Slezsko za mír

Slezsko za mír

Poslední rakousko-uherský císař Karel Habsburský, který nastoupil na trůn v roce 1916 po zemřelém Františku Josefovi, usiloval o vystoupení své monarchie z první světové války a jako protihodnotu za souhlas s tímto krokem nabízel císařskému Německu, které by tak ve válce zůstalo osamoceno, postoupení moravského Slezska, tedy části tehdejších zemí Koruny české. Vyplývá to z dosud utajovaných dokumentů, především osobních dopisů císaře Karla, které ve Vídni zveřejnil historik rakouského státního archívu Peter Brouceck.
Císařova snaha i jeho vlastní rukou psané dopisy tehdejšímu rakousko-uherskému ministru zahraničí Czerninovi spadají do roku 1917. Tehdy již Karel naléhavě pociťoval, že se mu monarchie hroutí pod rukama a že pokud válku okamžitě neukončí, nastane naprostý kolaps. Dosud byla z těchto snah známá jen tzv. Sixtova aféra, pojmenovaná po- dle bratra Karlovy manželky, kterého císař pověřil tajným vyjednáváním o míru s Francií. Paříž však tehdy rakouskou nabídku k separátnímu míru zveřejnila a Vídeň musela celou aféru popřít, aby nebyla vilémovským Německem označena za "zrádce společné věci centrálních mocností".
Dosud se však nevědělo, že Karel přes tento krutý neúspěch ve snaze o vystoupení z války intenzívně pokračoval. Příslušné dokumenty totiž meziválečná Rakouská republika zařadila mezi tajné, tyto materiály pak v roce 1938 zabavil Hitler a odvezl je do Berlína, odkud je v roce 1945 spolu s dalšími supertajnými archívy Třetí říše odvezla do Moskvy Rudá armáda. Moskva pak tyto dokumenty zpřístupnila mezinárodním odborníkům až před několika lety, po rozpadu SSSR.
Z listin, které měli rakouští historici nyní možnost v Moskvě prostudovat, vyplývá, že v srpnu 1917 Karel vlastnoručním dopisem pověřil ministra Czernina, aby nabídl Německu za souhlas s odchodem Rakousko-Uherska z války "revizi Hubertusburgského míru z roku 1763", kterým byla ukončena tzv. sedmiletá válka s tehdejším Pruskem. Tímto mírem bylo Slezsko, dosud patřící celé k zemím Koruny české, rozděleno na většinovou část připadající napříště Prusku, poz- ději Německu, a na malou jižní část, připadající k Moravě a zůstávající tak zemím Koruny české, které tehdy byly součástí habsburské monarchie.
Czernin byl poté pověřen nabídnout německému císaři Vilémovi i zbývající část Slezska (v dopise označeného jako Rakouské Slezsko) za souhlas s mírem. Současně Karel Viléma vyzýval, aby také zažádal o mír, dokud to jde z výhodnějších pozic, a obětoval tomu třeba i Alsasko-Lotrinsko, které Francouzi ztratili v roce 1871 a nyní je požadovali zpět. Reakce Viléma a kancléře Hindenburga by- la však rozhořčená. Rakouská c. a k. rozvědka tehdy zjistila, že Německo dokonce připravuje plány na obsazení průmyslově důležitých Čech a jejich vyhlášení v Praze za "německou korunní zemi", pokud by Vídeň skutečně uzavřela separátní mír.
Karel vedl i další jednání prostřednictvím papežského nuncia Pacelliho a jeho pozice v Itálii nebyla tak beznadějná. Řím mu za odstoupení italskojazyčné části Jižních Tyrol nabízel kompenzace v tehdejších italských koloniích, například Eritreu nebo části severní Libye. Vnitřní tajná služba však Karlovi hlásila, že v případě oslabení separátním mírem hrozí odstředivé tendence slovanských částí monarchie a možná i občanská válka, kterou by proti tomuto trendu zahájily německonacionální síly. (ČTK)