Odvolání má mít všechny náležitosti

Znalost zásad opravného daňového řízení může být i obranou proti správci daně

Odvolání má mít všechny náležitosti

* Každý, kdo se chce účinně bránit proti nesprávným rozhodnutím nebo postupům správce daně, by měl zvládnout základní orientaci v zásadách opravného řízení.
Protože v určitých případech opravného řízení může správce daně postupovat i podle správního řádu (např. při ukládání pokuty za porušení zákona o účetnictví), je důležité rozlišovat, zda se jedná o řízení daňové nebo o řízení správní.
Daňové řízení, kterým se dnes budeme zabývat, je upraveno zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon rozlišuje opravné prostředky řádné a mimořádné. Odvolání, které je nejběžnějším opravným prostředkem, patří společně s reklamací, stížností a námitkou do skupiny řádných opravných prostředků. Zaměříme se proto na tuto skupinu opravných prostředků.
Povinnosti daňových subjektů mohou vyplývat přímo z daňových zákonů nebo mohou být ukládány individuálně správcem daně. Ten může ukládat povinnosti i dalším osobám, které se daňového řízení účastní. Činí tak vždy písemným rozhodnutím, které může mít také formu platebního výměru nebo výzvy. Rozhodnutí musí obsahovat poučení o možnosti a způsobu uplatnění opravných prostředků, ze kterého by mělo být zřejmé, zda a jaké opravné prostředky jsou přípustné, jakou mají mít formu, komu se mají adresovat, jaké jsou lhůty pro jejich uplatnění a zda mají nebo nemají odkladný účinek. Řádné opravné prostředky lze uplatňovat pouze proti rozhodnutím, která dosud nenabyla právní moci.
Úkony správce daně v daňovém řízení nemusí mít vždy formu rozhodnutí. Jak se bránit v těchto případech? Příkladem může být nesprávný postup správce daně při daňovém řízení nebo nesprávně sražená daň plátcem. V těchto případech zákon vyžaduje jiný druh opravného prostředku, než kterým je odvolání. Podle konkrétní situace je proto nutné volit také odpovídající druh opravného prostředku.

Námitka, reklamace, stížnost

Námitka je opravný prostředek, který může uplatnit daňový subjekt při vymáhacím nebo zajišťovacím řízení, pokud nesouhlasí s některým z úkonů správce daně. Daňový subjekt musí námitku uplatnit do třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dověděl, u správce daně, který jej provedl. Ten námitku posoudí a vydá rozhodnutí s odůvodněním, proti kterému se nelze odvolat. Podání námitky nemá odkladný účinek pro řízení, kterého se týká.
Reklamace se uplatňuje při nesprávném postupu správce daně při placení a evidenci daně. Takovým případem může být chybné zaúčtování úhrady daně správcem, nesprávné použití úhrady daně k jinému účelu nebo na jinou daň apod. Poplatníci se někdy odvolávají proti upozornění na daňový nedoplatek. Upozornění má pouze informativní charakter a není rozhodnutím, proto se proti němu nelze odvolat. V tomto případě zákon umožňuje pouze reklamaci. Postup při jejím uplatnění a vyřízení je obdobný jako v případě námitky.
Stížnost se uplatňuje proti nesprávně sražené dani plátcem u správce daně. Stížnosti musí předcházet žádost poplatníka o vysvětlení postupu, kterou zašle plátci daně nejpozději do šedesáti dnů po provedení srážky. Ten má na odpověď a případnou nápravu třicetidenní lhůtu. Pokud nesouhlasí poplatník s postupem plátce ani poté, může na jeho postup podat stížnost u správce daně, v jehož obvodu má plátce sídlo nebo bydliště, nejpozději do třiceti dnů po doručení odpovědi na žádost. Správce daně ve věci vydá rozhodnutí a vyrozumí o něm poplatníka i plátce daně. Po doručení rozhodnutí se mohou obě strany ve třicetidenní lhůtě odvolat.

Postup při odvolání

Odvolání lze podat proti rozhodnutí správce daně, kterým je stanoven základ daně a daň, nebo proti jiným rozhodnutím, kde to zákon nevylučuje. Nejčastěji odvolání směřují proti platebním výměrům. Odvolání se podává u toho správce daně, který rozhodnutí vydal. Zákon umožňuje vedle písemné formy i formu ústní, kdy odvolatel odvolání nadiktuje správci do protokolu. Pro podání odvolání bývá obvykle stanovena třicetidenní lhůta, do které se počítají i dny pracovního volna a pracovního klidu.
Zákon vyžaduje, aby byl v odvolání uveden přesný název správce daně, přesné označení odvolatele a číslo jednací nebo jiná identifikace napadeného rozhodnutí. Tyto náležitosti jsou natolik zřejmé, že většinou nescházejí. Velmi často ale chybějí další nezbytné náležitosti odvolání - není uveden rozpor s právními předpisy či skutkovým stavem nebo jiné důvody osvědčující nesprávnost nebo nezákonnost rozhodnutí, schází návrh důkazních prostředků k uvedeným tvrzením (pokud není namítán pouze rozpor s právními předpisy) a nezřídka schází i návrh změn rozhodnutí, případně návrh jeho zrušení.
Nemá-li odvolání všechny předepsané náležitosti, není možné jeho řádné vyřízení. Odvolání má smysl pouze tehdy, když může odvolatel poukázat na konkrétní ustanovení zákona, která správce daně v daňovém řízení porušil, nebo může prokázat, že skutečnost je odlišná od té, ze které správce daně při daňovém řízení vycházel, a pro svá tvrzení má důkazy. Musí si ujasnit, čeho chce odvoláním dosáhnout, a svůj návrh musí v odvolání jednoznačně formulovat. Nemůže-li tyto náležitosti v odvolání uvést nebo svá tvrzení nemůže prokázat, nemá význam, aby odvolání podával.
Obdrží-li správce daně odvolání, nejprve prověří, zda má všechny zákonem předepsané náležitosti. Není-li tomu tak, pak odvolatele vyzve, aby odvolání doplnil. Ve výzvě uvede, v jakém směru má být odvolání doplněno a stanoví k doplnění přiměřenou lhůtu, ne kratší patnácti dnů. Jsou-li údaje v požadovaném rozsahu a ve lhůtě doplněny, má se za to, že odvolání bylo podáno včas a správně. Správce daně současně zkoumá, zda je odvolání přípustné, zda bylo podáno ve stanovené lhůtě a zda bylo učiněno k tomu příslušnou osobou. Pokud některá z těchto podmínek splněna není, je správce daně povinen odvolací řízení zastavit a odvolatele o tomto rozhodnutí vyrozumět.

Rozhodnutí

O odvolání může správce daně rozhodnout sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti takovému rozhodnutí se již nelze odvolat, není k tomu ani důvod. O odvolání může rozhodnout sám také tehdy, když vyhoví pouze částečně. Proti takovému rozhodnutí je odvolání přípustné. Pokud správce daně neshledá důvody ani k částečnému vyhovění, je povinen odvolání s příslušným spisovým materiálem postoupit nadřízenému orgánu. Ten může odvolací řízení doplnit a přihlédnout i k dalším skutečnostem, které přitom vyjdou najevo. Po přezkoumání v odůvodněných případech rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne. Původní rozhodnutí může změnit i v neprospěch odvolatele. Proti rozhodnutí odvolacího orgánu není další odvolání možné.
Odvolání může být odvolatelem doplňováno a pozměňováno až do doby, než je o něm rozhodnuto. Může být také vzato odvolatelem zpět, a tím okamžikem nabývá napadené rozhodnutí právní moci. Odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou zvláštních případů, kdy to zákon výslovně připouští. Pro jeho vyřízení zákon nestanoví správci daně žádnou závaznou lhůt.

Eduard Škoda,
Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu