Historické prameny naznačují možnost manipulace výsledků

Nedokončený předvolební výzkum v lednu 1948

* Je tomu právě padesát let, co byla přerušena úspěšná činnost prvého českého Ústavu pro výzkum veřejného mínění (ÚVVM) při Ministerstvu informací Československé republiky.
Velkého uznání si ústav dobyl již na jaře 1946 za relativně velmi přesnou předpověď volebních výsledků: Demoskopický průzkum, realizovaný na území Čech, Moravy a Slezska se lišil od skutečnosti u jednotlivých stran Národní fronty maximálně o 1,2 %.
Není tedy divu, že ústav na leden 1948 znovu připravil první ze tří plánovaných předvolebních průzkumů, samozřejmě jako v roce 1946 pro všechny čtyři politické strany včetně odhadu, kolik voličů použije bílý lístek, čili nebude volit nikoho. Došlých tisíc vyplněných dotazníků bylo však jen zakódováno a v tehdy vzrušené době byly z moci úřední zabaveny, aniž došlo ke strojní sumarizaci výsledků. Veškerá dokumentace byla pak zničena a ústav byl postupně "reorganizován" a v roce 1950 definitivně zrušen. Výzkumní pracovníci sami neušli perzekuci.
Zakladatel naší demoskopie a hlavní teoretik i praktik ústavu, Čeněk Adamec, který bohužel koncem roku 1997 zemřel, podal o předvolebním průzkumu ve svém studijním materiálu Počátky výzkumu veřejného mínění v českých zemích (ÚSD 1996) toto svědectví: "Z průvodních dopisů tazatelů o dotazování i z kontroly a kódování došlých dotazníků získali pracovníci ústavu představu o neúspěchu komunistů v květnových volbách." (Připomeňme, že si KSČ vytyčila úkol získat většinu národa.)
Č. Adamec a B. Pospíšil žádali svého vedoucího P. Konečného, přednostu prvního oddělení ministerstva, "odpovědného stranického činitele", aby s výsledky průzkumu byly seznámeny všechny politické strany. Ten s tím sice souhlasil, ale nepodnikl nic. Proto Adamec a Pospíšil navrhli pracovníkům sekretariátu Československé sociální demokracie, aby v Národní frontě požádali o poskytnutí výsledků veřejnosti. Dále Č. Adamec (na str. 44) uvádí:
"Nedlouho potom došlo k tomuto vývoji: Petr Konečný, doprovázený jiným pracovníkem prvního odboru, přišel do naší místnosti. Zeptal se, kde jsou dotazníky uloženy. Skříň zalepil páskami, které orazítkoval. Téhož dne se dostavili dva jiní nám neznámí muži, kteří skříně otevřeli a dotazníky odnesli. Do naší místnosti pak dolehla špatná zpráva, že v sekretariátu přednosty odboru někdo dotazníky čárkuje, tj. ručně zpracovává."
Vyčárkované odpovědi měl tedy k dispozici nejen P. Konečný, ale i ministr Václav Kopecký.
Č. Adamec pak pokračuje: "Americký novinář D. A. Schmidt přijel do Prahy na počátku dubna 1948, tedy nedlouho po únorových událostech, a ubytoval se s manželkou v hotelu Esplanade. Chodil po Praze, studoval současné poměry i historii země, pozoroval a mluvil s lidmi. Byl ve styku s pracovníky amerického velvyslanectví i s českými novináři. Jeho přítomnost neunikla pozornosti policie, a tak se ani nedivil, když "dostal radu", aby neprodleně opustil Československo."
Ve studiu našich poměrů pokračoval v zahraničí. Mezi těmi, kteří mu poskytli informace, uvádí Huberta Ripku, Ladislava Feierabenda, Ivo Ducháčka a další.
V roce 1952 vyšla jeho kniha Anatomy of a Satellite (Boston, Little-Brown 1952). V jedné z kapitol napsal: "Přesvědčivý doklad toho, jak se vyvíjelo veřejné mínění, poskytl v lednu 1948 výzkum veřejného mínění Gallupova typu, uskutečněný Ústavem pro výzkum veřejného mínění při ministerstvu informací. Výsledky považované za tajné prosákly navenek. Prozrazovaly, že komunisté, kteří dostali v roce 1946 (ovšem v celém Československu, nejen v historických zemích, pozn. J. B.) 38 procent hlasů, by nyní mohli počítat jen s 28 procenty. Byla to hořká informace pro komunisty. Co by se stalo s Gottwaldovým chvástáním, že získají 51 procent hlasů? A nadto, jak by mohl být vykonán Stalinův rozkaz udržet Československo v řadě, kdyby komunistická strana utrpěla ve volbách vážnou porážku?... Čeští komunističtí vůdcové si až do té doby představovali, že proudy strachu a oportunismu je skutečně vynesou k absolutní většině v nadcházejících volbách a byli překvapeni tvrdohlavou reakcí veřejného mínění. Pravděpodobně až po tomto výzkumu se rozhodli, že musí ihned skoncovat s tímto nesmyslem demokratického postupu."
Žádná dokumentace z výzkumu se nedochovala a nežijí ani výzkumní pracovníci ÚVVM, pro které bylo zabavení dotazníků velkým otřesem; již před 25. únorem si uvědomili, že tu dochází k potlačení demokracie. Jak známo, při "volbách" 30. května 1948 vykázala KSČ s jednotnou kandidátkou 89,25 % odevzdaných hlasů pro NF. Můžeme-li ovšem na toto číslo spoléhat. Výsledky totiž ověřovali tajemníci KSČ, kteří byli motivováni hlásit ze své oblasti výsledky co nejlepší. Ať již získal americký novinář výše uvedený výsledek jakkoli, má jeho tvrzení racionální jádro, je velmi pravděpodobné.
Rostoucí politická aktivita a tlak KSČ nesly sice již v lednu 1948 mnohé plody, zvláště v mocenské oblasti, ale současně vyvolávaly za dosud existující demokratické republiky v čele s Edvardem Benešem a při svobodě slova nedůvěru a odpor větší části veřejnosti. Škoda že nekomunističtí politici podcenili akceschopnost KSČ i vliv SSSR a nedokázali se proti rostoucím projevům totality jednotně a účinněji bránit.

Josef Bečvář,
pracovník ÚVVM v důchodu