Já, lůza a zbytek

SLOVA

Já, lůza a zbytek

Hned úvodem musím upozornit laskavé čtenáře, aby si důkladně povšimli titulku, neboť je třeba předejít nedorozumění. Graficky totiž těžko rozlišit smysl možných výkladů: Já, tedy já jako lůza, a k tomu zbytek společnosti - od já, dále lůza a ještě pak ten zbytek navrch. V prvním významu by se dalo tu lůzu obložit pomlčkami, případně za ni vetknout čárku, ale interpunkce v novinových titulcích má svůj svéráz. Nezbývá než upřesnit, že mi leží na srdci význam druhý, souřadný. Ale i tak záhlaví trochu připomíná rébus (etymologicky prý z názvu středověkého almanachu s hádankami de rebus quae aguntur, tedy o věcech, o kterých se jedná). Protože rozluštění považuji za významné, bude účelné zabývat se věcí obšírněji.
Samo podstatné jméno lůza má ještě další, tentokrát pravopisný zádrhel. Může se totiž podle pravidel psát jak lůza, tak i luza. Nejde o výdobytek nějakého politického liberalismu posledních let, už pravidla z roku 1957 jsou stejně benevolentní. Ostatně termín lůza (a tím spíše luza) není nijak dvakrát frekventovaný, a připomínám-li ho, mám k tomu aktuální a - jak se módně říká - kvalifikovaný důvod.
Docela nedávno proběhlo v Parlamentu další kolo diskusí o referendu. A v souvislosti se sporem, jímž si netroufnu zasvěceněji se zabývat, odpálkovával poslanec Daniel Kroupa hrozící nebezpečí, že by se náš politický vývoj zvrtl (podle pravidel lze i zvrtnul) k přímé demokracii, právě pojmem lůza; ta prý totiž referenda zneužije.
Jakýže má lůza význam? Ve slovníku z roku 1978: deklasované složky společnosti, chátra, spodina; hanl. (v předsoc. společnosti) chudina. To nám moc nepomůže. Názornější bude pohlédnout do čerstvějšího Slovníku českých synonym (Nakladatelství lidových novin, 1994). V něm uvádějí Karel Pala a Jan Všianský šest dalších podstatných jmen se souznačným významem: lůza, luza - (expresívně) banda, chátra, sebranka, chamraď, holota, sběř.
Toť uvito ve skrovný pugét zvučných slovíček! Jedno pěkně vysvětluje druhé, a ta šíře výběru... Je ale nesporné, že k lichocení se žádné extra nehodí. Prostě a jasně - patří všechna do stejného pytle: Jsou to pejorativa, tedy slova hanlivá. Ta podle pana profesora Šmilauera označují cit nelibý a vztah nepřátelský.
Rovněž pan poslanec Kroupa cítí potřebu vyjádřit takový cit i vztah. Proč máme těchto synonym ve své mateřštině po ruce tolik, je druhý problém (stejně jako je-li ta četnost češtinská specialita). Všimněte si, vlastní slovní zásoba nám nestačila, a museli jsme si vypůjčovat u sousedů.
Tak hned ta lůza pochází nejspíš z němčiny, snad prý ze staroněmeckého lôs, bezuzdný, nevázaný. Ovšem podtrhuji, že snad. Profesor Machek upozorňuje na jiné eventuality, třeba na možnou spojitost s církevněslovanským glota, dav, nebo i s litevštinou. Pro jistotu ho ocituji, abych nic nepopletl: s lid je příbuzné i litevské liáudis, "niederes gewöhnliches Volk", z *leudhis (s tímto asi souvisí naše čeleď). Je i forma liaudžiá, všichni lidé v domě (i nájemníci) a liaudé, familia, z *léudhia; této formě by odpovídalo naše *3/4uďa <\>> luza, bylo by však dostalo (v ústech "lepších tříd") odstín velmi hanlivý a ztvrdlo. (Tou * se označují hypotetické tvary.)
Zatrápený Daniel Kroupa, do jakého labyrintu nás to dovedl! Ještě že další výklad už nemusí být stejně složitý. Tak banda pochází z němčiny, kde byla Bande tlupa pod jedním praporem, ostatní výrazy jsou domácí. Holota znamenalo holobrádci, původně psovodi a honci při lovu. Chamraď zase roští, chrastí, chátra se prý také vyskytovala už ve staré češtině a souvisí pochopitelně se slovesem chátrati; stejně tak asi netřeba vykládat původ slov sběř a sebranka.
Tohle vše poslancující filozof určitě věděl, a přesto se nerozpakoval za lůzu označit část dělnické vrstvy i univerzitních učitelů. Vnucují se otázky: Existuje nějaký zbytek, neutrální prostor mezi spravedlivými a hříšnými, kam se může vejít většina? Patřil bych třeba do něho já? Nebo by mne liberální pan Kroupa považoval za lůzu?
Nevím. Zato si jsem jist, že já necítím právo jen tak někam zařazovat jeho.

Ivo Vaculín