Maďarsko i Polsko je v privatizaci bank před námi

České banky mají z regionu střední a východní Evropy nejlepší předpoklady pro svůj budoucí růst

Maďarsko i Polsko je v privatizaci bank před námi

* I přes současné ne příliš povzbudivé vyhlídky mají české banky šanci se stát dominantními ústavy regionálního charakteru. Důvodem tak odvážného tvrzení je jejich současná velikost v porovnání s maďarskými i polskými bankami a jejich očekávaná privatizace. Při tomto procesu bychom si přitom mohli vzít určitý příklad od našich sousedů, kde privatizace finančních institucí již skončila nebo se chýlí ke konci.
Zatímco v Maďarsku privatizace bank již skončila a v Polsku se přibližuje do svého finiše, Česká republika se v privatizačním procesu bankovního sektoru poněkud opožďuje.

Nemožnost koncentrace maďarských bank

Privatizace maďarského bankovního sektoru se většinou děla přímým prodejem bank zahraničním investorům. Před samotným prodejem stát většinu bank sanoval. Důležité pro zahraničního institucionálního investora je zdraví banky. Ozdravení maďarského bankovního sektoru stálo vládu 400 miliard forintů. Jestliže by nedošlo k ozdravení bankovního sektoru, pak by následovalo přiškrcení úvěrové aktivity a kolaps podnikové sféry. Velké finanční domy, jako ABN AMRO, Bank Austria Creditanstalt a Citicorp, kapitálově vstoupily do menších maďarských bank. Jedinou bankou, která se neprodala zahraničnímu investoru, byla spořitelna OTP Bank. Stát si v ní prostřednictvím "zlaté akcie" udržuje rozhodující vliv, řízení a hospodaření je pak na managementu této domácí banky. Privatizace banky, která realizuje 98 procent tržeb v Maďarsku, byla provedena prodejem přes budapešťskou burzu, žádný akcionář v ní nezískal majoritní podíl. Vzájemné propojení maďarských bank, které jsou jakýmisi pobočkami velkých nadnárodních institucí, je tak prakticky znemožněno. Jejich prodej zahraničním investorem je vyloučen a fúze mateřských bank se v blízké budoucnosti neočekává. Jestliže pomineme OTP, pak v zemi nebude větší banka, která by mohla konkurovat například domácím, nebo výrazně expandujícím polským bankám. Strategie menších maďarských bank se tak bude jednoznačně odvíjet od strategie jejich mateřských firem. Domácí bankovní sektor našeho jihovýchodního souseda pak bude pouze určitým prodlouženým ramenem západoevropských institucí. Určitou možností jak posílit vliv maďarských bank v regionálním měřítku by byly akvizice vyloženě domácí banky OTP na maďarském trhu. K tomu ale László Wolf, zástupce předsedy představenstva OTP, zaujímá naprosto odmítavý postoj. "Banka je fundamentálně zdravá s vysokým růstovým potenciálem i bez strategického partnera," dodal Wolf.

V Polsku přitahuje velikost trhu

Zatímco v Maďarsku byly již zprivatizovány všechny peněžní ústavy, v Polsku je privatizace bank v plném proudu. Je však zapotřebí si připomenout, co se odehrávalo ještě před samotnou privatizací. V Polsku existovalo velké množství bank. Z 15 v roce 1989 se jejich počet rozšířil až na hodnotu 80. Jestliže chtěly polské banky hrát důležitou roli i z hlediska regionálního, musela přijít nezbytná konsolidace v sektoru. Po několika neúspěšných pokusech sloučit Wielkopolski bank kredytowy (WBK) s Polski bank rozwoju (PBR) a Bank przemyslowo-handlowy (BPH) nebo Kredyt bank s Powszechny bank kredytowy (PBK), Polish development bank (PDP), BPH a Warta. Později se již s požehnáním ministerstva financí a národní banky vytvořily dvě konkurenční skupiny, a to okolo peněžních ústavů Bank handlowy a Pekao. Dále následovaly sloučení na lokální úrovni mezi Bank Gdanski a BIG nebo Kredyt bank a Polski bank inwestycyjny. V současné době existuje na trhu našeho severního souseda kolem devíti větších bank.
Po konsolidaci bankovního sektoru mohla přijít na řadu privatizace. V průběhu loňského roku se zprivatizovala Bank handlowy. Šlo o největší veřejnou nabídku v Polsku v té době. Stejně jako v případě maďarské OTP Bank nezískal žádný investor strategický podíl. V případě ostatních bank šlo o prodej zahraničnímu strategickému partnerovi. Německá Bayerische Hypo- und Vereinsbank koupila 37procentní podíl v Bank przemyslowo-handlowy. Dalším vlastníkem BPH je nizozemská finanční skupina ING Group, která vlastní 14,1 procenta a Evropská banka pro obnovu a rozvoj s 15,6 procenta. S posledně jmenovanou německý ústav jedná o případném prodeji jejího podílu. Commerzbank vlastní 48 procent Bank rozwoju exportu a IBP Bank je kontrolována francouzskou Credit Lyonnais. Když zmíníme další strategické partnerství, jako ING Group a Bank Slaski nebo Dresdner Bank s největší polskou pojišťovnou Hestia, bude nám více než jasné, jak veliký zájem jeví zahraniční banky o polský trh. Většina bank v zemi má univerzální charakter s rozsáhlou sítí poboček. V investičním a klientském bankovnictví je pole neorané. A to si zahraniční instituce silně uvědomují. "Zahraniční banky se svým neomezeným přístupem ke kapitálu, investičním inovacím a know-how mohou ovládnout celý region," uvádí se v deníku Prawo i Gospodarka. V polovině letošního roku měly největší podíl v polském bankovním sektoru německé ústavy, a to 29 procent, dále následovaly americké s 26 procenty, nizozemské s 17 a francouzské s 8,7 procenta.
Jako další na řadu mají přijít Pekao a Zachodni bank. Vláda v Bank Pekao, která má 19procentní podíl na polském trhu, nabídla k přímému odkupu pro zahraničního strategického partnera 55 procent. Již v červnu pak prodala ve veřejné nabídce 15 procent akcií. Mezi kandidáty na ovládnutí banky jsou Credito Italiano s Allianz, Bank handlowy, Bank of America, Citigroup, Deutsche Bank, Chase Manhattan a SE Banken. Jako poslední na řadu pravděpodobně přijde největší peněžní ústav v zemi, spořitelna PKO. V ní si chce stát, vzhledem k jejímu charakteru a závazkům z let minulých, ponechat majoritní podíl co možná nejdéle.
Z výše uvedeného tak vidíme, že jestliže Maďarsko nejdříve zvolilo privatizaci a pozdější koncentrace již nebyla možná, Polsko reformu svého bankovního sektoru provedlo v opačném pořadí. Je také prokazatelné, že silnější ústavy na národní úrovni, jako je tomu v případě Polska, mají daleko větší šanci stát se i významnou regionální bankou, než pouze pobočky velkých finančních skupin, jako je tomu v Maďarsku. Další otázkou však zůstává, zda vedení fúzujících bank najde společnou řeč ohledně budoucí strategie, organizační a majetkové struktury nového subjektu.

České banky mají dobré vyhlídky

Hodnocení síly českého bankovního systému provádíme stejně jako v předešlých případech podle kritérií bilanční sumy bank a očekávaného postupu privatizace. Podle auditorské firmy Deloitte & Touche je největší bankou v regionu střední a východní Evropy Komerční banka, druhá je polská PKO, třetí Česká spořitelna, dále následuje Pekao Group, IPB a maďarská OTP Bank. Ze zahraničních institucí je až na 33 místě ABN Amro Magyar Bank.
Rozhodující pro sílu dané banky je dále proces její privatizace. Zahraniční analytici především požadují její brzký start. Oddalování tohoto kroku by mělo jednak negativní vliv na hospodaření bank, úroveň jejich managementu, a tím pádem ztrátu konkurenceschopnosti, dále pak na nedostatek kvalitních a likvidních investorů. Podle slov Istvána Nagyho, ředitele kanceláře Komerční banky v Budapešti, by maďarští bankéři doporučili prodat jednomu investorovi nejdřív jednu banku s opcí na druhou. Pod vedením tohoto strategického partnera by se uskutečnila fúze těchto dvou ústavů. Tato vize se jeví jako schůdná, neboť v České republice neexistuje management, který by takovouto fúzi zvládl, je však realizovatelná až v delší budoucnosti. "Pro udržení konkurenčního prostředí v zemi je zapotřebí privatizovat velké banky postupně a různým investorům," sdělil pro HN Douglas Rediker, výkonný ředitel americké investiční banky Lehman Brothers. V současnosti nelze u našich bank dojít k dohodě o společné strategii, typu banky nebo jejich obchodních systémů. Až se každá banka vyprofiluje, pak bude aktuální otázka možných fúzí. To by podle Redikera mohlo být za šest až sedm let.
Další otázkou je, zda zbylé polostátní banky "veliké čtyřky" nejdříve sanovat a následně takto ozdravené společnosti prodat zahraničnímu investorovi. Maďaři nejdříve přistoupili k pročištění úvěrového portfolia svých bank a následně k prodeji. Nebyla u nich při tom ani tak rozhodující prodejní cena, která po očištění byla zákonitě vyšší, jako důvěryhodnost investora. Ani pro českou vládu by neměla být rozhodujícím kritériem prodejní cena, jako spíš kapitálová připravenost, úroveň know-how a renomé potencionálního investora.
Jestliže sociálně demokratická vláda se oprostí od vidiny snadného rozpočtového příjmu a bude pokračovat ve spolupráci se současnými poradci v otázkách privatizace velkých bank, kterými jsou renomované světové investiční banky, mohly by se české finanční instituce v koncentrující se Evropě alespoň stát důležitými regionálními ústavy. Čím delší dobu bude mít management jednotlivých bank společně se strategickým investorem, či několika investory, na zefektivnění své činnosti, tím lépe pro celý bankovní systém v České republice.

Tomáš Holinka