Chtěl se Odysseus skutečně vrátit?

Chtěl se Odysseus skutečně vrátit?

* Vydat se po stopách bájného reka Odyssea nemusí být dnes nic příliš složitého. Mnohé z řeckých přístavů totiž nabízejí pronájem plachetnice. I s kapitánem, který vám umožní strávit na moderní sériově vyráběné jachtě poněkud netradiční, nicméně velice zajímavou a pro mnohé přitom ne tak drahou dovolenou. Chce to tedy jen trochu odvahy, špetku sebeodříkání a romantická cesta pokud možno s větrem v zádech za prázdninovým dobrodružstvím může začít.
Deset let putoval po dobytí Tróje bájný Odysseus po okolních zemích i mořích, než se vrátil k věrné Penelopé do rodné Ithaky. Celé desetiletí totiž musel čelit nepřízni olympských bohů včetně dvou nejmocnějších - hromovládného Dia a jeho bratra Poseidóna, vládnoucího právě nad moři. Vědci, vycházející z Homérovy Odyssey, se dodnes přou, zda oba opravdu existovali, stejně jako o to, která místa vlastně ithacký král na své pouti navštívil. O jeho cestách dnes ostatně existuje více než sedmdesát nejrůznějších teorií. Podle některých z nich plul Černým mořem, podle dalších dokonce nevědomky objevil Ameriku. Nechme prozatím teorie teoriemi, ostatně nedávný výzkum čtyř význačných učenců přinesl pro někoho možná poněkud překvapivé výsledky, a navštivme - na rozdíl od řady běžných turistických zájezdů Jónské ostrovy a samotnou Ithaku poněkud netradičně a přitom stylově - na plachetnici na výletě, který nabízejí podobně jako například na Jadranu a v dalších mořích některé české cestovní kanceláře. Ostatně není divu, pětinu rozlohy Řecka tvoří ostrovy a ostrůvky a možnost - nikoliv zcela teoretická - zakotvit po celodenní plavbě u "svého" ostrůvku láká.
Plachetnici si lze pronajmout i přímo v některých řeckých přístavech. Pochopitelně pro ty, kteří mají příslušné kapitánské zkoušky pro plavbu na moři.
Úchvatný pocit volnosti za kormidelním kolem
Odysseus by se dnes asi podivil. Někteří jachtaři si dodnes stavějí nebo nechávají postavit klasický typ lodi podle svých představ, další pak preferují závodní plachetnice. "Turistické jachty", které si lze v mnoha přímořských letoviscích, případně na jiných vodních plochách, pronajmout, představují zcela jiný typ plachetnic, než jaký donedávna brázdil nejrůznější moře a oceány. Jde víceméně o sériově vyráběné moderní lodi, vybavené poměrně komfortně počínaje motorem přes lednici a místnůstkami pro osobní hygienu. Relativně snadné je díky velkému a citlivému kormidelnímu kolu, zejména pro řidiče automobilů, i samotné řízení lodi. Jak by asi někteří dnešní kapitáni - nejen plachetnic - dopadli, kdyby neměli k dispozici moderní přístroje? Dokázali by se například v noci orientovat podle hvězd jako jejich dávní předchůdci?
Cena týdenního pobytu a kauce (zpravidla v markách) pro případ poškození lodi závisí především na velikosti - u nejčastěji používaných jachet se nyní zřejmě prosazují šesti- až dvanáctimetrové plachetnice - a pochopitelně také na typu lodi. Jeden z průvodců Řeckem uvádí, že pro plavbu je nejvhodnější květen, červen nebo září, kdy tu vanou příznivé větry. Jachtař ví pochopitelně o větrech své. Ostatně krásné počasí na jachtě, preferované zpravidla především ženskou částí posádky, většinou přináší bezvětří.
Sezóna trvá od dubna do září. Zbývajícího půl roku většinou v Řecku prší. Teplota vzduchu navíc klesá pod 15 stupňů Celsia.
Naše dvanáctimetrová jachta vážila včetně dvoutunového kýlu dohromady přibližně osm tun. Kromě motoru, na vítr není vždy spolehnutí, přistání na plachty by bylo navíc v mnoha přístavech přeplněných dalšími jachtami riskantní, má pochopitelně k dispozici kosatku a hlavní plachtu, které mají dohromady přibližně 100 m2.
Moře má v porovnání s plachtěním na řekách jednu výhodu. Zatímco v jednotlivých zákrutách Orlíku či Slap se směr větru často mění, tady většinou fouká jedním směrem. Přesto musí čas od času reagovat posádka na změny směru větru velmi rychle.
Rybářský přístav Lefkáda, odkud startujeme, leží na ostrově Lefkos, jednom z pěti největších Jónských ostrovů. Severozápadně odtud najdeme Korfu, proslavené v našich končinách především humoristickými knihami přírodopisce a spisovatele Geralda Durrela. Přispěla jeho humoristická líčení vlastního dětství k tomu, že se dnes v Jónském moři pohybuje velký počet plachetnic s britskou vlajkou, nebo je vysvětlení prozaičtější a spočívá v prostém zájmu pomyslných potomků Francise Draka nebo Henryho Morgana o moře? Ostatně Korfu bylo v devatenáctém století anglickou kolonií. Naproti tomu další loď s českou vlajkou jsme nepotkali.
Po pravdě řečeno Jónské ostrovy nabízejí turistům na rozdíl od chorvatského pobřeží, ale i řeckého vnitrozemí minimum památek. Zvláštní kontrast tvoří vyprahlé svahy hor, zvedající se od hladiny i do tisícimetrových a větších výšin, které připomínají vyprahlostí, ale i všudypřítomnými olivovými háji krajinu v Itálii, na Sicílii či na Korsice. Stáda ovcí a koz, která se zde pasou, však nejsou tak početná jako v těchto jihoevropských státech. Některá z nich jsou možná ze zahraničí. Trajekt z italského Bari s ovcemi a kravami směřoval na Korfu či do Igoumenitsy. Údajně právě za podzimní či zimní pastvou.
Nedaleko Lefkády míjíme ostrůvek se symptomatickým názvem Skorpio. Tady trávil volné chvíle proslulý řecký rejdař Onasis s neméně známou manželkou - Jacqueline Onasisovou-Kennedyovou. Po jejich smrti již Skorpio tolik neláká. Přesto je dodnes přísně střežen.
Ostatně nádherná místa a možnost "objevit" někdy i zdánlivě utajenou pláž podobně jako některé české a německé turistky, jejichž oděv by úzkoprsejším z Řeků zřejmě příliš nekonvenoval, nabízejí i další z přibližně dvou desítek ostrovů či ostrůvků. Často i s jeskyní, v níž se podle důvěryhodných informací místních obyvatel za druhé světové války určitě skrývala ponorka, v každém případě však dodnes nabízející zajímavou možnost pro potápění, případně rybolov.
Žraloci a malé (létající) ryby
Místní rybáři používají udici jinak a na první pohled romantičtěji než u nás - místo tradičního splávku spoléhají na cit v ruce. Pomůže jim získat větší úlovek, než jsme viděli u většiny vracejících se rybářských bárek? Pohled na muže snažícího se na břehu klackem zpracovat chycenou chobotnici, než bude večer nabídnuta hostům, ovšem příliš romantiky neposkytuje.
Létající ryby, které se se záviděníhodnou graciézností jako by odrážejí od mořských vln či vlnek, by pro našince mohly mít více než přibližně dvacet až třicet centimetrů, jako je tomu například v Karibiku, a přistát přímo na palubě jachty...
"Pokud chytíte žraloka, musíte ho naporcovat a sníst přímo na lodi. Jsou tu sice menší kusy, kdybyste ho ale dovezli do přístavu, odradili byste turisty. Od dob Čelistí vám nikdo neuvěří, že nejde o žraloka-zabijáka," řekl nám jeden z českých rybářů.
Napjatá kosatka i hlavní plachta, vítr osmička, tedy osm metrů za vteřinu - rychleji prý již loď nejede ani při větším větru - svědčí o tom, že se Poseidónovi české posádky zželelo. Do lodního deníku postupně přibývají další libozvučně znějící názvy ostrovů či ostrůvků - Meganissi, Kalomo, Kastus, Formicula, Atoku, Arkudi.
Z přívětivého Vassiliki, poskytujícího azyl řadě výprav českých turistů z nejrůznějších cestovních agentur, které se zatím dokázaly vyhnout krachu, se vydáváme do nitra ostrova. Našemu motocyklovému snažení žehná pravoslavný pop na oslu. Ví zřejmě proč. Všechna, povětšinou povrchová, zranění se však v následujících dnech rychle hojí.
V dalších dnech nám vítr, možná tak trochu symbolicky, přeje. Směřujeme totiž na Odysseovu Ithaku, což je údajně dnešní přístav Vathi. Čtenář Homéra, Starořeckých bájí nebo knih Vojtěcha Zamarovského by však byl očividně zklamán. Odysseův palác nebyl dodnes nalezen. Podle části archeologů stál v západní části rozsáhlé Ithacké zátoky. Samotná zátoka prý představovala Homérův přístav Phorcyna. Jiní badatelé ovšem pokládají za skutečnou Ithaku vesničku Stavros. Čtyři kilometry západně od Vathi je údajná jeskyně nymf, v jejíž blízkosti prý Odysseus přistál po cestě z Korfu, a ukončil tak poslední část své desetileté pouti.
Celá oblast bývá čas od času postižena zemětřeseními. Stopy jednoho z nich z roku 1953 jsou na Ithace dodnes patrné. Jaký div, že jsou sbírky v místním muzeu poměrně chudé... Navíc v nich chybí jakákoliv zmínka o Odysseovi.
I Kefalonie má "Řeka Zorbu"
Na rozdíl od Odyssea, který spěchal před boji u Tróje se dvanácti loděmi na sraz achajské flotily v Aulis, pokud možno přímo, zastavujeme v Kefalonii. Zdejší červené víno je pro našince daleko příjemnější než notoricky známá retsina. I díky Nicolasovi. Otevírání každé lahve je doprovázeno pomyslnou holubičkou, po chvíli hostům restaurace se svými potomky zatančí. O chvíli později se pokoušejí tančit Děti z Pirea i německé jachtařky a jachtaři, které graciézně vtáhl do kola.
Vraťme se ale od místního "Řeka Zorby" k Odysseovi, jehož existence, stejně jako je tomu v případě slepého pěvce Homéra, který popisoval jeho dobrodružství přibližně o čtyři až pět staletí později, není dodnes stoprocentně dokázána. Zmiňovaní čtyři učenci - prezident Centra Odysseových studií, řecký profesor Phanis Kakridis, šéf oddělení klasiky Neapolské univerzity profesor Marcello Gigante, vedoucí oddělení archeologie a antické historie z Institutu národního dědictví Tuniské univerzity profesor Mohamed Fantar a maltský profesor Anthony Bonanno, vedoucí oddělení klasických studií a archeologie Maltské univerzity, se snažili určit přesnou trasu, kudy Odysseus putoval. Vycházeli přitom z historie, mytologie, geografie, folklóru i literárních textů.
Odysseova cesta z Ithaky na Mykény, Aulis, ostrov Delos, do Maronie a Troje, zpět na Delos a do Aulisu je známá. Poté zavál podle jejich výzkumu osud a nepříznivý vítr ithackého hrdinu do tuniské Džerby.
Proslulou zemí Kyklopů bylo podle italských badatelů Aci Reale ve východní Sicílii, nedaleko Etny. Jak známo, Odysseus zde oslepil Poseidónova syna, Kyklopa Polyfema. Proto mu také bůh moří a oceánů po léta bránil v návratu na Ithaku.
Náš hrdina se pak prý ocitl na Maltě a v západosicilské Mozii. Za místo pobytu Odyssea u Kirké bylo označeno Monte Circeo ve střední Itálii, ležící mezi Římem a Neapolí, Sirény jej lákaly do svých tenat o něco jižněji, v Isoleti Galli. Obávanou Skyllu a Charybdu představoval podle vědců messinský průliv ležící mezi Itálií a Sicílií, královstvím Helia, které Odysseus rovněž navštívil, bylo prý dnešní sicilské městečko Taormina.
Osm let pak strávil Odysseus u nymfy Kalypsó, která údajně žila na ostrůvku Gozo, ležícím severně od Malty. Teprve potom mu bohové povolili návrat domů přes Korfu.
Na stopu vody pod kýlem!
Žil, či nežil Odysseus? Putoval skutečně po této, nebo poněkud jiné trase? Podobná cesta by dnes zřejmě na plachetnici za příznivého větru trvala několik týdnů.
Naše soukromá odysea byla nepoměrně kratší. Tato část Řecka skutečně nenabízí turistům příliš památek. Kouzlo četných ostrovů a ostrůvků, tajemná zákoutí a pláže stejně jako řecké hospůdky a vůně Středomoří však dnes lákají turisty stejně jako kdysi Odyssea Sirény a evokují otázku: Nebylo nakonec všechno - nejen s nymfou Kalypsó - trochu jinak? Chtěl se vůbec Odysseus vrátit?
Ale to jsou již úvahy na závěr cesty. Ještě zbývá připít si po námořnicku na stopu vody pod kýlem. Jsme na pevnině, takže si klidně můžeme ťuknout. Na lodi se jak známo neťuká. Cinkot skleniček nebo lahví by totiž podle jedné z pověr probudil duše námořníků, kteří spí na dně moří nebo oceánů. Kapitán naštěstí nehodil zátku od láhve retsiny či hašlerkovitého, leč pro řeky typického, uza do vody. To bychom ji pak museli vypít do dna.
Ještě poslední sbohem provázené melancholickým šuměním větru v lanoví, pardon dnes již spíše typického zvuku, jímž vítr v přístavu rozechvívá kovové stěžně jachet, a závěrečné ahoj. Možná že se učenci mýlili a Odysseus se skutečně dostal až do Ameriky. To pak mohl navštívit i Karibik. Ale to by již byla úplně jiná historie, vhodná pro příští dovolenou. I v Karibiku totiž plují jachty s českou vlajkou.

František Mašek