Zvíře není hračka

Zvíře není hračka

* Nejčastěji se stále ještě chovají psi a kočky, ale přibývají chovy méně obvyklých živočichů. Někdy jde o skutečně hluboký zájem, někdy o módní záležitost, snobismus, touhu předvést se.
S odpovědnými chovateli se obvykle setkají v městském veterinárním zařízení, protože ti poučení podají žádost o povolení chovu. Ti druzí často chovají zvířata nelegálně bez elementárních odborných znalostí. Tím hůř pro zvířata. Právě tomu má již zmíněná vyhláška 75 předcházet. "Nejde jen o to, že zvířata uvedená na seznamu mohou být nebezpečná, ale také o to, aby se lidé z neznalosti nedopouštěli chyb, které mohou vést až k týrání zvířete," řekl mi doktor Štácha z Městské veterinární správy.
Cena za neznalost může být různá. Od škrábance přes ukousnutý prst až po smrt. Zvířete, ale i člověka. "Víte, nemusíme začínat hned hady nebo šelmami," říká doktor Štácha, "stačí, když si dítě koupí vodní želvičku a nic o ní neví. Pravděpodobně ji hodí do akvária do hluboké vody, kde se želva zákonitě časem utopí." Týrání z neznalosti přímo čítankové!
Štáchův kolega doktor Peroutka se zabývá spíše zvířaty cirkusovými, a tak mě zajímá, zda nemůže k většímu týrání docházet právě tam. "Samozřejmě, že někdy nastane problém. Může se nám zdát, že cvičení, výcvik zvířete je neúměrný jeho fyziologii, ale zodpovědně mohu prohlásit, že stokrát větší tragédií je, když zvíře chová nepoučený soukromník. Na něj navíc nikdo nevidí, zatímco cirkus je pod zorným úhlem kritiky, sledujeme ho my i veřejnost."

Jak je to s chováním nebezpečných zvířat

Od doby platnosti vyhlášky je zaregistrováno jen v Praze na 700 zvířat nejrůznějších druhů od ptáků až po šelmy. Možná i ve vašem blízkém sousedství žijí hadi jedovatí i škrtiči, krokodýli, kajmani, pumy, kanadští vlci, jaguáři, medvědi. Než povolení k chovu pracovníci Městské veterinární správy vydají, musí provést tzv. místní šetření. Přímo u žadatele si ověří, jaké jsou pro chov vytvořeny podmínky, zda odpovídají potřebám zvířete. Kontrolují se voliéry, terária, klece, výběhy jak z hlediska odpovídajícího prostoru, tak z hlediska bezpečnosti. Zároveň veterinář pohovorem zjistí, jaká je odborná způsobilost budoucího chovatele. Povolení se vydává na tři roky a jednou za rok se chodí na kontrolu. Pokud však objeví kontrola nějaké závady, chodí častěji a zjišťuje v krátké době, jestli došlo k nápravě. I tak se někdy stane, že třeba právě had unikne a objeví se v sousedovic koupelně. Vzpomeňme si na občasné zprávy, jak z kontejneru na někoho vyjukne had, případně se objeví v prostředku hromadné městské dopravy, vzpomeňme si na medvěda, který se vydal na procházku Libní. To už ovšem mluvíme o těch méně zodpovědných. "Bohužel, o nelegálně držených zvířatech se většinou dozvíme až na základě nějaké stížnosti, konfliktu se sousedy," říká doktor Štácha. "Lidé třeba vidí někoho na procházce s pumou a vrtá jim to hlavou, tak zavolají."

Plazi a obojživelníci

Podle obou veterinářů jsou nejzodpovědnější teraristé, s chovateli šelem už to bývá horší. Ovšem pravdou je i to, že drtivá většina chovatelů jedovatých hadů nemá doma polyvalentní sérum proti uštknutí a zároveň jich mnoho přizná, že je někdy had uštknul. Většinou se z toho nějak dostali. V posledním případě, na který si doktor Štácha vzpomíná, šlo o uštknutí kobrou. "Tam to jde velmi rychle," říká. "Než si stačíte uvědomit, co se stalo, jste už na zemi." Naštěstí pro tohoto chovatele přišel vzápětí po něm přítel, který stačil přivolat pomoc. Séra u nás obvykle nemají ani běžná zdravotnická zařízení, a tak je moudré mít je v lékárničce. Ovšem chov jedovatých hadů laikům ani jeden ze zpovídaných odborníků v žádném případě nedoporučuje. Pokud jde o nejedovaté plazy včetně velkých škrtičů, je už chov snazší, ale i tady je nutné mít odborné znalosti. Jak mi vysvětlil mladý chovatel Libor, začátečník by si nikdy neměl pořizovat hadí mládě, které je mnohdy nutno živit uměle. To začátečník nezvládne. Podle něj je lepší začínat s menšími hady do dvou metrů, třeba s některým druhem užovky. Měla by mít aspoň půl metru, aby už sama žrala malé myšky. Na burzách se tito hadíci dají pořídit v rozmezí od 300 do 1500 Kč. Velcí škrtiči, kteří už jsou v seznamu nebezpečných druhů a je třeba mít k jejich chovu povolení, stojí opět na burze od 700 do 1500 Kč. Hroznýš i krajta jsou vodomilní, proto mají mít kromě suchého terária i vodní nádrž. Podle evropských konvencí má mít prostor pro tyto druhy 25 až 35 m2, vodní nádrž 7 - 8 m2. Had baští asi tak jednou týdně, i když to není pravidlo - každý chovatel musí sledovat, jak jeho chovanec tráví, a upravit podle toho stravovací režim. Pochutná si na malých, ještě růžových myšátkách, na potkanech, slepičkách i králíkovi. Potrava se předkládá živá.
Chovat varany, leguány apod. bez znalostí nejde. Musíte vědět hodně o klimatizaci, tepelném a světelném režimu, vlhkosti. Libor, který má mimo jiné leguána, zdůrazňuje, že chovatel by měl dobře znát biotop druhu, aby znal jeho potravní zvyklosti apod. Není leguán jako leguán a jejich původ může být různý. Libor tomu svému "vaří" kašičku z banánů a jablek, do které přihodí pár moučných červů. Může prostřít i cvrčky, ale v zásadě dává leguán přednost zelené potravě.

Není kočka jako kočka

Každá se narodí jako roztomilé koťátko a působí zcela nevinně, ty divoké a exotické z toho však velmi rychle vyrostou. Módním zvířetem je bezesporu puma. Dá se dobře zvládat ve třech v pěti měsících. Když doroste, váží 70 - 80 kg. I když třeba i v dospělosti zůstane hodná a člověka úmyslně nenapadne, stačí, aby si chtěla pohrát a skočila vám ze dvou metrů na záda. Nejenže vás pěkně poškrábe a pohmoždí, ale také vás velmi rychle vysvleče ze šatů. "Víte," říká doktor Peroutka, "v zoo bude mít puma ve výběhu strom, protože je zvyklá lovit z výšky, budeme se snažit dát jí (tak jako ostatním zvířatům) optimální podmínky, jaké vůbec lze v zajetí poskytnout. Nestačí jí byt - musí mít svůj výběh, příležitost k hrabání, broušení drápů, výhled. Potřebuje místo, kam se může schovat a být v klidu, svůj spací prostor, svoje "hračky". Je velmi neseriózní, když někdo vezme pumu na vodítko a jde s ní na procházku. Kdyby se polekala, neudrží ji, takže vlastně nezajistí bezpečnost. A pro zvíře to nemá vůbec žádný efekt, neproběhne se - jediný význam je tedy v tom, že se majitel chce předvést. To mi nesedí."
U velkých šelem - tygrů a lvů, ale i medvědů - toto vše platí mnohonásobně. O jisté bezpečnosti lze mluvit tak do jednoho roku věku. Potom se mění chování, nastupují sexuální pudy, zvíře začíná být nevypočitatelné. V bytě může kdykoliv napadnout členy rodiny i samotného chovatele. Dostatečně zabezpečený výběh - vlastní teritorium, je nezbytné. Pro úplnost dodejme, že výběh pro tygra či lva má mít 100 m2 (objem 300 m3) a k tomu vodní nádrž o objemu 48 m3 (24 m2), pumě stačí výběh poloviční - bazén by měl mít 16 m2.

Co rozhodně ne

Vyvarujte se inzerátů typu: Nabízím ochočenou opičku - vhodné pro dítě. Tato nebohá, propašovaná zvířátka trpí řadou nemocí. Velmi často mají otevřenou TBC. Bez karantény a aklimatizace nemají velkou šanci na přežití - obvykle jsou to nejvýše tři měsíce života. I kdyby se však jednalo o opičku zcela zdravou, do bytu se absolutně nehodí. Opice je zvíře stromové - neudržuje čistotu a nikdy se to nenaučí. Kálí tam, kde ji napadne. V krátké době změní byt skutečně k nepoznání, zmizí záclony, lustry, vázy, sošky.

Jak kupovat

Pokud kupujete zvíře na burze, všímejte si toho, jak probíhá. Burza pod kontrolou veterinářů má čisté prostředí, zvířata nejsou namačkána v přepravce, je zajištěno ošetření. Ve specializovaných prodejnách můžete získat i pár odborných rad, někde už k malým zvířátkům (hlodavci, králíčci) dávají letáčky, na kterých je vypsáno, co všechno zvíře potřebuje.
Vyvarujte se koupě zvířat z podezřelých zdrojů. Nedávno byla na ruzyňském letišti zachycena nelegální zásilka papoušků. Všichni měli ornitózu (virové onemocnění, které se projevuje vysokými teplotami, pneumonií apod.) přenosnou na člověka.
Exotická zvířata (včetně ptáků) vůbec kromě několika svých specifických onemocnění trpí vším, čím trpí člověk. Od ekzémů a parazitů, nemocí uší a očí přes salmonelózy, TBC až po rakovinu. Městská veterinární správa sleduje zejména ta onemocnění, která jsou přenosná na člověka. I proto je dobré chov exota konzultovat s odborníkem. Přihlášení chovu, jak se ukazuje, není pouhou kontrolou - je i ochranou vás samých. Kontakt s veterináři a možnost poradit se s nimi vám umožní vychutnat krásné a radostné stránky chovu. A těch je rozhodně mnoho.

Stranu připravila Vladimíra Storchová