Návrh tezí programového prohlášení vlády

Návrh tezí programového prohlášení vlády

1. Úvodem

Vláda České republiky předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky své programové prohlášení jako podklad pro hlasování Poslanecké sněmovny o důvěře vládě. Na rozdíl od minulosti, kdy toto programové prohlášení bylo předkládáno současně s hlasováním o důvěře, považuje vláda za svou povinnost seznámit Poslaneckou sněmovnu s programovým prohlášením v takovém časovém předstihu, který by umožňoval toto prohlášení zevrubně analyzovat. Tímto způsobem vyjadřuje vláda svoji úctu k zákonodárnému sboru a své přání s Poslaneckou sněmovnou účinně komunikovat.
Programové prohlášení je rozčleněno do tří základních částí. V první části definuje vláda cíle, k jejichž naplnění chce svou politikou přispět. Ve druhé části je definována výchozí situace vlády. Konečně ve třetí, nejpodrobnější části, předkládá vláda svoji představu konkrétních politických opatřeních, jež chce formou návrhů zákonů předložit Poslanecké sněmovně a následně Senátu tak, aby bylo možné uskutečnit přechod od výchozí situace k vytyčeným cílům. Vláda je si vědoma, že u každého z těchto návrhů zákonů se svým způsobem bude muset znovu ucházet o důvěru Poslanecké sněmovny. Menšinová vláda nemůže uskutečňovat svůj program jinak než na základě komunikace se všemi parlamentními stranami. Vláda věří, že jí předkládané návrhy zákonů budou posuzovány podle jejich věcného obsahu a že se jí v podmínkách parlamentní demokracie podaří potřebný souhlas získat.

2. Cíle

Vláda považuje za svůj integrální cíl přispět k tomu, aby se česká společnost stala společností vzdělání, spoluúčasti a solidarity a v tomto smyslu se přeměnila v moderní společnost jednadvacátého století. Vláda je si vědoma toho, že tohoto cíle nelze dosáhnout bez aktivní součinnosti všech občanů České republiky, a je si vědoma i omezení vládní politiky, vyplývajících ze svobodné individuální činnosti těchto občanů. Dlouhodobý proces nutné modernizace české společnosti kromě toho nelze uskutečnit pouze v horizontu čtyřletého funkčního období této vlády. Přesto je vláda přesvědčena, že bez přítomnosti dlouhodobé vize rozvoje české společnosti by její politika byla nedostatečně zakotvena a že je její povinností pokusit se takovou vizi formulovat.
Myšlenka společnosti vzdělání vychází z předpokladu, že základním produkčním faktorem se v současné době stává kvalifikace občanů. Jen taková společnost bude dlouhodobě úspěšná v mezinárodní soutěži, která dokáže investovat do celoživotního vzdělávání svých občanů a v tomto smyslu do rozvíjení jejich schopností. Odmítáme myšlenku, že by naší základní komparativní výhodou v celosvětové soutěži globalizované společnosti mohla být levná pracovní síla. Naopak, domníváme se, že můžeme prorazit efektivním využíváním kvalifikované a dobře placené pracovní síly s vysokou produktivitou práce. Sociální investice, investice do lidského kapitálu či do rozvoje lidského potenciálu považujeme za nejúčinnější formu vládních investic. Tuto formu, zejména v podobě investic do vzdělání, chceme vyjádřit i v našich rozpočtových prioritách tak, aby se naše společnost postupně stávala znalostní společností.
Spoluúčast občanů na správě věcí veřejných pak pokládáme za způsob využití lidského potenciálu, jeho odblokování proti podmínkám odcizené, v podstatě pasívní společnosti. Spoluúčast chápeme jako motivační a inspirační faktor, přispívající ke zvyšování produktivity práce rozšířením počtu nositelů inovací, ale i jako základnu pro sebevědomí občanů, projevující se jejich participací na řízení politických celků. Spoluúčast vyžaduje decentralizaci, uplatnění principu subsidiarity, obvyklého v Evropské unii, komunikaci mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, navazující mimo jiné na úspěšné podnikatelské tradice baťovského typu. Lze říci, že právě společnost spoluúčasti je plnohodnotnou občanskou společností.
Konečně společnost solidarity je uplatněním principu sociální soudržnosti, vyhýbáním se zbytečným konfliktům při jednostranné polarizaci zájmových skupin. Hlásíme se k zásadě solidarity mladších se staršími, protože každý z nás jednou zestárne. Hlásíme se k solidaritě zdravých s nemocnými, protože každý z nás může onemocnět. Proklamujeme solidaritu bohatších s chudšími, protože nikdo nemůže být zbaven své lidské důstojnosti. Z tohoto hlediska chce vláda rozvíjet myšlenku trvalého a mnohostranného sociálního dialogu a jako jeden z partnerů se tohoto dialogu aktivně účastnit. Není možné, aby například přístup ke vzdělání nebo poskytnutá zdravotní péče závisely na jiných parametrech, než jsou schopnosti uchazeče o vzdělání nebo stav zdravotního ohrožení. Ekonomické možnosti země budou přitom samozřejmě vždy omezovat kapacitu poskytovaných veřejných služeb v těchto oblastech.
Trvalým sporem mezi levicovými a pravicovými vládami je spor o proporcích mezi veřejným a soukromým sektorem. Vláda odmítá ideologický fundamentalismus, který v komunistické podobě vedl k eliminaci soukromého sektoru a v ultraliberální podobě naopak k nežádoucímu omezení sektoru veřejného. Vláda se hlásí k myšlence Evropské unie o trvalém partnerství mezi oběma sektory a je si vědoma toho, že v konkrétní praktické politice je nutné vždy znovu hledat křehkou a v čase se měnící rovnováhu mezi nimi. Nedomníváme se, že je vhodné, aby ekonomické subjekty, jejichž posláním je maximalizace zisku, zůstávaly v rukou státu, a stejně tak se nedomníváme, že subjekty, poskytující veřejné služby, by měly neomezeně podléhat neviditelné ruce trhu. Zastáváme názor, že tržní mechanismus je účinný především při krátkodobé alokaci zdrojů. Oblasti, kde je výrazné časové zpoždění mezi investicí a jejím efektem - jako je například vzdělání nebo základní výzkum - by podle názoru vlády měly být součástí veřejného sektoru. Jsme si přitom vědomi toho, že hranice mezi oběma sektory je neostrá a že její vymezení bude předmětem trvalých diskusí.
Důraz na dlouhodobé zakotvení vládní politiky hodlá vláda demonstrovat tím, že v případě vyslovení důvěry rozpracují jednotlivá ministerstva do konce prvního čtvrtletí 1999 dlouhodobé rozvojové koncepce svých resortů včetně čtyřletého legislativního plánu. Potřebujeme koncepci bytové, energetické i dalších politik stejně tak, jako vedle jednoročního zákona o státním rozpočtu potřebujeme alespoň střednědobý rozpočtový výhled. K tomu nás ostatně zavazují i požadavky Evropské unie, předpokládající existenci takových koncepcí.

3. Výchozí situace

Současný stav české společnosti je důsledkem vývojových tendencí, které jednak charakterizovaly přibližně čtyřicetileté období komunistického režimu, jednak prvních osm let po svržení tohoto režimu. V době komunismu se trvale prohlubovala a narůstala diskrepance mezi ekonomickou výkonností tehdejšího Československa na jedné straně a vyspělými zeměmi na straně druhé. Jestliže před druhou světovou válkou patřilo Československo mezi deset nejúspěšnějších zemí světa, komunistický režim toto pořadí postupně výrazně zhoršil. Není zapotřebí opakovat důvody, které k tomu vedly: vytvoření nesvobodné společnosti byrokratické diktatury, společnosti s absentující zpětnou vazbou, která by spočívala na demokratické kontrole moci, společnosti, otevírající prostor průměrným a podprůměrným a potlačující každého, kdo si dovolil projevit odlišný názor.
Dosud nám chybí systematické zhodnocení prvních osmi let po listopadové revoluci roku 1989. Je pochopitelné, že po čtyřicetileté přetržce komunistické diktatury byly oslabeny demokratické instinkty a otevřel se prostor pro mnohdy naivní a jednostranná řešení. Příliš brzo jsme se prohlásili za jakéhosi premianta střední Evropy, aniž by pro to existovaly racionální důvody. Vyjdeme-li z dnešní situace, musíme konstatovat, že země, které jsme dříve trvale předstihovali - zejména Polsko a Maďarsko - zvládly transformační proces podstatně lépe než dnešní Česká republika. V těchto zemích dochází k poměrně stabilnímu a rychlému ekonomickému růstu, zatímco v České republice dnes v zásadě existuje ekonomická stagnace, někdy považovaná za hospodářskou krizi.
Nastupující vláda zdědila situaci charakterizovanou poklesem ekonomického výkonu (hrubý domácí produkt rostl pouze o jedno procento v roce 1997 a v I. čtvrtletí 1998 byl tento růst dokonce záporný), snižováním životní úrovně, měřené poklesem reálných mezd (zejména u rozpočtových organizací), nárůstem nezaměstnanosti s příslušnými regionálními důsledky a zdvojnásobením státního dluhu oproti před rokem uváděným oficiálním údajům (ztráty Konsolidační banky, České inkasní, České finanční a dalších institucí). Neprůhlednost kapitálového trhu vedla k odlivu zahraničních investorů. Životní úroveň významných sociálních skupin - zejména starobních důchodců a mladých rodin - je dnes nižší než v roce 1990. Narůstá sociální napětí, projevující se zejména v akcích odborových svazů. Byly vyčerpány prostředky, soustředěné z výnosů tzv. velké privatizace, aniž by došlo k žádoucí restrukturalizaci průmyslu a zemědělství. Rozpočtový deficit pro konec roku 1998 byl minulou vládou odhadnut na dvacet miliard korun. Krátce řečeno, jsme u snědeného krámu.
Vláda neuvádí tyto údaje, aby si vytvořila alibi pro úspornou rozpočtovou a obecně hospodářskou politiku. Považuje pouze za nutné seznámit veřejnost se skutečným stavem věcí, a proto je odhodlána do konce roku 1998 předložit Poslanecké sněmovně komplexní inventuru stavu české společnosti, nezatíženou ideologickým balastem a opřenou o tvrdá statistická data. Vycházíme z toho, že jakákoli, byť sebesložitější situace je řešitelná: pouze nesmíme lakovat věci narůžovo, budovat Potěmkinovy vesnice a umět si přiznat, byť i velmi nepříjemnou, pravdu.

4. Navrhovaná opatření vlády

Vláda České republiky se plně hlásí k myšlenkám společenské transformace, zahájené listopadovou revolucí 1989. Současně je odhodlána ve svém programu přispět ke korekci těch chyb a omylů, které se v průběhu této transformace nakupily a které přispěly ke zmíněné ztrátě ekonomické dynamiky a narůstajícímu sociálnímu napětí. V následujících subkapitolách uvádíme konkrétní navrhovaná opatření v jednotlivých oblastech. Přesto však považujeme za účelné shrnout ta opatření, jež vláda považuje za zásadní:
A) Zesílení boje proti ekonomické kriminalitě, která se projevuje daňovými a úvěrovými podvody, praním špinavých peněz, korupcí a dalšími formami. Odstranění situace, kdy dlužník je zvýhodňován před věřitelem, a kdy neplatiči jsou nedostatečně postihováni. Důslednější kontrola kapitálového trhu s cílem zvýšení jeho průhlednosti, zpřísnění sankcí a vynutitelnosti zákonů, uzavření legislativních mezer, umožňujících obohacování se v rozporu s tradiční podnikatelskou etikou. Prověření podezřelých finančních operací včetně minulých privatizačních kauz. Zákonná úprava financování politických stran, bránící jejich závislosti na hospodářských nátlakových skupinách, boj proti politické korupci, prováděný obdobným způsobem jako v zemích Evropské unie (viz například italská akce Čisté ruce). Vláda přitom jednoznačně zdůrazňuje, že tyto aktivity nesmí mít charakter jakýchkoli politických čistek. I proto považovala vláda za podstatné, aby ministrem spravedlnosti nebyl člen žádné politické strany.
B) Reforma veřejné správy zahrnující předložení asi 20 zákonů naplňujících již přijatý ústavní zákon o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. Odpolitizování státní správy přijetím zákona o státní službě tak, aby byl stabilizován státní aparát, zvýšena jeho výkonnost a odstraněna jeho závislost na krátkodobých politických tlacích. Redukce státní správy v těch oblastech, kde se projevuje její byrokratická přebujelost. Předložení návrhů zákonů umožňujících rozšíření spoluúčasti občanů (referendum, ombudsman, zaměstnanecká participace). Daňová a rozpočtová reforma posilující ekonomické kompetence místních a regionálních samospráv.
C) Oživení ekonomického růstu aktivní průmyslovou, zemědělskou a proexportní politikou. Podpora vstupu zahraničních investic. Dokončení privatizace bankovního sektoru do konce roku 2000 s využitím privatizačních výnosů především pro podporu bytové výstavby. Dokončení deregulace cen do konce roku 2002 sociálně průchodným způsobem a na základě regulace přirozených monopolů. Změna rozpočtových priorit zvýšením podílu výdajů na školství a infrastrukturní investice s vysokým multiplikačním efektem.
D) Zrychlení adaptace naší legislativy na normy Evropské unie. Spolupráce v rámci NATO nejen ve vojenské oblasti, ale i v oblasti vědy, výzkumu a hospodářství včetně uplatnění nových možností našeho zbrojního průmyslu. Rozšíření regionální středoevropské spolupráce včetně úsilí o vytvoření nadstandardních vztahů se Slovenskou republikou.
E) Přijetí Sociální charty Rady Evropy, zvýšení minimální mzdy takovým způsobem, aby v souladu s touto chartou motivovala k přijetí práce. Rozšíření nabídky pracovních příležitostí systematickou organizací veřejně prospěšných prací. Posílení mechanismu tripartitního vyjednávání a vytvoření trvalého sociálního dialogu s cílem zabezpečit i v obtížných ekonomických podmínkách sociální smír.
4.1 Demokratický právní stát
4.2 Hospodářská politika
4.3 Sociální oblast
4.4 Vnitřní bezpečnost, obrana, zahraniční politika
4.5 Veřejná správa

5. Závěrem

Vláda České republiky předpokládá, že o plnění tohoto programového prohlášení bude Poslaneckou sněmovnu každoročně informovat. Vláda je připravena k nejširší komunikaci s odbornými výbory Poslanecké sněmovny při přípravě návrhů zákonů. Vláda věří, že po uplynutí jejího čtyřletého funkčního období bude moci své nástupkyni předat zemi v podstatně lepším stavu, než v jakém ji převzala.

(čtk)

(Konkrétní návrhy částí prohlášení vlády by ministři měli předložit 29. července, ale M. Zeman nevylučuje ukončení jejich projednávání kabinetem až 5. srpna.)