Porušení devizových předpisů je zpravidla "jen" správní delikt

Novela trestního zákona míří na hospodářské a majetkové delikty (9)

Porušení devizových předpisů je zpravidla "jen" správní delikt

§ 146
Porušení zákazů v době nouzového stavu
v devizovém hospodářství
Kdo v době nouzového stavu v devizovém hospodářství poruší zákazy, které jsou stanoveny devizovým zákonem pro nouzový stav v devizovém hospodářství a vztahují se na vyhlášený nouzový stav, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až šest let.
* Porušení devizových předpisů mimo dobu nouzového stavu v devizovém hospodářství není již trestným činem. Korespondující ustanovení o přestupku neexistuje. Půjde však zpravidla o tzv. jiný správní delikt. V závěru článku bude vysvětleno, proč je slovo "jen" v uvozovkách.
Stále platný trestní zákon z roku 1961 konstruoval devizový trestný čin jako jednání, které způsobí devizovou škodu. Devizovou škodou se rozuměl úbytek devizových hodnot - v devizovém fondu. Hranicí mezi trestným činem a přestupkem byla větší škoda (okolo 4000 Kč), a to devizová.
Liberalizace devizového hospodářství vedla ke změně v koncepci skutkové podstaty devizového trestného činu. Od 1. ledna 1993 odpadl znak "devizové škody". Trestné bylo prostě porušení devizových předpisů ve větším rozsahu (nejméně 40 000 Kč, resp. devizové hodnoty v tomto rozsahu podle platného kursu). Méně závažná jednání byla devizovým přestupkem nebo tzv. jiným správním deliktem.
Nový devizový zákon č. 219/1995 Sb. zrušil ustanovení o devizovém přestupku a nově formuloval, co je jiným správním deliktem. Ustanovení trestního zákona o ohrožení devizového hospodářství (§ 146), které odkazuje na devizové předpisy, dostalo tím nový obsah. Trestné bylo (za splnění dalších podmínek) jen to, co zakazoval nový devizový zákon.
Novela trestního zákona č.253/1997 Sb. omezila trestní odpovědnost jen na porušení zákazů pro "nouzový stav v devizovém hospodářství". Mimo tuto výjimečnou situaci není porušení devizových předpisů trestné. Zůstává jen odpovědnost administrativněprávní.
Nouzový stav v devizovém hospodářství vyhlásí vláda:
1. je-li bezprostředně a vážně ohrožena platební schopnost vůči zahraničí nebo
2. je-li bezprostředně a vážně ohrožena vnitřní měnová rovnováha České republiky, anebo jsou-li tu oba jmenované důvody zároveň.
Vláda vyhlásí nouzový stav oznámením v hromadných sdělovacích prostředcích. Nouzový stav končí dnem stanoveným vládou při jeho vyhlášení, nejdéle však uplynutím tří měsíců ode dne jeho oznámení v médiích. Devizový zákon stanoví, co může být v takovém nouzovém stavu zakázáno. Např. je to zákaz nabývat devizové hodnoty za českou měnu, prodávat tuzemské cenné papíry cizozemcům aj.
Není třeba se obávat, že se to každý, koho se to týká, nedozví. Spíše by tu mohlo být nebezpečí zkreslení informace. Bude tedy radno si hned opatřit oficiální znění.
Pachatele devizového trestného činu se zpravidla nepodaří během nouzového stavu v devizovém hospodářství odsoudit. Bude moci obviněný po jeho skončení namítat, že nebezpečnost jeho trestného činu zanikla podle § 65 trestního zákona?
Anebo bude muset být takový obviněný zproštěn obžaloby, protože soud bude rozhodovat za účinnosti pozdějšího mírnějšího zákona? Nasvědčovala by tomu právní věta č.35/1994 Sb. rozh. tr.: "Ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. o časové působnosti trestních zákonů se vztahuje i na působnost zákonů, na které odkazuje trestní zákon v blanketní normě, např. devizových zákonů."
Nikoliv, pravidlo o pozdějším pro pachatele příznivějším zákoně nelze použít u zákonů, jejichž účinnost je časově omezena. Pachatel tedy bude odsouzen za porušení předpisů o nouzovém stavu, i když v době rozhodování již tento stav netrvá. Důvodem časového omezení účinnosti trestního zákona jsou dočasné poměry, ne změna právního nazírání na takové jednání. Proto zpravidla obviněný ani neuspěje s námitkou, že nebezpečnost pro společnost zanikla.
Pro normální doby platí administrativněprávní odpovědnost. Pokuty může ukládat devizový orgán nebo celní úřad. V tomto článku není místo pro podrobnosti - snad později ve zvláštním pojednání. Pokuty jsou stanoveny maximální hranicí (do 1 miliónu Kč) nebo odvozeny od rozsahu protiprávní činnosti (např. až 50 procent částky, kterou měl tuzemec převést podle § 6 devizového zákona). Nelze-li zjistit výši částky, jíž se nedovolené jednání týká, hrozí pokuta až do výše 50 miliónů Kč!
Proto je v nadpise slovo "jen" (správní delikt) v uvozovkách. Postižen může být i ten, kdo není podnikatelem. Při menší závažnosti a z důvodů hodných zvláštního zřetele může devizový orgán od uložení pokuty dokonce upustit (§ 22 odst. č. 5 devizového zákona). Avšak spoléhat na to nelze.

Dr. Adolf Dolenský,
odborný asistent
Policejní akademie ČR