Finanční zdraví USA je plně v rukách federálního systému

Finanční zdraví USA je plně v rukách federálního systému

* Federální rezervní systém (Fed) je centrální banka Spojených států, jež byla založena Kongresem v roce 1913. Jejím původním úkolem mělo být zajištění bezpečnějšího, flexibilnějšího a stabilnějšího měnového a finančního systému v zemi. Její role v bankovnictví a v ekonomice USA se podstatně rozšířila.
Vystoupení Alana Greenspana, nynějšího šéfa Fedu, týkající se americké ekonomiky, poutají pokaždé mnohem více pozornosti než projevy politiků, prezidenta nevyjímaje. Vystihují skutečný stav věci, neobsahují zbytečné fráze, a ti nejzasvěcenější v nich dokonce naleznou "mezi řádky" to nejdůležitější: Náznaky nejbližších kroků, které hodlá mocná a nezávislá centrální banka USA v nejbližší době učinit.
Federální rezervní systém vznikl ve Spojených státech teprve v roce 1913. V té době byla Amerika poslední důležitou rozvinutou průmyslovou zemí bez centrální banky. Např. britská The Bank of England byla založena již v roce 1694. Podle profesorů Williama J. Baumola a Alana S. Blindera, přednášejících ekonomiku na univerzitě v americkém Princetonu, "nepřišlo toto rozhodnutí díky síle ekonomické logiky, ale kvůli špatným zkušenostem s ekonomickou realitou". Několik bankovních panik mezi lety 1873 a 1907 přesvědčilo zákonodárce a bankéře, že vytvoření ústřední banky není luxusem, ale nutností. V roce 1907 ustanovil Kongres Národní měnovou komisi, následovala několikaletá diskuse, po jejímž skončení schválili poslanci na Kapitolském vršku zákon o vzniku Federálního rezervního systému. Prezidentem Woodrowem Wilsonem byl tento akt podepsán 23. 12. 1913.
Krátce po ustavení nové centrální banky však vyšlo najevo, že její vliv na ekonomiku a na finanční politiku Spojených států bude mít mnohem širší implikace, než ustanovil příslušný zákon. V průběhu následujících let tak došlo ke schválení dalších sedmi zákonů a jednoho dodatku zákona, přičemž zákon o zaměstnanosti z roku 1946 a zákon o plné zaměstnanosti a vyrovnaném růstu z roku 1978 (později zvaný také Humphreyův - Hawkins-nův zákon - podle svých autorů) představují dva hlavní nosné pilíře. Vystihují totiž ekonomickou politiku USA, což je ekonomický růst odpovídající potenciálu ekonomiky expandovat, vysoká úroveň zaměstnanosti, stabilní ceny (tj. stabilita kupní síly dolaru) a umírněné dlouhodobé úrokové míry.
Dnešní povinnosti Federálního rezervního systému se dají rozdělit do čtyř oblastí: Provádění měnové politiky státu, a to ovlivňováním měnových a úvěrových podmínek v ekonomice s cílem dosažení plné zaměstnanosti a stabilních cen - dozor a regulace bankovních institucí s cílem zajištění bezpečnosti a zdravého fungování bankovního a finančního systému státu a ochrany úvěrových práv zákazníků - udržování stability finančního systému a zadržování systémových rizik, jež mohou vzniknout na finančních trzích - poskytování finančních služeb americké vládě, veřejnosti, finančním institucím a oficiálním zahraničním institucím včetně klíčové role při provádění národního platebního systému.
I když pochází původní myšlenka centrálního bankovnictví z Evropy, Fed se stal unikátní americkou institucí. Vzhledem k rozloze země, výjimečnému množství komerčních bank a tradičnímu duálnímu systému regulací (stát - federace), bylo rozhodnuto, že USA by neměly mít jednu centrální banku, ale 12. Vzniklo dvanáct tzv. distriktů Federálních rezerv, přičemž v každém je jedna banka. Technicky každá z těchto dvanácti je korporací. Srdce Fedu se nachází ve Wa-shingtonu, D.C., kde také sídlí jeho sedmičlenná Rada guvernérů v čele s předsedou Alanem Greenspanem (ale i jejich podpůrní úředníci, kterých pracuje v hlavním městě USA ve Fedu tisíc sedm set). Právě tato rada kontroluje většinu činností Federálního rezervního systému. Její členové jsou jmenováni prezidentem Spojených států s doporučením a následným schválením Senátu. Plné funkční období každého z členů rady představuje 14 let. Prezident také určí jednoho z rady jejím předsedou a jednoho místopředsedou, a to na čtyři roky. Nově zvolený šéf Bílého domu také musí nechat dokončit funkční období úřadujícího předsedy Fedu bez ohledu na to, zda souhlasí, anebo nesouhlasí s jeho finanční politikou.
Alan Greenspan je nejsilnějším centrálním bankéřem na světě. Na rozdíl od jiných států funguje totiž Rada guvernérů, jednou jmenovaná prezidentem, nezávisle na americké vládě. Rozhodnutí centrální banky nemusí být ratifikována prezidentem a ani žádným jiným ministerstvem. Podle ústavy má sice Kongres moc "razit peníze a stanovovat jejich hodnotu", samotný Kongres ji však v roce 1913 přenesl svým zákonem na Federální rezervní systém.
Ve Spojených státech se však najdou i oponenti přílišné nezávislosti Fedu, kteří argumentují, že skupinka "suchých", a dokonce lidem nevolených bankéřů v podstatě rozhoduje o tom, zda se bude mít 250 miliónů Američanů ekonomicky dobře. Realita posledních let těmto názorům příliš nenahrává. Je to totiž především Alan Greenspan, jeho tým, kteří se ve spolupráci s ministrem financí Robertem Rubinem výborně starali o "finanční zdraví" Ameriky.

Dáša Hyklová, Washington