Svoboda, nebo anarchie?

Svoboda, nebo anarchie?

Podrobné pitvání (zdánlivého) příkoří, kterého se ze strany policie dostalo (pokojným) účastníkům nedělní akce v centru Prahy, ponechme denním komentářům. Chladná občanova hlava se však zajímá o podstatu: "Jak je to vůbec možné? Co to tu máme za pořádek?"
Takže vedle lítosti nad poraněnou hlavou anarchisty plenícího výkladní skříň je snad také případné připomenout méně atraktivní a na pohled spíše teoretickou stránku věci: Listinu základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku této republiky. Jde o její článek 19: "Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy."
Takže: Ochrana práv a svobod druhých, ochrana veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku... A také ono důležité slovíčko pokojně se shromažďovat. To by chladná občanova hlava bez výhrad přijala. Avšak podmínka, že shromáždění nesmí být vázáno na povolení orgánu veřejné správy (tedy že postačuje pouhé ohlášení), to už ovšem může chladné občanově hlavě poněkud nevyhovovat.
Máme tady především dilema právního státu. V jiné, drastičtější podobě se s ním setkala světová veřejnost před lety při mnichovské letní olympiádě, kdy si blízkovýchodní komando vyřizovalo jistý účet v neprospěch postřílených lidí v olympijské vesnici. Tehdejší kancléř SRN Walter Schell na výtky o nezajištění dostatečné ochrany účastníků olympiády odpověděl: "Svoboda bez bezpečnosti je anarchie. Bezpečnost bez svobody, diktatura."
Úvahy občana nad nedělní akcí by tedy bezpochyby daly přednost bezpečnosti před anarchií. Nezdá se, že by tomu Listina základních práv a svobod bránila.
Václav Vopička