Slon se probouzí, vstává a rozbíhá se...

Slon se probouzí, vstává a rozbíhá se...

Po padesáti letech nezávislosti a mnoha promarněných šancích začíná indické hospodářství konečně zvedat hlavu.
Taxi, značka Ambassador, se pomalu prodírá hlavní ulicí jihoindického města Bengalúru. Na křižovatce, kde taxík zastavil na červenou, se k vozu vrhne skupina pozoruhodně špinavých dětí. Některé jen tak natahují ruce a klepou na okénko. Jiné se ušmudlanými hadry pustí do čištění skel. Jen jeden chlapec postává opodál a jemným gestem nabízí magazín Gentleman. Na titulní stránce z těžkého křídového papíru je uvedeno hlavní téma čísla: "Hledání partnerů pomocí internetu".
Onen taxík značky Ambassador, otlučený a poznamenaný, je v Indii vyráběn - bez větších technických změn - celých čtyřicet let. Žebrající děti jsou více než jen názornou ukázkou toho, že více než polovina z 900 miliónů obyvatel subkontinentu jménem Indie žije v nepředstavitelné bídě. Avšak magazín, s trochou přehánění, se dá považovat za něco jako světélko na konci tunelu. Už jsou i lidé na ulici, kteří si mohou koupit luxusní časopis. A internet? Stačí se rozhlédnout: Hlavní ulice v Bengalúru je lemována světoznámými značkami z počítačové branže: Microsoft, Oracle, Hitachi, SAP... Kdo něco znamená v počítačovém světě, přitáhl do Bengalúru. Toto je Mekka softwaru.
Podle údajů ministerstva hospodářství svazového státu Karnátaka se polovina z dvaceti tisíc absolventů univerzit v tomto státě uchází o místo právě v Benga- lúru. Nabízejí své neobyčejné schopnosti pro vývoj softwaru - za zlomek ceny západních programátorů. Většina z nich se dívá do budoucnosti s optimismem. Kdo by to měl dokázat, když ne oni? Mladí, dynamičtí, pracovití, odhodlaní...
Tři z pěti Indů, kteří dnes žijí na subkontinentu, se narodili po roce 1960. A jsou to právě tito mladí lidé z vyšší střední třídy, kteří se dívají se skepsí na onu burleskní směs socialismu a monopolního kapitalismu, kterou se snaží indické vlády praktikovat od získání nezávislosti 15. srpna 1947. Absolventi elitních univerzit ve Velké Británii nebo Spojených státech táhnou starobylými a zastaralými podniky jako uragán. Na indických burzách se dnes obchoduje s více tituly než v USA. Počet uživatelů počítačů se v posledních třech letech zdvojnásobil. Do roku 2000 bude mít podle důvěryhodných výhledů na půl miliónu Indů přístup k internetu.
Japonští analytici dnes dokonce konstatují, že například taková Bombaj je daleko "mezinárodnější" než Šanghaj nebo Bangkok. Třeba už proto, že Indové jsou zvyklí na angličtinu, jež je spojovacím jazykem 180 národů a národností v celé zemi.
Odborníci z americké poradenské firmy Arthur D. Little při sestavování nejúspěšnějších a nejperspektivnějších asijských firem zařadili do žebříčku na čelná místa hned pět indických koncernů. Zdá se, že Indie byla objevena i mezinárodním kapitálem: Jen loni sem připlynuly ve formě přímých investic tři miliardy amerických dolarů, dvakrát více než v roce 1995. Samozřejmě, Indie ještě nedosáhla "magnetismu" jihovýchodní Asie, ale od zahájení politiky otevření v roce 1991 proud zahraničního kapitálu sice pomalu, ale zato trvale mohutní. Například celá stovka japonských podniků hodlá (podle údajů Export-Import Bank of Japan) v Indii investovat. Němci drží připravený balík na výstavbu přístavu v Mangalore. Američané stavějí elektrárnu za 1,2 miliardy dolarů...
Sotva desetileté děti vydělávají nejtěžší fyzickou prací za dva dny tolik, že by si mohly v módní kavárně v Bengalúru koupit "pravé" cappucino. Rolníci jsou rádi, když uživí své rodiny. Jejich děti otročí ve městech. Indie je stále zemí posvátných krav, náboženského fanatismu a nesnášenlivosti, zemí svatých mužů, kast. Po padesáti letech nezávislosti nedokázala země odhodit ani balast obrovské byrokracie. Vykládka lodí trvá i v nejdůležitějších přístavech až tři týdny, zatímco v Singapuru zvládnou stejný objem za dvacet tři hodiny. Města jsou celé hodiny bez elektrického proudu. Kdyby se podařilo odstranit alespoň ty největší nedostatky v infrastruktuře, mohlo by podle odborníků růst indické hospodářství ročně o hodnoty kolem deseti procent. Navíc přibývá vysoce kvalifikovaných pracovních sil, obrovský trh je stále nenasycen. Chyba: Schází politické vedení.
Jistě, koalice se třinácti členy je nepohyblivá. Přesto se podařilo prosadit důležité reformy, snížit enormní cla, ubylo výrobních licencí, dříve nezbytných dokumentů pro výrobu čehokoli. Přesto sedí v úřadech stále ještě tisíce úředníků, o kterých se říká, že rozhodují podle výše "všimného"...
Indie má ještě hodně daleko k tomu, aby se mohla přiblížit k "asijským tygrům a drakům". Dnes by se snad dala srovnat se slonem: Ten se jen pomalu rozbíhá, ale když je jednou v pohybu, nezastaví ho hned tak něco. (pen)