Bude stát plnit oznamovací povinnost?

Novela trestního zákona míří na hospodářské a majetkové delikty (10)

Bude stát plnit oznamovací povinnost?

§ 147
Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
(1) Kdo jako plátce ve větším rozsahu nesplní svou zákonnou povinnost za poplatníka odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až osm let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci i prospěch velkého rozsahu.
§ 147a
Zvláštní ustanovení o účinné lítosti
Trestnost neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 147) zaniká, jestliže pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, než soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek.
* Nezaplacení pojistného je nové ustanovení, které již v době, kdy byla novela připravována, bylo velmi kontroverzní. HN již přinesly některé informace o těchto skutkových podstatách, avšak je třeba upozornit na některé problémy, které se při jejich aplikaci vyskytnou.
Stát zde trestním postihem do značné míry přenáší povinnosti zdravotních pojišťoven a orgánů sociálního zabezpečení vymáhat dluhy na policii a ostatní orgány činné v trestním řízení. Je třeba zdůraznit, že uvedeným ustanovením nejsou postihovány případy, kdy zaměstnavatel výkazy zfalšuje, podklady pro vyměření daně zkreslí a dosáhne nižšího výpočtu daně a plateb za zdravotní a sociální pojištění. Takové jednání je trestné podle § 148 jako zkrácení daně, poplatku a povinné platby. Zde se stíhá ten, kde je prostě dlužen. Důvodem zavedení trestnosti je okolnost, že dluhy dosahují astronomické výše a orgány, které tyto pohledávky spravují, ať již pojišťovny nebo orgány důchodového zabezpečení, dluhy neumějí vymoci.
Je sporné i to, nakolik je ustanovení v souladu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o tom, že nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. Důvodová zpráva k tomu sice uvádí, že trestán bude jen ten, kdo nesplní závazek odvést částky stržené zaměstnancům ze mzdy, nicméně pomíjí tu skutečnost, že stržení je účetní operace a že do doby, než jsou částky převedeny na účet pojišťovny, náleží zaměstnavateli, nikoli zaměstnanci. Navíc nepočítá se skutečností - v praxi běžnou -, že zaměstnavatel má na účtě prostředky pouze na výplatu čistých mezd, protože na účet nedošly platby od jeho dlužníků.
Pachatelem je plátce pojistného nebo daně, který nesplní zákonnou povinnost odvést pojistné nebo daň za jiného, to znamená, že pachatelem tohoto trestného činu může být jen osoba, která je zaměstnavatelem, lhostejno zda fyzická nebo právnická. V případě právnické osoby odpovídá s ohledem na ustanovení § 90 odst. 2 statutární orgán, popř. pracovník, který je pověřen vedením agendy spojené s pojistným.
Už z toho je vidět, že ustanovení svým způsobem zvýhodňuje subjekty, které podnikají, aniž by někoho zaměstnávaly, tedy tzv. jedou na švarcsystém, který se rozhodně nepodařilo vymýtit, podnikají jako by ve sdružení s jinými osobami apod. Dlužník pojistného, které neodvede sám za sebe, stejně jako dlužník daně, kterou neodvede sám za sebe, totiž podle uvedeného ustanovení trestný není. Nastoluje to otázku ústavní rovnosti hospodářských subjektů.
Další problém, který zde nastává, je problém terminologický. Zákony upravující odvádění sražených částek nejsou terminologicky jednotné. Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění jako plátce uvádí jak zaměstnavatele, tak zaměstnance.
Z ustanovení § 9 cit. zákona pak vyplývá, že pojistné na zdravotní pojištění hradí z jedné třetiny zaměstnanec, ze dvou třetin zaměstnavatel. Ovšemže třetinu, kterou platí zaměstnanec, je zaměstnavatel povinen strhávat. Bude trestný jen za neodvedení jedné třetiny, jak by vyplývalo z důvodové zprávy?
Gramatický a logický výklad nasvědčuje tomu, že bude odpovědný za celé neodvedené pojistné, třebaže dvě třetiny tvoří jeho vlastní závazek, nikoli závazek zaměstnance. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti hovoří o poplatnících, mezi které zahrnuje rovněž zaměstnavatele. § 8 tohoto zákona uvádí, že organizace je povinna odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec, a dluh na této platbě bude vstupovat do skutkové podstaty.
Posledním zákonem, který stanoví zaměstnavatelům povinnost platit za zaměstnance, je zákon č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu fyzických a právnických osob. Tento zákon rozlišuje plátce jako toho, kdo daň skutečně odvádí, a poplatníka, jímž je v případě záloh na daň z příjmu skutečně zaměstnanec.
"Větším rozsahem" neplnění zákonné povinnosti se rozumí částka nejméně 40 000 Kč. Vychází se tu z pravidla, že rozsah se hodnotí způsobem jako výše škody podle ustanovení § 89 odst. 14 tr. zák.
Částky za jednotlivé platby se ovšem sčítají, počítá se celkový dluh zaměstnavatele.
Je třeba upozornit, že přinejmenším orgány sociálního zabezpečení jsou orgány státní. Stejně tak správci daně. V okamžiku, kdy dlužné pojistné nebo dlužné zálohy na daň dosáhnou "většího rozsahu", je povinností státního orgánu neprodleně podat oznámení. Jde o zákonnou povinnost uvedenou v § 8 odst. 1 tr. ř.
S ohledem na desítky tisíc dlužníků, kteří uvedené dávky neplatí, lze - při splnění příslušné povinnosti oznámit trestný čin - očekávat enormní nápad této trestné činnosti. Trestní oznámení by měla napadnout již koncem ledna, neboť jakékoli zpoždění povinné platby je již trestný čin. Nebo se bude jako dosud postupovat výběrově, budou se oznamovat jen takoví dlužníci, na jejichž postihu bude největší zájem.
V obou případech však dojde k podrytí autority trestního zákona, neboť při nepodání oznámení zjevná a snadno dokazatelná trestná činnost zůstane nepotrestána, při zaplavení policie odhadem dvou set tisíc oznámení nebude fyzicky možné je včas vyřídit a důsledek bude stejný.
Zvláštní ustanovení o účinné lítosti bylo v podstatě převzato z ustanovení § 214 tr. zák. o účinné lítosti při dlužném výživném.
Díky tomu ovšem nedopadá na uvedenou problematiku zcela přesně "Svou povinnost dodatečně splnil" se jistě vztahuje i na případy, kdy bude stíhána osoba, která zastupovala dlužníka-právnickou osobu. Pak nepochybně bude účinná lítost dána i tehdy, jestliže dluh uhradí příslušná osoba právnická.
Složitější bude výklad toho, zda podmínky účinné lítostí budou splněny i tehdy, jestliže si adresát příslušné dlužné částky částku započte na něco jiného. Z ustanovení § 15 odst. 2 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, vyplývá, že dlužník je povinen splácet v tomto pořadí: pokuty, penále, přirážka k pojistnému a nejstarší dlužné pojistné. Je-li platba určena jinak, pojišťovna je oprávněna určit pořadí sama.
Obdobná ustanovení obsahuje i zákon o pojistném na sociální zabezpečení. Zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. v ustanovení § 59 vyžaduje, aby plátce určil, na jakou daň je platba určena.
Z logiky věcí vyplývá, že podmínky účinné lítosti nastanou i tehdy, když plátce určí platbu na dlužnou povinnou platbu a adresát ji započte na penále nebo jinou dlužnou platbu.
Pro zvýšení právní jistoty to však mělo být v zákoně uvedeno.
Lze doporučit, aby podnikatelé po 1. 1. 1998, pokud dluží na uvedených platbách, posílali platby s určením na úhradu právě aktuálního pojistného. Tím se - snad - mohou trestní odpovědnosti vyhnout. Jinak by museli splatit celý dosavadní dluh najednou.

JUDr. Jiří Teryngel, advokát