Čistá inflace je termín, který by i ekonomové měli chápat

Čistá inflace je termín, který by i ekonomové měli chápat

* Článek Zdeny Balcerové uveřejněný v HN z 10. dubna 1998 správně popisuje důvody, které vedly ČNB k zavedení nového indexu takzvané čisté inflace. Název však není důležitý, přesto že to je to jediné, co může dělat ekonomům potíže, protože se s tímto pojmem nikde v literatuře nesetkali.
Ve světě běžný název jádrová inflace však již používá ČSÚ, a jelikož se jedná o dvě různě interpretovaná čísla (a v tom je, jak správně podotýká autorka, jediná odlišnost), byl zvolen jiný název.
Problém je, že ekonomové se nemohou shodnout, co je to vlastně jádrová inflace, a proto je obtížné ji matematicky definovat a následně měřit. Přístup ČNB je odlišný v interpretaci jádrové inflace od přístupu používaného ČSÚ. Nejde však v žádném případě o přístup nekonzistentní. Spotřebitelský koš je rozdělen do dvou skupin, které sice mají každá svůj (a navzájem odlišný) vývoj, jejich vážený průměr však dává celkovou inflaci. Skupinu, ze které se vypočítává index čisté inflace, tvoří položky spotřebitelského koše, jejichž cena se tvoří tržně na základě poptávky, nabídky a celkového ekonomického prostředí. Zbylé položky jsou shrnuty ve (zjednodušeně řečeno) skupině regulovaných položek. Inflace v této skupině je buď velice nízká až nulová v měsících, kdy nedochází k centrální deregulaci, a naopak extrémně vysoká v období uvolňování regulovaných cen. Tato skupina není pro centrální banku (ale nejen pro ni) zajímavá, protože neodráží to, co se v ekonomice skutečně děje.
Lze souhlasit s názorem ČSÚ, že jádrová inflace by měla být rovna celkové inflaci, pokud nedochází k administrativním zásahům. Fatální omyl je však v domněnce, že k takovýmto zásahům dochází pouze v období cenové deregulace. K těmto zásahům totiž dochází průběžně a docházet bude do té doby, než bude zrušena cenová regulace poslední položky spotřebitelského koše. I nulový nárůst ceny energií a telefonního hovoru v období mezi dvěma deregulacemi je důsledkem administrativního zásahu. Teprve po zrušení všech administrativních opatření, týkajících se netržního stanovení cen, bude jádrová inflace ČSÚ vystihovat tu skutečnost, která je od ní očekávána. Zatím však, díky své konstrukci, podhodnocuje skutečnou jádrovou inflaci, neboť tvrdí, že inflační jádro v dosud regulovaných položkách je rovno nule, s čímž by asi nesouhlasili ani neekonomové.
Na druhé straně čistá inflace vychází z předpokladu, že položky v uvažované skupině jsou dobrými indikátory inflačního jádra a že stejné jádro by bylo obsaženo i v regulovaných položkách nebýt administrativního omezení jejich cen. Přibližně tak odpovídá na otázku, jaká by dnes byla inflace, kdybychom neměli administrativně regulované ceny. Rozhodně není pravda, že se čistá inflace vyvíjí úplně jinak než celková inflace. Pouze v období uvolňování cen je nižší než celková inflace, neboť toto uvolňování zahrnuje pouze v rozsahu průměrné inflace ve skupině neregulovaných položek. V mezidobí je naopak ze stejného důvodu mírně vyšší.
Jestliže v USA mají dotované potraviny a vylučují je ze spotřebního koše pro výpočet jádrové inflace (protože inflace v této skupině je díky dotacím asi nižší než u ostatního zboží) a dělají to popisovaným způsobem, výsledkem musí být paradoxně nižší jádrová inflace než při zahrnutí potravin. Běžné je vylučování potravin při výpočtu jádrové inflace i z jiných důvodů. Ceny potravin totiž obsahují největší sezónní vlivy, vlivy počasí a další vlivy, které nesouvisejí s ekonomickým prostředím na trhu. Pokud však nechceme tvrdit, že potraviny neobsahují inflační jádro (a tedy nereagují na ekonomické podněty), jejich zahrnutí do koše pro výpočet jádrové inflace s nulovým nárůstem tuto inflaci zkresluje směrem dolů.

Jan Hošek, ČNB