Dokument aktuálnější než kdy předtím

Smlouva o nešíření jaderných zbraní se zrodila právě před třiceti lety

Dokument aktuálnější než kdy předtím

* Dnes je tomu třicet let, co vznikla Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Dokument, který přes všechna úskalí měl, má a bude mít nebývalý význam v kontrole nukleárních vojenských prostředků.
Přesně před třiceti lety, 1. července 1968, podepsali nejvyšší představitelé Spojených států, Sovětského svazu a Velké Británie ve Washingtonu, Moskvě a Londýně Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT). Týž den se k nim připojilo dalších 58 států. Francie a Čína odmítly smlouvu podepsat, ale vyjádřily ochotu se jejími ustanoveními řídit.
V platnost vstoupila NPT 5. března 1970, kdy kromě všech tří mocností byla ratifikována dalšími 40 státy. Dodnes se ke smlouvě připojilo 183 zemí. Avšak mezi jejími signatáři nadále chybí Indie a Pákistán, Izrael, Brazílie, Chile, a také KLDR, která v roce 1993 z NPT vystoupila.
Dokument, který původně platil pětadvacet let (od nabytí platnosti) a v roce 1995 byl prodloužen na neurčito, spolu se smlouvami o zákazu jaderných zkoušek v atmosféře, pod vodou a v kosmickém prostoru (1963) a o zákazu rozmisťování zbraní v kosmu (1967) a novou smlouvou o zákazu jaderných zkoušek tvoří a bude tvořit pilíř mezinárodní kontroly nukleárního zbrojení.
Ukládá totiž jaderným mocnostem, aby žádnému dalšímu státu neposkytly jaderné zbraně a výbušniny či kontrolu nad nimi, aby žádným způsobem neposkytly přímo nebo nepřímo podporu či pomoc nejadernému státu při výrobě, získávání jaderných zbraní a výbušnin, kontroly nad nimi, a aby je k ničemu takovému nepovzbuzovaly.
Nejaderné účastnické země se v NPT naopak zavazují, že nebudou získávat od jiných států jaderné zbraně či výbušniny přímo nebo nepřímo, nebudou je vyrábět ani hledat nebo přijímat pomoc při jejich výrobě a nebudou usilovat o kontrolu nad nimi.
Smlouva však respektuje právo jejích signatářů rozvíjet průzkum, výrobu a využívání jaderné energie pro mírové účely bez jakékoli diskriminace. Stanoví však, aby každý nejaderný stát, jenž je účastníkem smlouvy, přijal záruky stanovené v dohodě, kterou uzavře s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.
Cílem záruk obsažených v dohodě je ověřovat plnění závazků, které na sebe takový stát vzal v duchu smlouvy, aby se zabránilo převádění jaderné energie používané k mírovým účelům pro použití v jaderných zbraních nebo jiných jaderných výbušninách.
Rozšíření počtu zemí disponujících nukleární zbraní se ovšem zcela zamezit nepodařilo. V době podpisu smlouvy vlastnily jadernou zbraň USA, SSSR, Velká Británie (1952), Francie a Čína. Nyní se k nim přidružily Indie a Pákistán a vlastní jaderné zbraně či technologii k jejich výrobě mají zřejmě i Izrael a Jihoafrická republika, možná i Írán, KLDR či Brazílie.
O jak aktuální dokument jde i nyní, ukázaly minulý měsíc indické a pákistánské jaderné zkoušky. Ty také potvrdily, že Smlouva o nešíření jaderných zbraní by se měla stát dokumentem stoprocentně celosvětovým.

Květa Buschová