Jak zrají feuilletony

fejeton

Jak zrají feuilletony

Cestou z tiskovky do redakce jsem nahlédla do antikvariátu a koupila si knihu. Za korunu. Marně přemýšlím, co ještě se dá dneska koupit za korunu. Nějaký hodně malinkatý rohlík ve velkém supermarketu v okrese s nejnižší průměrnou mzdou? Snad. Lámu si hlavu dál, ale nic víc mě nenapadá. V Kanadě jsem viděla oblíbené obchody Všechno za dolar. Byla tam fůra všeho možného i nemožného. U nás by v obchodě Všechno za korunu mohly být rohlíky. A knihy?
Tu moji knihu vydal nakladatel Topič v roce 1893 jako třetí díl Sebraných spisů Jana Nerudy. Jmenuje se Drobné klepy, ale klepy to nejsou, jsou to feuilletony. Ještě nerozřezané. Jak zvláštně křehký je papír starý 105 let!
Ovšemže jsou v knize i postřehy z říše snů. Třeba fejeton z roku 1878: Je o tom, že se to nedá vydržet, jak všude člověku nabízejí zajíce - na návštěvě i v restauraci, a z každého domu "vyráží oblak dýmu, plný toho mizerného, protivného, infámního zápachu zaječího". Vzpomene si ještě někdo z p. t. čtenářů, kdy viděl naposledy živého zajíce?
A jako provokaci čteme, jak se v roce 1879 s počátkem školního roku "řádné rodiny" předháněly v nabízení podnájmů: "Vyber si. Chceš s vyhlídkou do zahrady? Chceš s vyhlídkou na ulici? Miluješ domácí stravu? Kdybys dal milión, nenajdeš v insertech ani jedinou rodinu nepořádnou!"
Ale pak se namátkou začtu, a je to časové až strach. "Náš společenský krach roste pyšně do výše jako palma a když chceme z kapsy vylovit zlatku, musíme únavně hluboko dolů... Alespoň že docházejí trochu, trošičku příznivější zprávy zdola od Balkánu." Zrak mě neklame, tenhle fejeton je z Národních listů z roku 1877.
Obrátím pár stránek - a co je zase tohle? "A poněvadž voda velká přišla skoro všude náhle a s mocí neočekávanou, utopilo se také množství lidí a byl pláč a nářek všude po řekách a potocích, jak v zemi české tak v Míšni a jinde." To bylo v roce 1890, kdy povodeň už posedmé v dějinách pobořila Karlův most.
A hleďme, tady je fejeton Buďme dobročinní z roku 1888. "Vynalezli jsme si spolčování a obrátili je také hned na dobročinnost. Což způsobuje výsledky pak co nejkrásnější. Stalo se už, že velký ples, jenž stál účastníky na plesové šaty a útraty, dekorace a fiakry dohromady všeho všudy nějakých padesát tisíc, vynesl na dobročinném účeli třeba celých čtyřicet zlatých."
Není to zvláštní, jak fejetony stárnou i nestárnou? Neruda jako by nejednou mluvil víc k věci než třeba Jan Burian v Zavěšeným kafi z roku 1991. Ono to s nimi bude asi jako s módou. Kreace, která se právě přestává nosit, začíná být nudná. Když na ni ovšem po letech narazí naše děti, je náhle "prostě supr". A taky se mi zdá, že fejetony stárnou různě. Ty nejlepší pomalu a ušlechtile jako vzácné víno.

Naďa Klevisová