. Pracovní náplň není druhem práce podle pracovní smlouvy.
Při posouzení druhu práce není podstatné formální označení druhu práce v pracovní smlouvě. Zaměstnanci musí být práce odpovídající tomuto druhu i přidělována. Je-li např. zaměstnanec převeden na jinou práci formálně označenou stejně jako druh práce v pracovní smlouvě, ale ve skutečnosti je pak zaměstnanci přidělována zcela jiná práce, jde o porušení pracovní smlouvy. Zaměstnanec by se v takovém případě mohl soudně domáhat určení, že převedení na jinou práci je neplatné.
I u skutečného převedení na jinou práci je, mimo výjimky v § 37 ZP obsažené, nutný souhlas zaměstnance. Byla-li pracovní smlouva uzavřena písemně, je třeba, aby i souhlas zaměstnance s převedením na jinou práci byl písemný, např. formou dodatku k pracovní smlouvě. V některých pracovních smlouvách bývá ustanovení o tom, že souhlas s převedením na jinou práci dává zaměstnanec do budoucna, tedy ne až při konkrétním převedení na jinou práci. Nelze dát však takto souhlas s převedením do budoucna na jakoukoliv práci, protože druh práce musí být vždy určen dostatečně určitě. Podle § 242 odst. 1 písm. a) ZP je neplatný právní úkon, který se svým obsahem nebo účelem příčí zákonu nebo jej obchází nebo se jinak příčí zájmům společnosti. Pracovní smlouva, ve které by dal zaměstnanec souhlas s převedením na jakoukoliv jinou práci, by byla v této části neplatná pro obcházení zákona.
JUDr. ŠTĚP. WIESNEROVÁ