Čistá inflace je v pozornosti měnové politiky ČNB

Inflační zpráva České národní banky bude pravděpodobně publikována každé čtvrtletí

Čistá inflace je v pozornosti měnové politiky ČNB

* Bankovní rada ČNB přijala v závěru minulého roku novou strategii měnové politiky - přímé cílení na inflaci. Záměrem tohoto příspěvku je vysvětlit, proč k této změně došlo a jaký je její smysl, jaký cíl byl stanoven a jak bude dosahován.
Zákon ukládá ČNB zabezpečovat stabilitu české měny. Z tohoto hlediska k žádné změně nedošlo. ČNB i v minulých letech tento cíl sledovala. Ze známých důvodů však inflační tlaky v minulém roce zesílily a ohrožují pokračováni procesu snižování inflace v příštích letech.

V čem se změní měnová politika ČNB

Měnová politika ČNB má v boji s inflací čelné místo a je samozřejmě žádoucí, aby byla prováděna co nejefektivnější strategií. Centrální banky uplatňují různé strategie podle místních podmínek a zkušeností. Například centrální banka Spolkové republiky Německo staví svou měnovou politiku na ovlivňování peněžní zásoby (množství peněz v ekonomice), která má podle jejího názoru silný vliv na domácí inflaci. Vedle toho Rakouská národní banka prováděla dlouhá léta politiku kursového závěsu (pevná vazba rakouského šilinku na německou marku, tedy měnu s velmi nízkou inflací), která více odpovídá podmínkám malé, otevřené ekonomiky, kterou rakouská ekonomika nesporně je.
V poslední době získala mezinárodně velkou popularitu a dobré výsledky strategie přímého cílení na inflaci. Na rozdíl od předchozích neobsahuje tato strategie žádnou meziveličinu, ale cíl v inflaci je stanoven přímo (ve výše uvedených příkladech byly těmito meziveličinami peněžní zásoba, resp. kurs, které se centrální banka snaží stabilizovat na úrovni, která zajišťuje požadovanou úroveň inflace). Mezi hlavními důvody popularity a účinnosti této strategie je její jednoduchost, přehlednost. Umožňuje široké veřejnosti určit pravděpodobnou politiku centrální banky a současně jí umožňuje provádět kontrolu, zda centrální banka provádí politiku správně.
Určitou komplikací této strategie je však to, že měnová politika centrální banky nemůže eliminovat (a někdy to není ani žádoucí) všechny cenové pohyby, a proto je nutné stanovit inflační cíl vůči úžeji definovanému cenovému indexu. Kromě toho nástroje měnové politiky působí zpravidla v delším období (odhaduje se, že reakce na změnu měnové politiky se může plně projevit až po jednom roce), proto je nutné stanovit inflační cíl na několik let dopředu.
Úspěšnost a efektivnost této strategie závisejí do značné míry na schopnosti centrální banky ovlivnit inflační očekávání. To vyžaduje vysvětlit spojitost celkové inflace s tímto specifickým inflačním cílem pojmenovaným, v našem případě čistá inflace, a zejména spojitost opatření měnové politiky se zajišťováním především dlouhodobého inflačního cíle (v našem případě na rok 2000) široké veřejnosti a samozřejmě provádět politiku, která tento cíl zajistí. Změna inflačních očekávání přispívá ke snížení inflace. Jakmile se veřejnost přesvědčí, že politika centrální banky povede nakonec ke snížení inflace (a přizpůsobí tomu své chování), celkové náklady dezinflační strategie se mohou i výrazně snížit (tržní úrokové sazby mohou klesnout).
V minulém roce se ekonomická situace vyvinula tak, že bylo nutné uvolnit pohyb kursu, a tím zcela pominul dřívější pozitivní vliv pevného kursu na vývoj domácích cen. Stavět měnovou politiku jen na ovlivňování peněžní zásoby bylo sice možné, ale z řady důvodů problematické. Jak ukázaly minulé roky, vztah inflace a peněžní zásoby je v našich podmínkách poměrně volný, prosazující se se značným časovým odstupem. Pro veřejnost je toto schéma méně srozumitelné. Navíc je v poslední době tento koncept opouštěn jako málo spolehlivý a i v minulosti byl zřídka použit v podmínkách malé, otevřené ekonomiky. V našich současných podmínkách byl tento výběr poměrně omezený a jeho výsledkem byl přechod na strategii přímého cílení na inflaci.
Zdroje inflačních tlaků v naší ekonomice mají své kořeny v narušené makroekonomické rovnováze a jejich odstranění vyžaduje společné úsilí všech hospodářských politik nejen měnové (zejména fiskální, ale také politik strukturálních a posílení slabých míst institucionálního a legislativního rámce). Podpora, která bude dána měnové politice ČNB při eliminaci inflačních tlaků ze strany ostatních politik, bude rozhodujícím způsobem ovlivňovat náklady procesu dalšího snižování inflace (výši úrokových sazeb) a jeho rychlost (zmenšování rozdílu mezi inflací u nás a v zahraničí).

Jaký cíl byl stanoven

Přímý cíl v inflaci představuje závazek ČNB dosáhnout snížení čisté inflace koncem roku 2000 na 4,5 I 1 procento. Cíl je stanoven v podobě čisté inflace (to je ta složka inflace, kterou může centrální banka ovlivnit svojí politikou). Jedná se o index spotřebitelských cen vypočítaný na základě koše zboží a služeb, z něhož jsou vyloučeny položky, které jsou administrativně regulovány. Pokud dojde ke změně nepřímých daní, bude index čisté inflace očišťován i o tento vliv. Propočet a publikaci čisté inflace bude zajišťovat ČSÚ, vedle dalších běžně publikovaných cenových indexů ČSÚ zveřejní i detailní informace o výpočtu čisté inflace.
Důvodem výběru čisté inflace je to, že v našich podmínkách dosud nebyl dokončen proces nápravy cenových relací. Podíl těchto cenových úprav (administrativně řízených cen) v celkové inflaci je značný, např. v roce 1997 činil přibližně 45 procent celkového zvýšení spotřebitelských cen, a tento proces bude ještě nějakou dobu s postupně sníženou intenzitou pokračovat. Do budoucna budou spotřebitelské ceny ovlivněny i nutnou harmonizací sazeb domácích spotřebních daní a daně z přidané hodnoty se sazbami v EU.
Dopadům do cen z těchto důvodů se nevyhneme. Přímé dopady nejsou ovlivnitelné měnovou politikou. Úkolem ČNB je v tomto případě minimalizovat jejich sekundární dopady do čisté inflace, a tím "vrátit" celkovou inflaci rychle na její sestupnou dráhu. Tak, jak budou tyto vlivy odeznívat, bude postupně docházet ke konvergenci indexu čisté inflace a celkové inflace. Proto je čistá inflace vhodným současným vodítkem pro měnovou politiku zaměřenou dlouhodobě.
Při vyhlašování inflačního cíle je nezbytná přesná definice obsahu, která by byla pro odbornou i laickou veřejnost srozumitelná a jednoznačná. Je to důležité, aby nedocházelo k zaměňování pojmů (cenových indexů), kterých existuje a je publikována celá řada, které ale nejsou cílem měnové politiky ČNB.

Měření inflace

Inflace je statisticky měřena indexem spotřebitelských cen (anglicky - consumer price index - CPI), vyjadřujícím změnu cen "koše" vybraného zboží a služeb, přičemž za cenové reprezentanty jsou vybrány takové druhy zboží a služeb, které se významně podílejí na struktuře spotřeby obyvatelstva (tento spotřebitelský koš tvoří v současné době 754 reprezentantů).
Pro účely výpočtu čisté inflace bude použit stejný koš, z kterého budou vyloučeny regulované ceny tvořící asi 18 procent váhy v celkovém koši (které se člení na maximální centrálně a místně stanovené ceny, věcně usměrňované ceny a administrativně stanovené poplatky). Centrálně regulované ceny (v rámci regulovaných cen činí přibližně 37 procent) zahrnují především ceny elektrické energie, plynu, tepelné energie, nájemné a ceny ve zdravotnictví. Ceny regulované na místní úrovni (v rámci regulovaných cen činí asi čtyři procenta) se týkají především městské dopravy. Položky s věcně usměrňovanými cenami jsou reprezentovány zejména s některými službami spojenými s bydlením (vodné a stočné, odvoz odpadků, energie pro domácnosti, nájemné), autobusovou dopravou a poštovními službami (asi 32 procent váhy regulovaných cen). Zbývajících přibližně 27 procent váhy regulovaných cen představují poplatky, nejvýznamnější vliv má nemocenské pojištění. Tyto vyloučené položky budou každoročně upřesňovány podle toho, jak bude docházet k deregulaci.
Index čisté inflace bude také očisťován o dopady zvýšení nepřímých daní. V tomto roce se to týká tabáku, alkoholu a benzínu (zvýšení spotřební daně provedené k 1. 1. 1998) a uhlí a palivového dříví (zvýšení DPH z 5 procent na 22 procent ke stejnému datu).
CPI je statisticky dokumentován na vývoji cen ve vztahu k různým základnám (konec předchozího roku, stejné období předchozího roku, předchozí měsíc apod.). Vedle toho je používán ukazatel roční průměrné míry inflace, který představuje aritmetický průměr měsíčních indexů spotřebitelských cen statisticky zjišťovaných proti stejnému období minulého roku. Index čisté inflace bude ČSÚ publikován ve vztahu k předcházejícímu měsíci, ke stejnému období předcházejícího roku a ke konci roku 1997.
Cíl ČNB v čisté inflaci je stanoven jako změna v prosinci příslušného roku proti stejnému období předchozího roku. Pro srovnání: V prosinci 1997 dosáhla čistá inflace hodnoty 6,8 procenta, pro konec letošního roku předpokládáme hodnotu mezi 5,5 až 6,5 procenta, cíl pro rok 2000 je, jak bylo již uvedeno, 4,5 I 1 procento.
Na základě cílů v čisté inflaci a současných informací o úpravách regulovaných cen odhaduje ČNB v tomto roce meziroční růst spotřebitelských cen asi na 8,5 procenta a průměrnou míru inflace 9,6 procenta.

Jak bude cíle v čisté inflaci dosahováno

ČNB bude soustavně analyzovat inflační vývoj z celé řady pohledů v cenové oblasti samé, ale i podle vývoje dalších ukazatelů, indikátorů budoucí inflace a postupně budovaného modelu pro predikci inflace. Cílem analýz bude opakované zpracovávání dlouhodobé inflační prognózy a posouzení, zda takto odhadnutá inflace odpovídá stanovenému inflačnímu cíli. Pokud inflační prognóza ukáže na odchylku čisté inflace od cílené inflace (koridoru), upraví ČNB svou měnovou politiku (zpravidla úrokovou politiku).
Informace o hodnocení vývoje a zajišťování plnění inflačního cíle v uplynulém období budou souhrnně obsaženy v Inflační zprávě, kterou bude ČNB pravidelně publikovat (pravděpodobně čtvrtletně). První Inflační zpráva bude publikována koncem druhého čtvrtletí. Nové strategii měnové politiky budou přizpůsobeny i již publikované zprávy a bulletiny.

Jiří Pospíšil,
člen bankovní rady ČNB