Čistá inflace je termín, který se musí vysvětlovat i ekonomům

Čistá inflace je termín, který se musí vysvětlovat i ekonomům

* Stanovením inflačního cíle a zavedením nového pojmu čistá inflace přišla ČNB s novými pravidly hry pro makroekonomické prostředí.
Cílená inflace má být podle centrální banky jakýmsi pevným makroekonomickým bodem, který má nahradit bývalou "kotvu" naší ekonomiky, a to loni zrušený pevný kurs koruny. Na rozdíl od inflačního cílení, které už bylo ve vyspělých ekonomikách úspěšně vyzkoušeno, vyvolává zavedení tzv. čisté inflace řadu pochybností.
Centrální banka chtěla přivést na svět ukazatel, který by měl přímou závislost na makroekonomickém vývoji a měnových instrumentech. Potřebovala vyloučit deregulační vlivy, které jsou závislé na politických rozhodnutích vlády. Chtěla mít transparentní ukazatel, na kterém by bylo možné sledovat účinnost měnových nástrojů. Zavedla proto na tři roky tzv. čistou inflaci, která rozštěpila index spotřebitelských cen na dvě části a to zhruba na 80 a 20 %. Oněch 20 % jsou položky podléhající regulaci, jako např. energie a nájemné.
Oba indexy mají samostatný život a v tom je jejich novost. Čistá inflace není totožná s jádrovou inflací, která je ve vyspělých ekonomikách používána. Jádrová inflace neštěpí index na dvě samostatné části, ale při jejím výpočtu se používá rozkladu indexu. Jádrová inflace pracuje s celým indexem a jenom v něm sleduje jednotlivé vlivy. Rozloží z té dynamiky, kolik připadá na ten či onen vliv. U čisté inflace jde o dvě samostatné, odlišné dynamiky. Spotřební koš čisté i jádrové inflace je vlastně stejný. Jde o shodné cenové reprezentanty, které se dělí na regulované a na ovlivňované trhem. Rozdíl je v tom, jak se s nimi zachází. Při výpočtu čisté inflace se počítá s neúplným košem, protože regulované položky jsou vyloučeny a počítají se zvlášť. Při výpočtu jádrové inflace se vychází z kompletního indexu, ale je rozkládán vliv deregulací. K jádrové inflaci patří také sezónní očisťování, přesně podle mezinárodních standardů. Při výpočtu jádrové inflace se nemůže stát, že by se vyvíjela úplně jinak, než je rámec celkové inflace. U tzv. čisté inflace to ale možné je.
Jak HN řekl vrchní ředitel ČSÚ Kamil Kudlák, největší problém tzv. čisté inflace je v tom, že aniž dojde k administrativním zásahům, tak vývoj čisté a celkové inflace je odlišný, protože jde o pohyb v rámci dvou samostatných indexů. Podle Kudláka by bývalo asi vhodnější, kdyby se pracovalo s jádrovou inflací. Ta pracuje s celým indexem a sleduje v něm jednotlivé vlivy. Ukazatel, kterým je čistá inflace, podle ČSÚ ve světě nemá obdobu. Zahraniční statistikové tam pracují metodou rozkladu samotného indexu, tedy jako u jádrové inflace.
Protože ve vyspělých ekonomikách už neexistují cenové regulace, při výpočtu jádrové inflace se například v USA vylučují dotované potraviny, jako položka, která má zvláštní stabilizační charakter. Vliv trhu se nejvíce projeví u průmyslového zboží. Jak potvrdil HN Kamil Kudlák, ve světě je běžné, že jsou některé skupiny vylučovány. Pracuje se však s rozklady a sezónním očistěním jako při výpočtu naší jádrové inflace. Nikde však nedochází ke štěpení indexu na dvě části. Proto podle Kudláka musejí pracovníci ČSÚ nový ukazatel, se kterým přišla ČNB, vysvětlovat zahraničním, ale i českým ekonomům.
Pracovníci ČSÚ říkají, že zvolení výpočtu nového ukazatele i názvu - tzv.čistá inflace - nebylo příliš šťastné, protože se dalo pracovat se zavedeným pojmem jádrové inflace. Najdou se však i ekonomové, kteří ho považují za metodický omyl. Jak však pro HN uvedl mluvčí M. Švehla, centrální banka chtěla mít index spotřebitelských cen transparentně rozdělen na část, kterou může měnovými nástroji ovlivnit a kterou nikoliv. Zdá se, že příznivce má tzv. čistá inflace zatím jen u autorské instituce - u České národní banky.

Zdena Balcerová