Osud letu TWA 800 zpečetila prázdná nádrž

Osud letu TWA 800 zpečetila prázdná nádrž

[*] Na palubě jumbo-jetu explodovalo palivo se vzduchem, ale neví se, co způsobilo výbuch
[*] Kdyby výrobce a přepravce přiznal technickou závadu, musel by zřejmě platit milióny
Po obřím Boeingu 747, který se vloni 17. července právě vznesl z newyorského letiště, zbyly hromady šrotu roztroušené po mořském dně a 230 obětí. Dnes už je konečně takřka jisté, že největší civilní dopravní letadlo na světě nesrazila do vln Atlantiku ani teroristická bomba, ani zbloudilá vojenská střela, ale technická příčina - přesněji výbuch hlavní palivové nádrže. Jak ale vůbec mohl nastat?
Americký Národní úřad pro bezpečnost letecké dopravy (NTSB) počátkem loňského listopadu vydal naléhavé doporučení pro letecké přepravce, aby zásadně nenechávali hlavní nádrž ve střední části trupu Boeingů 747 prázdnou a aby ji izolovali od blízkých zdrojů tepla. Smysl tohoto opatření vyplyne, když se vrátíme k osudnému 17. červenci. Vzhledem k relativně krátké době letu z New Yorku do Paříže bylo v hlavní nádrži boeingu společnosti TWA o objemu 50 tisíc litrů jen několik set litrů záložního leteckého paliva. Pod nádrží pracují tři klimatizační jednotky, kompresory, které ve vysokých letových hladinách tlakují kabinu svěžím vzduchem o teplotě kolem dvaceti stupňů. Posádka jako obvykle zapojila klimatizaci dvě hodiny před odletem, aby cestující vstupovali na příjemně temperovanou palubu. NTSB předpokládá, že teplo, které vzniká při chodu kompresorů, ohřívalo nádrž. Páry odpařujícího se kerosenu postupně vytvářely se vzduchem výbušnou směs, která posléze explodovala. Úřad však nedokázal určit, co směs zažehlo.
V úvahu připadají tři možná vysvětlení. Za dané teploty a tlaku mohlo nastat samovznícení. Rekonstrukce letu TWA 800, kterou vloni v srpnu uspořádal výrobce nešťastného stroje Boeing v Mojavské poušti v Kalifornii, ukázala, že teplota v hlavní nádrži vystoupila na 115 oC, tedy 15 stupňů nad zápalnou teplotu. Pokud by v hlavní nádrži bylo několik tisíc litrů paliva, vstřebala by teplo z klimatizace, aniž by se výrazně zvýšila teplota. Nádrž však byla téměř prázdná.
Směs v nádrži se však mohla vznítit také jiskrou. Této verzi dávají přednost odborníci newyorské právní společnosti Kreindler and Kreindler, jež hájí zájmy některých rodin pozůstalých. Jiskra mohla podle nich vzniknout při porušení izolace elektrických kabelů, které napájejí tři palivová čerpadla. První z nich dodává palivo proudovým motorům. Zbývající dvě slouží k vyprazdňování nádrží. Pokud totiž po startu nastanou technické obtíže, letadlo nemůže ihned přistát, protože by tíži plných nádrží nevydržel podvozek. K vyprázdnění nádrží slouží dvě čerpadla, která vytlačují palivo tlustým potrubím do otvorů na koncích křídel, odkud se vypouští do vzduchu.
Podle kanceláře Kreindler and Kreindler směs paliva a vzduchu zapálil elektrický zkrat přímo v nádrži. Plamen se pak šířil cestou nejmenšího odporu, tedy potrubím ke konci pravého křídla. Jakmile se dostal do volného prostoru, hořící směs zchudla a plamen se vrátil potrubím do hlavní nádrže. Následoval osudný výbuch. Tuto teorii potvrdilo několik očitých svědků: Viděli totiž plamen směřující k trupu letadla, což nahrálo hypotéze o tom, že letadlo zasáhla zbloudilá vojenská střela.
Třetí alternativa může vypadat takto: Hlavní nádrž Boeingu 747 je v horní části přemostěna potrubím, které umožňuje přečerpávat palivo například z nádrže v levém křídle ke krajnímu pravému motoru. Jakýkoli rychlý pohyb vysokotlaké kapaliny vyvolává tření o kovové potrubí, při kterém vzniká statická elektřina. Z kritických míst se odvádí vodiči spojenými s kovovým trupem stroje a vybíjí se do atmosféry kovovými štětičkami na odtokové hraně křídel. Potrubí umožňující vyprazdňování nádrží sestává z několika samostatných úseků. Stárnutím stroje - a nešťastný Boeing 747 měl od roku 1970 nalétáno 101 tisíc hodin proti projektovaným 60 tisícům - se může porušit spojení jednotlivých úseků. Na nich se pak hromadí statická elektřina, která není odváděna, a může nastat jiskřivý výboj.
Takřka jisté je to, že katastrofu letu TWA 800 způsobil vznik výbušné směsi paliva a vzduchu v hlavní nádrži. Právě proto NTSB vydal svá doporučení. Jejich zavedení do praxe by však stálo milióny. Výrobce by musel zkontrolovat všechny Boeingy 747, kterých po světě létá kolem jednoho tisíce. Letecké společnosti by se musely postarat o všechny stroje s hlavní nádrží umístěnou poblíž tepelných zdrojů. Kromě toho by obří jumbo-jety musely létat s víceméně plnými nádržemi, a to bez ohledu na délku letu. Přepravovaly by tedy množství zbytečného kerosenu, čímž by neskutečně rostla spotřeba paliva.
Mnozí členové komise pro vyšetření havárie letu TWA 800 jsou technici Boeingu nebo společnosti TWA. S ohledem na obrovské náklady, které by si vyžádaly doporučované bezpečnostní úpravy letadel, je zřejmé, že nebudou nic namítat, pokud bude zavržena jakákoli technická závada stroje. Rozhodně však musí odpovědět na otázku, kterou kladou pozůstalí 230 obětí: Způsobila neštěstí špatná konstrukce letadla, nedostatečná údržba, nebo nedodržení předpisů o době trvání letu? Oficiální odpověď na sebe nechává čekat. Pokud se však potvrdí kterákoli ze tří zmíněných příčin (nebo také všechny tři), rodiny pozůstalých budou po výrobci i přepravci žádat odškodné. Z konečného účtu by se pak Boeingu a TWA zatočila hlava.
BOŘEK OTAVA (s využitím zahranič. pramenů)