Z finančních trhů přeskočil "tygří syndrom" i do průmyslu

Z finančních trhů přeskočil "tygří syndrom" i do průmyslu

(sto)
Nejbohatší ekonomiky, vyvážející kapitál a rukou nedílnou vládnoucí mezinárodním peněžním institucím, zatím dělají, jako že nic. Přesto krize asijských tygrů, které se už dlouho, jaksi ze zvyku říkalo finanční, se nepozorovaně, leč důrazně přehoupla do reálné ekonomiky, tedy i do průmyslu. A leckdo tvrdí, že z něj dokonce pramení.
"Není to obyčejná krize spojená s rozpočtovým deficitem, na jaké jsme už zvyklí a jaké umíme řešit. Tentokrát je totiž jednou z hlavních příčin restrukturalizace podniků," míní Uri Dadush, ředitel odboru Světové banky pro hospodářskou konjunkturu. Jen tenká, tato pevně provázaná nit spojuje s poklesem kondice globální vlnu nebývalých fúzí - růstově nejsilnějšími telekomunikacemi počínaje, přes automobilky a farmacii, konče bankami, které - známá věc - za všechno mohou. Odehrává se to po celém světě - od dobrého Bella s atlantickým přívlastkem přes Citicorp a Zenecu až po různé více méně spřátelené automobilky.
Také petrolejáři jen na chvilku zalomili rukama nad historickým poklesem ceny svého produktu a dohodli se na snížení těžby. Marně - a nepomohla nakonec ani blesková válka. To znamená že i konec krize v Rusku, jež je na vývozu surovin závislé, se tak odsouvá do nedohledna.
Japonští výrobci čipů prý jsou sice z nejhoršího venku, jenže za cenu mnoha pracovních míst doma a snižování výroby v sousední Jižní Koreji. A první poválečný převod japonské banky - LTCB - pod státní střechu jako součást vládního plánu na záchranu celého sektoru přivádí k úvahám zcela neliberálním, nejen v asijském, ale třeba i v latinskoamerickém kontextu.
Reformně pokročilé středoevropské ekonomiky jsou naštěstí již více propojeny se západní částí kontinentu než třeba s problematickým ruským trhem, natož dalšími regiony, a některé dokonce netrpělivě přešlapují před branami Evropské unie. Nicméně západoevropský průmysl se nemusí nových zemí bát. Podle Vídeňského ústavu pro výzkum ekonomiky (WIFO) mají sice noví kandidáti výhodu nižších nákladů, ale převažují zde výrobky s nižší mírou přidané hodnoty. Naopak v EU převládá produkce vysoce kvalitní, kde většinu ceny tvoří technická úroveň.
Globální ekonomika se propadla do nové krizové fáze. A co my na to? Zatímco svět pokročil z imaginárně finanční krize do krize reálně výrobní, u nás se podchlazuje poptávka, a tím se v podstatě podporuje zájem o dovozové zboží. Je přece mnohem levnější než naše.