Eduard Ševardnadze stále v ohrožení

Nepokoje v Zugdidi jsou pouhým symbolem narůstajícího zápasu o moc v Gruzii

Eduard Ševardnadze stále v ohrožení

* Nedělní přestřelka, při níž došlo v Zugdidi k obětem na životech, dokazuje polarizaci politických sil, jež usilují v Gruzii o uchopení moci. Gruzie by se mohla stát významným partnerem pro Rusko, Západ i Turecko. Klíčovou postavou její transformace a ekonomického růstu je současný prezident Eduard Ševardnadze.
Když byl posledního březnového dne zabit v západogruzinském Zugdidi při přestřelce s příslušníky gruzinských bezpečnostních sil kontroverzní terorista a únosce Goča Esebua, vynořila se na povrch opět špička neklidného ledovce, který nyní ohrožuje nejen Gruzii samu, ale i celý kavkazský region.
Esebua proslul letos v březnu tím, že se svými spolubojovníky unesl čtyři pozorovatele OSN, mezi nimiž byl i český důstojník Jaroslav Kulíšek. Požadoval tehdy jako zapřisáhlý přívrženec svrženého a v roce 1994 s největší pravděpodobností zavražděného Zviada Gamsachurdii zahájení dialogu mezi opozičními "zviadovci" a prezidentem Gruzie Eduardem Ševardnadzem. Již dříve se však Esebua ne-li jako přímý organizátor, tedy alespoň jako významný účastník podílel na únorovém atentátu na Ševardnadzeho. Atentát na gruzinského lídra tehdy značně ochladil vztahy mezi Moskvou a Tbilisi, neboť i sám Ševardnadze naznačoval, že za útokem na jeho osobu by mohly stát jisté imperiální síly v Rusku.
Moskva však již v polovině března souhlasila, že vydá Gruzii bývalého ministra financí a skalního "zviadovce" Guramna Absandzeho, jenž se měl na únorovém atentátu rovněž podílet. Tbilisi však žádalo navíc na Rusku vydání bývalého šéfa tajné bezpečnosti Igora Giorgadzeho, viněného z atentátu na Ševardnadzeho, uskutečněného již v roce 1995.
Je zřejmé, že život charizmatického Eduarda Ševardnadzeho, jedněmi nenáviděného, jinými pokládaného za příslib příštího rozkvětu Gruzie, je neustále ohrožen, ačkoli právě on je jednak garantem toho, že Západ vnímá Gruzii, v níž by mohla v budoucnosti zřetelněji převládnout prozápadní orientace. motivovaná spíše ekonomicky než politicky. Poté, co nastoupil v roce 1992 na post hlavy gruzinského státu, dokázal Ševardnadze ozdravit chátrající ekonomiku země, jež za sovětských a později i "perestrojkových" dob představovala jistou "výkladní skříň" jak v ekonomickém, tak i v kulturním smyslu. Tehdy to však byly "vstřícné" vztahy s Moskvou, jež umožnily Gruzii posílit ekonomiku, zastavit hyperinflaci (ta činila v roce 1994 7500 procent) a učinit zemi zajímavou pro nové Rusko i pro Západ včetně Turecka.
Rusko ve hře prohrává, neboť nedokáže "pacifikovat" separatistické Abcházce, zainteresované na zhoršení vztahů mezi Moskvou a Tbilisi, neboť to dodává zdání legitimity jejich snaze o odštěpení. To zase posiluje pozice "zviadistů", pro něž je Ševardnadzeho politická vize, přesahující rámec kavkazského, euroasijského regionu, trnem v oku, neboť jejich heslem je omezený nacionalismus. Oběti střelby při pohřbu Esebu dokazují nesmiřitelnost obou přístupů k moci a naznačují, že zápas o budoucnost Gruzie trvá.

Dimitrij Běloševský