Choroba, s níž je třeba žít a nepoddávat se jí

Chronický únavový syndrom - nemoc 20. století

Choroba, s níž je třeba žít a nepoddávat se jí

Každý z nás bývá někdy tak unaven, že má pocit, že už dál nemůže. Stačí ale kratší či delší odpočinek a... jedeme dál. Jsou ovšem lidé, kteří toto štěstí nemají. Ještě do nedávna trávili dlouhé hodiny v čekárnách praktických lékařů a stěžovali si na únavu, kterou nemohou zvládnout. Nejednou byli považováni za simulanty toužící po neschopence. Jindy zas byli vypuštěni na oběžnou dráhu, na níž absolvovali nespočet nejrůznějších odborných vyšetření, která však nepřinášela jednoznačné výsledky.
Poprvé se začal zajímat svět o podivnou nemoc, která má příznaky tak široké, jako málokteré jiné onemocnění, koncem osmdesátých let. Tehdy v jednom nevadském městečku na břehu jezera Tahoe vypukla epidemie, při níž onemocněly desítky lidí. Již předtím se sice obdobné případy vyskytly v počátku čtyřicátých (Švýcarsko) a padesátých let (Island), ale vcelku bez větší pozornosti. Snad proto, že se v té době ještě nic nevědělo o syndromu AIDS, s nímž existuje jakási vzdálená podobnost.

Paleta příznaků pestřejší palety malířů

Nešťastníci přicházející do ordinací si nejvíc stěžovali na nezvládnutelnou únavu, hluboké a soustavné vyčerpání, neschopnost cokoli déle dělat, na něco se soustředit. Mnozí trpěli neustále zvýšenou teplotou, bolestmi hlavy, zad, v krku, zvětšením mízních uzlin, bolestmi kloubů, jiní k tomu udávali poruchy citlivosti, mravenčení a brnění končetin, ztuhlost svalů, úponů šlach. Výjimečné nebyly ani bolesti, které se neustále stěhovaly po různých částech těla, rozmazané vidění, bolestivé záněty dásní, opary, výsev množství aft.
K tělesným příznakům navíc nemocní udávali poruchy spánku, deprese, špatnou koncentraci, předrážděnost, pocity vnitřního neklidu a úzkosti, paniky. Často si zoufali, že si špatně vybavují slova, nedokáží si vzpomenout na právě přečtený text, nejsou schopni nejjednodušších početních úkonů. Ze stálého psychického tlaku trpěli bušením srdce, dušností, bolestmi břicha, průjmy či naopak zácpou, svíráním na hrudi...

Co to tedy je?

Diagnózu nemoci, která až v posledních letech dostala dlouhé jméno Chronický únavový a imunitní dysfunkční syndrom (CFIDS), lze určit jen obtížně. Není stanoven jednotný diagnostický postup, neexistují pro něj specifické laboratorní testy. Nepomáhají ani nejmodernější zobrazovací metody, jako je například magnetická rezonance nebo počítačový tomograf. Navíc únavou mohou lidé trpět v důsledku například nádorových onemocnění, hepatitidy typu B a C, při nedostatečnosti ledvin, anémie, mononukleózy či jen z nedostatku některých vitamínů skupiny B a důležitých prvků, jako například železa, hořčíku, selenu.
O původci nákazy není zatím nic známo. Vědci měli podezření především na herpetické viry, virus spalniček, některé enteroviry či retroviry. Poslední názory se kloní k tomu, že jde patrně o soubor vzájemně se ovlivňujících faktorů, například zevního prostředí, opakovaných infekcí, opakovaných stresů, vrozené vnímavosti atd.
Nemoc si nevybírá ani podle věku, příslušnosti k národnostní či socioekonomické skupině. Podle zkušeností odborníků únavový syndrom postihuje pracovité a velmi ambiciózní lidi, kteří jsou zvyklí podávat maximální výkon a neumějí odpočívat. Většinu diagnostikovaných případů podle zahraničních pramenů tvoří ženy od 25 do 45 let.

Léčba a vyhlídky na uzdravení

Tak jako nejsou známy příčiny, není dosud stanovena ani stoprocentně účinná léčba, která by zabírala u každého nemocného. Lékařům proto nezbývá než ovlivňovat jednotlivé příznaky, přičemž důraz je kladen na komplexní přístup k pacientovi. Rozhodující slovo by měl mít zkušený lékař s interní nebo imunologickou erudicí.
Pokud se s léčbou začne včas, to znamená, že je nemoc především včas diagnostikována, lze očekávat, že se přibližně 45 procent nemocných uzdraví. Záleží přitom hodně na pacientech samých, jak se dokáží nemoci postavit, jak k ní a léčení přistupují. Nejhorší, co se může stát, je, když se nemocný předem vzdá. Pevná vůle a pozitivní myšlení, touha se uzdravit jsou nezbytnou a potřebnou součástí komplexní léčby.

Marie Polanecká