Jak zacházet s dechem a krokodýlí cviky

CHVILKY S JÓGOU CHVILKY S JÓGOU CHVILKY S JÓGOU

Jak zacházet s dechem a krokodýlí cviky

Zahájíme s tím, že zklidníme dech, budeme dýchat pomalu a uvolněně. Dnes se soustředíme na tzv. plný jógový dech. Jím totiž umožníme naplnit celé plíce, a tím je co nejúplněji okysličit. Dýcháme-li povrchně, naplňujeme plíce jen zčásti. Je v naší moci naučit se tuto nedostatečnost změnit.
Okysličení plným jógovým dechem se týká nejen plic, ale také mozku a ostatních částí těla. Dalším důležitým důsledkem je zpomalení dechu a určitá rytmizace, tedy zpravidelnění nádechu a výdechu s důrazem na prodloužený výdech. Když vědomě kontrolujeme svůj dech, označujeme to za autoregulaci vlastního dechu. Jsme to tedy pak právě jen my sami, kdo náš dech ovlivňuje. Krátký, rychlý a nepravidelný dech může být důsledkem nervozity a neklidu. Takový dech ovlivňuje naše tělo i duši. Když se nám podaří zvládnout dech tak, aby byl pomalý, rytmický a úplný, pak máme ve své moci důležitý nástroj k ovládnutí stresu, napětí a také k odstranění úzkosti a strachu.
Tyto negativní pocity provázejí člověka od počátku jeho existence. Technická civilizace jim, bohužel, na síle neubrala, spíš přidala. Jsou to pocity, které zdraví škodí a regulace dechu je může pomoci zvládnout.
O břišním dechu jsme psali minule. Budeme jej teď potřebovat. Tedy: Dýcháme nosem. Nadýchněte se do břicha, ale táhněte dech dál, do hrudníku, jako byste chtěli vyplnit celý hrudník. A ještě jako by dodýchněte až do plicních hrotů, asi tak pod klíční kosti. To je nádech. A teď pozor: I výdech, který bude rovněž nosem, začíná břichem a pak teprve vyprazdňujte celý hrudník.
Nádech plného jógového dechu je rozsáhlý, takže se vám rozšiřuje jak břišní stěna, tak stěna hrudního koše. A výdech je co nejúplnější, takže se jako by trochu zmenšujeme,
Zkusme si to: Nádech nosem, nejdříve do břicha, pak táhnout dál do hrudníku a co nejvýš. A výdech začít břichem, pak vyprázdnit hrudník. Jakmile pocítíte únavu, přejděte do svého běžného dechu.
Plný jógový dech vyžaduje určitou praxi, opakování a plnou pozornost. Ale jeho účinky stojí zato. Možná by se mohl stát součástí vašeho ranního rituálu, obřadu probuzení? Proč mu nevěnovat 10 minut ráno a k tomu ještě v posteli?
A teď něco zcela jiného. Jde o protažení páteře po celé její délce, od páteře krční až po kostrč. Budete-li cviky provádět pomalu a ohleduplně, mohou vás zbavit mnoha bolestí a problémů s páteří, které máme skoro všichni. Tyto cviky se jmenují zajímavě, jsou to tzv. krokodýlí cviky a dnes se věnujeme jedné jejich variantě.
Základní poloha je v lehu na zádech, nejlépe na dece na zemi.
Ruce jsou v upažení, nohy natažené, hlava v protažení páteře. V této poloze se nejdříve úplně uvolněte. Celé tělo od palců u nohou až po temeno hlavy. Dejte pravou nohu přes levou a pak se pomaličku protáčejte celým tělem doleva, váš pravý bok se zvedá. Ruce v upažení drží lopatky co nejvíc u země, jakoby připíchnuté. Tedy znovu opakuji: Horní půlka je co nejvíce zády rozložena na zemi, lopatky zůstávají na zemi, protáčíte se vlevo, pravým bokem vzhůru. Při tom se hlava pomalu v souladu s pohybem boku protáčí do protisměru, tedy doprava. A co dech? Do protočení jděte s nádechem, s výdechem se vracíte. Stejným způsobem se protáčíte na druhou stranu. To znamená, nyní se zvedá levý bok, lopatky jsou připnuty k zemi, hlava jde do protisměru, tedy doleva. Po návratu do lehu na zádech se úplně uvolněte.
A nyní vyměňte nohy, levou přes pravou. Zvedá se tedy levý bok s nádechem, hlava jde do protisměru doleva, s výdechem jdete zpět, protáčíte se se s nádechem vpravo, zvedá se pravý bok a hlava jde do protisměru, tedy vpravo. Cvik stačí provést na každou stranu pouze jednou. A teď se v lehu na zádech - nohy leží vedle sebe, ruce jsou podél těla - úplně uvolněte. Pusťte všechno napětí do podložky, uvolněte svaly celého těla a prožívejte blahodárný pocit z úplného uvolnění.
A do toho uvolnění vám dá dárek svých moudrých slov Chalíl Džibrán, básník, jehož verše o dávání jste v tomto seriálu již četli.
A jedna žena, která držela v náručí nemluvně, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil: Vaše děti nejsou vašimi dětmi, jsou syny a dcerami života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás, a třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří. Můžete jim dát svou lásku, ne však myšlenky. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška. Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Doc. Dr. JANA R. FRIESOVÁ