Pražská potrubní pošta přežila a dále slouží

Pražská potrubní pošta přežila a dále slouží

[*] Oproti moderním telekomunikacím umožňuje tlakový vzduch přepravovat fyzické zásilky
[*] Hvězdicovitý systém 55 kilometrů potrubí třikrát překračuje Vltavu a vede i na Pražský hrad
Bezkonkurenčně rychlá dělostřelecká pošta, kterou vynalezl už Jára Cimrman, trpěla trapným neduhem - citelným úbytkem adresátů. Rovněž unikátní a rychlá, avšak nedestruktivní, je městská síť pražské potrubní pošty. V době faxů, e-mailů a optických vláken by se mohla jevit jako anachronismus. Ve třech ohledech nicméně strčí do kapsy nejnovější telekomunikační prostředky: Přepravuje fyzické zásilky, zaručuje nezkreslený přenos a nelze ji odposlouchávat.
Stačívalo stisknout tlačítko a zásilku za pár minut obdržel některý centrální deník. Systém funguje, ale už se prý neužívá...
První přímá linka potrubní pošty zahájila v Praze provoz 4. března 1899, tedy 46 let po světové premiéře vynálezu v Londýně. Vedla z poštovního úřadu v Jindřišské ulici na poštu Starého Města (bývalé železářství U Rotta) a později pokračovala na Pražský Hrad.
Výstavbu městské sítě potrubní pošty v letech 1927 až 1932 zajišťovala pro tehdejší ministerstvo pošt a telegrafu ČSR německá firma Mix Genset Berlin. Není známo, jak síť fungovala za války, ale každopádně sehrála významnou roli při zásobování obležené budovy rozhlasu v květnovém povstání. Jako funkční technický unikát přečkala do dnešní doby, aniž by doznala zásadních změn.
Síť potrubní pošty o celkové délce kolem 55 kilometrů propojuje jednak poštovní úřady, jednak účastníky, jejichž počet v rámci privatizací, restrukturalizací apod. poklesl ze 16 na 7. Ještě donedávna sloužila pro agenturu ČTK a hlavní deníky, které ji však vesměs přestaly využívat. Do obou částí sítě je v současné době zapojeno 24 stanic. Její hvězdicové uspořádání umožňuje zaslat pouzdro z kterékoli do kterékoli stanice. Pouzdro však musí projít ústřednou, kde je možné přeložit je do jiné trati či spoje.

Provoz 24 hodin denně

Každá trať potrubní pošty má vlastní pohonnou jednotku v podobě elektrického dmychadla. Změnou smyslu jeho otáček se v daném úseku vytváří tlak nebo podtlak, kterými se pouzdro tlačí nebo nasává. Doba jízdy zásilky závisí na délce úseku. Například z ústředny v Jindřišské ulici na Pražský Hrad pouzdro putuje osm minut a na Smíchovské nádraží deset minut.
Měsíčně se tak odbavuje až devět tisíc pouzder pro poštovní úřady i pro cizí účastníky, kteří platí pouze měsíční paušál kolem 4000 Kč. Pestré spektrum zásilek zahrnuje telegramy, dopisy, dokumentační materiál, fotografie, průkazný materiál atd. Pro potřeby bankovního sektoru se zásilky zabezpečují proti otevření. Provoz probíhá nepřetržitě 24 hodin denně.
Tratě potrubní pošty překračují řeku na třech mostech - Hlávkově, Mánesově a Legií. Silně frekventované spoje jsou dvourourové, kde každá roura slouží pro jeden směr. Jinak se používá jen jedna roura a provoz je dvouzvratný. Jeho elektrické řízení zajišťuje ústředna. Každé pouzdro vhozené do spoje uvede do provozu příslušný vzduchový agregát a započítá se na kontrolním číselníku. Po dojetí se z číselníku odpočítá, zastaví se provoz agregátu a zruší signální návěští. Do potrubí jednoho úseku lze vhodit až deset pouzder po 30 vteřinách, což se však nevyužívá. V určitém úseku se jezdí obvykle se dvěma až třemi pouzdry.

Při havárii zasahuje tlaková bomba

Na poštovních tratích se používají výhybky ovládané z ústředny, které směrují pouzdra k příslušným poštovním úřadům. Na každém poštovním úřadě je výhybka postavená "do cesty" vždy prvnímu pouzdru jedoucímu společně s dalšími pouzdry. Výhybka toto pouzdro vyjímá z provozu pro příslušnou koncovou stanici a po jeho projetí ke stanici se automaticky vrací do neutrální polohy. Ostatní pouzdra projíždějící stanicí už výhybka neovlivňuje. Pro opačný směr platí, že se pouzdra sjíždějí z několika rour do roury jedné směrem k ústředně.
Údržbu občas zaměstná cizí předmět, který se nedopatřením dostane do roury. Pak se používá "tlaková bomba" vypuštěná na trasu pod vysokým tlakem. Ke zjištění místa nehody a vyčištění potrubí slouží revizní studny na jednotlivých úsecích trasy. Tam lze potrubí otevřít a zjistit místo, kde nastala porucha, kde uvízlo pouzdro nebo proděravělo potrubí. Ochranu před bludnými proudy zajišťují porcelánové izolační díly, které nevodivě rozdělují potrubí na kratší úseky.
Přes zjevné přednosti potrubní pošty je zřejmé, že - alespoň prozatím - se tento způsob přepravy zásilek v Praze nebude a nemůže rozšiřovat. Devět pracovníků údržby se totiž stará prakticky o všechno. Od samotné výroby pouzder přes výrobu těsnicích barexových vějířků na ně až po údržbu a opravy strojů a rour v zemi včetně čištění. Vyžaduje to zřejmě značnou dávku fandovství už s ohledem na to, že žádný tuzemský podnik se výrobou zařízení ani náhradních dílů pro zařízení potrubní pošty nezabývá.
Podle podkladů SPT Telecom BOŘEK OTAVA
Hlavní parametry městské sítě pražské potrubní pošty
Celková délka asi 55 km
Vnitřní průměr roury 65 mm
Nejmenší poloměr oblouků v zemi 2,5 m
Hloubka uložení rour pod povrchem 80 až 120 cm
Průměrný výkon 5 m3/min dmychadla (0,2 až 0,4 kp/cm2)
Pouzdro
Tloušťka stěny 3 mm
Celkový průměr pouzdra 57 mm
Délka pouzdra asi 300 mm
Hmotnost pouzdra 0,4 kg
Hmotnost zásilky až 3 kg
Rychlost pohybu pouzdra až 10 m/s