Jaký je skutečný stav lesů v České republice?

Využívání dřevní hmoty patří k charakteristikám kulturní, technické, ekologické i ekonomické vyspělosti státu

Jaký je skutečný stav lesů v České republice?

* Vlivem názorů některých nezávislých iniciativ - ale i některých lesníků - publikovaných prostřednictvím médií vytváří se ve veřejnosti představa, že naše lesy jsou ve špatném stavu a že nelze z nich těžit současné množství dříví, neboť by se tím jejich stav ještě zhoršil.
Mnohdy tito lidé považují obhospodařování lesů a s tím spojenou těžbu dříví jako suroviny pro naše hospodářství a současně jako zdroje příjmů pro vlastníky lesů za něco nepřípustného. Rovněž údaje o vlivu imisí, zejména na lesy v okrajových českých horách, ale i provádění některých obnovních těžeb pomocí holých sečí může u laické veřejnosti vzbuzovat dojem, že se v lese provádí něco, co je přírodnímu prostředí cizí a jeho stav zhoršuje.
Protože tato kritika je vedena většinou v obecné poloze, bez uvádění konkrétních údajů, je třeba objektivně a odborně odpovědět na obavy části veřejnosti o osud našich lesů.

Fakta proti dohadům

Údaje o celkovém stavu lesů v České republice lze nalézt v každoroční Zprávě o stavu lesního hospodářství v České republice, kterou vypracovává resort lesního hospodářství Ministerstva zemědělství ČR ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti a Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů, a využívá rovněž údajů zveřejňovaných Českým statistickým úřadem. Celá zpráva, která je určena pro vládu ČR, je navíc konzultována s ostatními odborníky působícími v různých oblastech lesního hospodářství.
Podobně i každoroční výroční zpráva publikovaná s. p. Lesy České republiky dává objektivní přehled o stavu a hospodaření v jím obhospodařovaných lesích ve vlastnictví státu.
Jak tedy skutečně vypadá současný stav lesů a lesního hospodářství a jaký se dá předpokládat jejich budoucí vývoj? Co je třeba učinit, aby mohly lépe produkovat obnovitelnou a ekologickou surovinu a poskytovat ostatní užitky lidskou společností požadované?

Trvale roste výměra i zásoby lesních porostů

Již od vzniku Československa se stále zvětšuje výměra lesů v našem státě, a to i přesto, že dochází k odnímání půdy pro výstavbu komunikací, elektrovodů, plynovodů, ale i jiné výstavby. V současnosti zaujímají lesy u nás 2,632 miliónu hektarů, tj. více než 33 procenta celkové plochy státu. Dá se očekávat ještě další nárůst jejich výměry, neboť je možno u nás počítat se stejným vývojem jako v zemích Evropské unie, tj. se zalesňováním méně produktivních zemědělských pozemků.
Rovněž i zásoby lesních porostů neustále rostou, i když jsou v nich realizovány plánované těžby (podle zásad řádného hospodaření), nebo i neplánované těžby (v důsledku kalamit způsobených sněhem, námrazou, větrem, kůrovci, imisemi apod.). Jen v období od roku 1970 do roku 1997 se zvýšila zásoba lesních porostů z 488 miliónů na 608 miliónů m3 (tj. téměř o 25 procent). Stejně se zvyšuje i průměrná zásoba lesních porostů na hektar.
Jednoznačně to dokládá, že se v lesích těžilo a těží méně, než každoročně přirůstá. To také potvrzuje graf, zachycující vývoj skutečných ročních přírůstů dřevní hmoty a průměrné výše skutečných těžeb na jeden hektar lesní půdy. Podle něj činila v roce 1997 celková těžba pouze 73 procenta skutečného ročního přírůstu.
Velmi často se namítá, že uváděné přírůsty jsou zjišťovány pomocí výnosových tabulek a že skutečné přírůsty jsou nižší. Zásoby, zejména starších porostů, jsou zjišťovány měřením a jejich celkový nárůst dokazuje pravdivost uváděných údajů. Stejně tak i inventarizace zásob v jednotlivých porostech u nás i v sousedních zemích se srovnatelnými produkčními podmínkami ukazuje, že skutečné přírůsty jsou mnohdy vyšší než doposud uváděné. Mimo jiné tu nepochybně působí i zvýšený obsah oxidů dusíku v ovzduší, které se z něj dostávají se srážkami do půdy.
Trend nedotěžování přírůstu v lesích potvrzují i údaje o zvyšování průměrného obmýtí (průměrné produkční doby), a to v období 1970 až 1997 o 13 let. Zvyšování obmýtí vede většinou ke snižování množství obnovní těžby a to opět ke zvyšování zásob starých porostů.
Příznivci přírodě bližších způsobů obnovy lesních porostů tento trend vítají, ale je třeba vzít v úvahu, že má-li být obnova porostů úspěšná, je třeba s ní započít včas a pokračovat v ní v souladu se stanoveným záměrem. Prodlužování obmýtí může u stejnověkých a nesmíšených porostů vést i k poklesu jejich celkové produkce.

Komplexní problém druhové skladby lesů

Dalším významným problémem trvale udržitelného lesního hospodaření je změna druhové skladby lesů. Víme, že již od dob Marie Terezie nastoupilo lesní hospodářství cestu ke stejnověkým a nesmíšeným porostům, které byly až do konce devatenáctého století podle tehdejších znalostí (po vzoru zemědělství) považovány za produkčně nejvýhodnější. Jejím důsledkem jsou dnešní nestabilní lesní porosty ohrožované na existenci různými druhy škůdců a škodlivých činitelů.
K tomu přistupuje možné zhoršování všech produkčních schopností půdy a zvýšená citlivost lesních ekosystémů na klimatické změny a výkyvy. Problém změny druhové skladby není většinou chápán komplexně a někdy jsou zveřejňovány zjednodušené až laické představy, že je možné tuto záležitost vyřešit v relativně krátké době. Pokud lesníci poukazují na nereálnost těchto představ, dává se jim za vinu, že to buď prý nechtějí, anebo nejsou schopni uskutečnit.
Z vývoje druhové skladby lesů zachyceného na dalším grafu můžeme vyčíst, že v období 1950 až 1970 (kdy byly podporovány tendence výrazně změnit nepříznivou druhovou skladbu lesů) zvýšil se podíl listnatých dřevin v porostech o 7,1 procenta, a v celém téměř padesátiletém období pouze o 9,2 procenta. Z toho si můžeme učinit přibližnou představu o tom, za kolik lidských generací je možné pozměnit složení lesů tak, abychom se přiblížili ke skladbě lesů zajišťující jejich trvalejší stabilitu.
Ke změně složení lesů je však třeba vytvořit nejen předpoklady biologické, ale vyřešit i ekonomickou stránku celé záležitosti. Jedná se především o úhradu zvýšených nákladů, které musejí vynaložit vlastníci lesů na obnovu lesních porostů větším množstvím listnatých dřevin. Ale jde také o vyřešení otázek spojených se stavy spárkaté zvěře (srnčí, jelení, daňčí, mufloní) nebo úhrady vyšších nákladů na ochranu vysázených listnatých dřevin a jedle proti škodám touto zvěří působených.
Bez vyřešení těchto problémů nelze očekávat výraznou změnu v zásobách obnovitelné a ekologické suroviny pro naše hospodářství, která může být již dnes, ale i v budoucnu stále více náhradou za surovinové zdroje neobnovitelné. Na to má poukazovat osvětová kampaň státního podniku Lesy České republiky, která má seznamovat veřejnost s tím, že tento podnik zaměřuje své úsilí především na trvale únosné obhospodařování lesů ve státním vlastnictví, a to ve všech jeho směrech (ekologickém, ekonomickém a sociálním). Že nakládá se svěřenými lesy tak, aby nejen sloužily generacím současným, ale především generacím příštím. Vždyť přístup lesního hospodáře k nakládání s lesem vyjádřil význačný český lesník Tichý: "Žádná generace nemá právo z lesa vzít více, než v něm sama vypěstuje," a to ještě daleko dříve, než bylo raženo heslo o lesích jako generační smlouvě. Nejde tedy o reklamu, která by proklamovala potřebu těžit a spotřebovávat dřevní surovinu ve větším množství, jak to některá média i osobnosti označily, nýbrž o pravdivé informování veřejnosti o současných možnostech lesního hospodářství v České republice. To se může samozřejmě někomu nelíbit, zejména tehdy, když on svá tvrzení v médiích ničím nedokládá.

O produkci a spotřebě dřeva bez populismu

K charakteristikám kulturní, technické, ekologické a ekonomické vyspělosti patří i ukazatelé produkce a spotřeby výrobků z dřevní suroviny, jako je řezivo, dřevovláknité a dřevotřískové desky, celulóza, papír a lepenka. Nad tím by se snad neměl ani nikdo pozastavovat. Nízká výroba a spotřeba těchto komodit je charakteristická pro země na nízké úrovni vývoje. Více snad doloží tabulka převzatá z publikace State of the Worldis Forests 1997 vydané FAO. V tabulce nejsou zahrnuty země bývalého SSSR. Rozdíly mezi spotřebou a výrobou jsou vyrovnávány exportem a importem.
Můžeme slyšet i názor, že "každý, kdo se jde občas podívat do lesů, vidí, že jejich stav není dobrý, že dochází k jejich přetěžování". Tato populistická vyjádření nemají nic společného se skutečností.
Hodnocení stavu lesa je potřeba ponechat odborníkům, kteří k tomu mají příslušné odborné vzdělání a také dostatečně dlouhou odbornou praxi. Lesnictví jako věda a hospodářská činnost se v současné době u nás přednáší na dvou lesnických fakultách a pěti středních lesnických školách (v těchto dnech vzpomínáme 150 let zahájení vysokoškolských studií oboru lesnictví na Českém vysokém učení technickém v Praze).
Myslím si rovněž, že každý, kdo chce hodnotit stav kteréhokoliv hospodářského odvětví, tedy i lesnictví, by se měl především opírat o objektivní údaje odborným způsobem shromažďované. Jinak se vystavuje nebezpečí, že hovoří k něčemu, o čem není dobře informován, a může vzniknout i pochybnost o jeho kvalifikovanosti.

Jiří Oliva, generální ředitel, Lesy České republiky, s. p.
Produkce a spotřeba výrobků ze dřevní suroviny podle ekofloristických zón v Evropě 1994
Ekofloristická Řezivo v 1000 m3 Desky v 1000 m3 Celulóza v 1000 t Papír a lepenka v 1000 t
zóna výroba spotřeba výroba spotřeba výroba spotřeba výroba spotřeba
severní Evropa 26 011 8 672 2 810 2 032 22 274 17 859 22 340 4 318
západní Evropa 44 130 69 414 29 754 32 472 11 356 21 532 50 088 62 180
východní Evropa 12 022 8 652 4 640 3 997 2 254 2 263 3 749 3 687
Evropa celkem 82 166 86 738 37 024 38 501 35 884 41 654 76 177 70 185