Asi nezbývá nic jiného než Temelín dostavět

Přeměna JETE na jiné zdroje je finančně neúnosně náročná

Asi nezbývá nic jiného než Temelín dostavět

* V posledních dnech vrcholí kampaň proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín (JETE). Do polemiky se zapojili představitelé politické scény. Odborníci ale tvrdí, že koncepce JETE je velmi bezpečná, na druhé straně víc zkušeností s dostavbou ruských jaderných elektráren má Siemens než Westinghouse. Navrhovaná konverze by byla pro naše podmínky finančně neúnosná.
Protože stát vlastní v a. s. ČEZ dvoutřetinový majetkový podíl, byla chyba, že problémům kolem stavby nevěnoval dostatečnou pozornost. Původní koncepce realizovat v lokalitě Temelín reaktory s elektrickým výkonem 4 x 1000 MW byla redukována na 2 x 1000 MW, ale ani to neodradilo laické kruhy od protestů proti jaderné elektrárně. Přitom začátkem roku 1997 byla potřeba elektřiny z jaderných elektráren kryta např. ve Francii 83 % (nyní je v provozu více než 50 jaderných elektráren), v Belgii 57 %, ve Švédsku 52 %, ve Švýcarsku 45 %, v Maďarsku 41 % a v Německu 30 %.

Koncepce

Koncepce západních reaktorových bloků je převážně obdobné koncepce jako reaktory v JETE (tedy tlakovodní reaktory), tj. zcela jiné než v Černobylu. Na rozdíl od JE v Dukovanech, Jaslovských Bohunicích a Mochovcích jsou reaktory v JETE včetně parogenerátorů opatřeny mohutným ochranným krytem, tzv. kontejnmentem. Ve Finsku je v provozu jaderná elektrárna Lovisa sovětské provenience (2x 440 MW) s kontejnmentem.
Nebylo asi nejvýhodnější zapojit v případě JETE do dokončení koncern Westinghouse. Domnívám se, že největší zkušenosti s původními sovětskými jadernými elektrárnami má firma Siemens. Také v elektrárně Lovisa byla modernizace řídicího systému realizována firmou Siemens. Obdobně úspěšně působí tato firma v bulharské elektrárně Kozluj (nový 5. a 6. blok, každý o výkonu 1000 MW) a taktéž se modernizují systémy ochrany v maďarské elektrárně Paks. Významná je také spolupráce Siemensu na dokončení a technickém zdokonalení dvou bloků ve slovenské jaderné elektrárně Mochovce.
Nepochopitelná je také nejistá obhajoba JETE ze strany investora ČEZ, resp. zástupců ministerstva průmyslu - viz televizní "jedenadvacítka" dne 7. května za účasti mluvčího ministerstva a ředitele Liberálního institutu, který jediný zaujal jasné stanovisko, a to JETE dokončit.
Z historie české energetiky bych chtěl vzpomenout jednoho z předních českých inženýrů, prof. Vladimíra Lista, budovatele Západomoravských elektráren. Traduje se, že někdy nerozhodl nejoptimálněji, ale nakonec bylo vytvořeno vždy hodnotné dílo, protože se zachoval nastoupený směr. To by mělo být poučením právě v případě JETE.
Spotřeba elektřiny stagnuje v současnosti také např. v Německu na úrovni 450 miliard kWh z veřejných elektráren. U nás stagnuje výroba elektřiny v a. s. ČEZ asi na 48 miliardách kWh při podílu výroby z JE Dukovany ve výši 20 %. Otázka však není, zda snížit spotřebu elektřiny, ale jak zvýšit ekonomickou produktivitu země.

Konverze

Přeměna jaderných elektráren na paroplynové se týká např. JE Midland v USA. Ta měla sloužit pro výrobní komplex Dow Chemical, vzdálený asi 3km. Když byla z 85 % rozestavěna, bylo v roce 1985 rozhodnuto obě již instalované parní turbíny 800 a 500 MW (s dodávkou 1800 t/h technologické páry) rekonstruovat a páru pro ně získat ze spalinových kotlů zařazených za spalovacími turbínami. Bylo instalováno 12 spalovacích turbín provenience ABB, každá o výkonu 85 MW v bloku s kotlem. Bylo nutné rekonstruovat vysokotlaký díl parních turbín z původních 290 řC na 370 řC, aby se dosáhlo větší účinnosti. Výkon této elektrárny je srovnatelný s výkonem JETE. Spalovací turbíny spotřebují ročně kolem dvou miliard m3 zemního plynu; jen palivová složka nákladů výroby elektřiny by činila u nás kolem deseti miliard Kč. Je zřejmé, že jak spotřeba plynu z hlediska celostátní bilance, tak realizace podobného zařízení v daném místě je zcela nereálná. Neúspěšně skončil rovněž návrh na paroplynový cyklus v elektrárně v Jaslovských Bohunicích. Roční spotřeba zemního plynu by byla v tomto případě asi 800 miliónů m3. Také toto číslo odpovídá spotřebě kolem dvou miliard m3 plynu v případě JETE. To představuje přibližně polovinu veškerého zemního plynu, který je v ČR k dispozici.

Miniteplárny

Jde o blokové výrobny s plynovými turbínami nebo plynovými motory s elektrickým generátorem a spalinovým kotlem, který využívá teplo spalin pro vytápění.
V této souvislosti uvádím osud již dokončené rakouské JE Zwentendorf asi 50 km západně od Vídně. Ta byla na základě celostátního lidového hlasování v roce 1978 převahou pouhých 30 tisíc hlasů zrušena. Protože však o potřebě takto ztraceného výkonu 730 MW nebylo pochybností, byla jako náhradní zdroj postavena během sedmi let nová černouhelná elektrárna se stejným výkonem, a to v blízké lokalitě Dürnrohr, s náklady asi 12 miliard Kč. Alternativa s výstavbou blokových minitepláren v počtu asi 500 jednotek po 1,5 MW byla shledána jako nereálná. Rovněž varianta s 25 malými elektrárnami po 30 MW byla zamítnuta, neboť spotřeba paliva, a tím i zatížení životního prostředí, by se zvýšily o 35 %, stavební plochy o 240 %, investiční náklady o 130 % a výrobní náklady o 110 %.

Velká elektrárna

"Úspornou elektrárnou", která má buď pokrýt nárůst elektrického výkonu ve výši kolem 200 MW, nebo omezit výrobu elektřiny ve starých uhelných elektrárnách se všemi negativními dopady na životní prostředí, může být jen velká elektrárna. Takovou je vysoce rozestavěná jaderná elektrárna Temelín, nevyužitelná pro jiné účely. Snaha o úspory elektřiny je ovšem nezbytností, ale efekt z úspor bude řádově nižší, než je 2000 MW, o něž se jedná. Ještě menší význam mají různé alternativní zdroje.

Rostislav Hromek,
Energokonzult