Ze světel ramp do stínu popraviště

Případ Mata Hari zůstává i po desetiletích stále nejasný

Ze světel ramp do stínu popraviště

(čtk)
Jméno slavné "femme fatale" počátku století - exotické tanečnice Mata Hari, od jejíž popravy v Paříži uplynulo tento týden ve středu rovných osm desetiletí, se v průběhu let stalo synonymem svůdné špiónky a jeho nositelka legendou - o to slavnější, že povaha a rozsah její údajné špionáže zůstaly dodnes zahaleny tajemstvím.
Tragický příběh dcery prosperujícího kloboučníka Margarethy Geertruidy Zellové se začal odvíjet 7. srpna 1876 v nizozemském Leeuwardenu. Jako čerstvá absolventka učitelského institutu v Leidenu se v roce 1895 provdala za důstojníka skotského původu v nizozemské koloniální armádě, kapitána Campbella MacLeoda. V letech 1897 až 1902 s ním žila na Jávě a Sumatře, kde vystupovala jako "javanská tanečnice".
Potom se mladý pár vrátil do Evropy, aby se záhy rozešel a od roku 1905 již mladá umělkyně tančila v Paříži pod jménem Lady MacLeodová. Brzy si začala říkat Mata Hari, což je údajně malajský výraz pro slunce (doslova "oko dne"). Vysoká, nesmírně přitažlivá a ochotná vystupovat na veřejnosti téměř nahá, sklízela se svými východoindickými břišními tanci na pódiích v Paříži i dalších velkých městech oslnivý úspěch a její kariéru lemovaly tucty milenců většinou z řad důstojnických sborů.
Slunce slavné tanečnice začalo zapadat někdy v polovině první světové války. Ačkoliv skutečné okolnosti její špionáže zůstávají dodnes nejasné, podle jisté zprávy jí údajně na jaře roku 1916, kdy žila v Haagu, nabídl německý konzul finanční odměnu za jakékoliv informace, jež bude schopna získat na své další cestě do Francie.
Britské zdroje zřejmě informovaly francouzskou rozvědku o jednáních s německým důstojníkem v Haagu. Francouzské podezření, že je slavná tanečnice "dvojitou agentkou", zesílilo a 13. února 1917 byla zatčena v Paříži. Po zatčení pouze přiznala, že předala jednu neaktuální informaci jistému důstojníkovi německé výzvědné služby.
Mata Hari rovněž tvrdila, že přijala nabídku francouzské rozvědky na špionáž v Belgii, tehdy okupované Němci. Údajně se však neobtěžovala informovat Francouze o své předchozí úmluvě s Němci. Později uvedla, že měla v úmyslu zajistit Spojencům podporu Ernesta Augusta, německého vévody z Brunšvicku-Lüneburgu, dědice vévodství cumerlandského ve Velké Británii.
Ačkoliv se skutečné obvinění nikdy nepotvrdilo, ve vypjaté atmosféře první světové války stačilo k tomu, aby nad ní vojenský tribunál v Paříži 25. července vynesl trest nejvyšší. 15. října 1917 ve vincenneském lesíku u Paříže slavnou tanečnici zastřelili francouzští vojáci.
"Když jsme nastoupili, vyvedli ji z pevnosti. Byla to elegantní mladá žena, působila klidně, usmívala se a byla statečná: Odmítla černou pásku přes oči," vzpomínal v roce 1995 jeden z účastníků popravy, 97letý Maurice Halbin.
Uhrančivé tajemno osobnosti slavné špiónky odjakživa fascinovalo romanopisce a filmaře. Nezapomenutelné je ztvárnění Mata Hari Gretou Garbo, k literárním zpracováním se nově připojuje životopisný román Anne Braganceové.