Dobrý den, pane Gauguine, říká Praha

"... šťastné, uklidňující umění, zralá krása, lahodná pastva a spočinutí uštvanému modernímu zraku"

Dobrý den, pane Gauguine, říká Praha

* Česká kulturní veřejnost věnovala impresionistické a postimpresionistické tvorbě pozornost už na počátku století. I díky tomu se můžeme pyšnit díly, která nám mohou velké světové galerie jen závidět.
(im)
Před sto padesáti lety se v Paříži narodil francouzský malíř, sochař a grafik Paul Gauguin. Výročí připomíná také výstava ve Veletržním paláci v Praze. Sbírka moderního a současného umění Národní galerie tak může znovu upozornit na důležitou část francouzské kolekce. Komorní, nicméně atraktivní výstava zahrnuje všechny aspekty umělcovy tvorby - malbu, sochařství, grafiku, knižní vydání jeho textů. Důraz je položen zejména na dvě důležitá období, na léta prožitá v Bretani (1886 až 1889) a na pobyt na tichomořských ostrovech.
Podobná výstava, sestavená převážně z domácích zdrojů, se může uskutečnit především proto, že česká kulturní veřejnost věnovala tvorbě postimpresionistického umělce pozornost už na počátku století. S Gauguinovými díly se například na velké pařížské retrospektivě roku 1906 setkal Jan Preisler, který si tehdy poznamenal: "Já se tady po léta bezvýsledně morduji s něčím, co tam jiný udělal tak dokonale - a tak zlehka, jako by si hrál." (Vliv Gauguinův ovšem najdeme u mnoha dalších českých malířů.)
Následujícího roku, v září 1907, byla díla postimpresionistů - včetně Gauguinových - představena také v Praze, v rámci výstavy francouzských malířů pořádané SVU Mánes. F. X. Šalda tehdy o Gauguinovi v úvodním textu katalogu psal: "...nestará se o světelné efekty a hru valérů, pomíjí všechno, co by mu mohlo roztříštit konečný dojem šťastného hlubokého klidu; nedrobí se, koncentruje se. A výsledek: veliké, šťastné, uklidňující umění, zralá krása, lahodná pastva a spočinutí uštvanému modernímu zraku."
Zájem kulturní veřejnosti o dílo Paula Gauguina pak posvětila osvícená kulturní politika československého státu v rámci dvou významných nákupů francouzského umění, při nichž se do pražské sbírky podařilo získat malby, jimiž by nepohrdla žádná světová galerie. Roku 1923 to byly v Tichomoří malované obrazy Útěk a Paridův soud; o patnáct let později, roku 1937, pak koupě obrazu z bretaňského období Bonjour, Mounsier Gauguine - Dobrý den, pane Gauguine (vůbec poslední předválečná státní akvizice do francouzské sbírky). Při prvním nákupu se ale podařilo získat také grafický skvost, komplet tzv. série Volpini. Jedenáct litografií na zinku z roku 1889 bylo vůbec první Gauguinovou grafickou prací a zároveň sumou jeho dosavadní tvorby. V polovině 90. let z nich pařížský obchodník s obrazy Ambroise Vollarde pořídil nové otisky a komplet vydal v nákladu 50 výtisků.
V gauguinovské kolekci Národní galerie ovšem najdeme také několik původních dřevořezných štočků, které - společně s reliéfem Žena s pávem v roce 1910 při astronomických pozorováních na Tahiti získal Milan Rastislav Štefánik. O rok později je v Paříži restauroval český grafik T. F. Šimon, který z nich také pořídil první otisky. Na výstavě ovšem vidíme otisky pořízené roku 1961.
Výstava, kterou připravily kurátorky Olga Uhrová a Jana Wittlichová, potrvá v prostorách tzv. grafického kabinetu stálé expozice francouzského umění ve 2. patře Veletržního paláce do 30. srpna. Byla připravena ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a za sponzorského přispění PPF. Díky laskavosti pařížského Musée d'Orsaye byla obohacena nejen o dokumentární film francouzského režiséra J. D. Bonana, ale především o dvě významné zápůjčky (z Vollardovy sbírky) - mísu a hůlku, které na Tahiti Gauguin vyřezal ze dřeva. K výstavě byl vydán katalog s barevnými reprodukcemi.
Paul Gauguin: Mísa (Coupe creuse, style Maori). Kolem roku 1891. Do Prahy zapůjčeno z pařížského Museé d' Orsay.
Paul Gauguin: Bonjour, Monsieur Gauguin (detail), 1889. Osobitý autoportrét vznikl za třetího malířova pobytu v Bretani.
Paul Gauguin: Žena s pávem (Le Femme au paon), 1901 - 1903. Reliéf ve dřevě