ROZHOVOR
Vláda na celé čáře zklamala
Ekonom Ivan Mikloš se domnívá, že makroekonomická stabilita je přeceňována
Prezident Občanského sdružení pro makroekonomické a sociální analýzy M.E.S.A. 10 Ivan Mikloš patřil donedávna k těm mimovládním ekonomům, kteří na výsledky hospodářské politiky vlády měli sice náročný, ale střízlivý pohled. V posledním období přistupuje k hodnocení ekonomiky země ostře kriticky.
Díváte se z pozice místopředsedy opoziční Demokratické strany na ekonomiku odlišně než dříve? Navíc je těsně před volbami.
Jestliže začnu s odpočtem čtyřleté činnosti vlády v ekonomice, potom při hodnocení reality ve srovnání s deklarovanými cíli lze říci, že zklamala na celé čáře. Většina záměrů z jejího programového prohlášení z ledna 1995 nebyla splněna, anebo dokonce došlo k opačným výsledkům.
Nenacházíte na současném ekonomickém stavu žádný klad?
Ano, klady existují, mohu uvést dvě oblasti - ekonomický růst a inflaci. I v těchto souvislostech musím však dodat ono podmiňující - ale. Nelze totiž nevidět, jakými způsoby a s jakými náklady byly tyto výsledky dosaženy, a navíc, zda jsou tyto parametry udržitelné do budoucna. Slovenské hospodářství dosáhlo relativně vysokého ekonomického růstu a relativně nízké inflace, bohužel způsobem, který znamená obrovské budoucí náklady a téměř jistotu, že tyto parametry nelze udržet.
Můžete být konkrétnější?
Problémem, který s tím vážně souvisí, je spolehlivost a důvěryhodnost vykazovaných výsledků. Pokud jde například o nejúspěšnější výsledek - míra inflace -, hlavní zásluhu má na něm NBS a její měnová politika. Vláda naopak svým postupem způsobila, že tyto výsledky budou napříště neudržitelné. Už nyní se ukazuje, že letos se nepodaří udržet jednocifernou inflaci na úrovni loňska i předloňska, a to i proto, že vláda odkládá cenovou deregulaci. Ta se sice týká malého počtu výrobků a služeb, ale s velkou váhou ve spotřebním koši. Vláda zároveň neuskutečňuje standardní regulaci přirozených monopolů, které jsou většinou výrobci těchto regulovaných výrobků a služeb. Důsledkem toho je, že ceny jsou drženy na velmi nízké úrovni. Pro absenci regulace a špatné managementy jde doslova o vykrádání těchto podniků, rostou jejich náklady a roste rozdíl mezi nimi a jejich příjmy, které jsou dané nízkými cenami.
S podobnou skepsí se díváte i na pozadí ekonomického růstu?
Ano, protože ten je čím dále méně důvěryhodný i pro zahraniční pozorovatele. Z hlediska jeho struktury a dalších souvislostí jde někdy o věci, které se obtížně vysvětlují. Například v ČR, Maďarsku a Polsku ekonomický růst je tahán růstem průmyslu, stavebnictví a zemědělství. U nás máme vysoký ekonomický růst, ale zároveň průmyslový růst blízký nule. Jiný příklad - v Polsku dosáhl ekonomický růst velmi podobných parametrů jako v SR, jenže tam nezaměstnanost klesla ze 14 na 10 procent, zatímco u nás to znamenalo její zvýšení. Vláda navíc doslova kamufluje údaje o počtech nezaměstnaných.
Mohla by je úspěšně kamuflovat před MMF, Světovou bankou a mezinárodními institucemi, které se o slovenském hospodářství často vyslovují pozitivně?
Je to závažná otázka, k níž musím říci, že vláda často vytrhává věci z kontextu. Pokud jde o privatizaci, MMF, Světová banka, OECD a další ocenily rychlost tohoto procesu ovšem s kritickým dovětkem o její nepřehlednosti a s tím souvisejících záporech. Vláda postupuje tak, že v médiích prezentuje jen první část zahraničních hodnocení, negativní připomínky zamlčuje. Mám možnost číst téměř všechny zprávy těchto institucí a znám jejich komplexní stanoviska. Proto často mluvím s představiteli těchto institucí o tom, že příliš přeceňují makroekonomickou stabilizaci restriktivní měnovou politikou, liberalizací a privatizací a žalostně podceňují její institucionální stránku. Neméně důležité jako liberalizace cen je budování institucí trhu, založených na určitých hodnotách a dodržování zákonnosti, což je na Slovensku pozoruhodná kapitola.
Oldřich Zábojník, Bratislava
